Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Začarovaný kruh bublin

Dekomprese začíná s počátkem výstupu

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 06.03.2003)

Bubliny vzniklé v počátcích výstupu škodí daleko víc, než bubliny vzniklé později. Proto musíme být v počátcích výstupu velmi opatrní.

Po každém ponoru jsou v těle potápěče bubliny. Dokonce i v těle nepotápěčů jsou bubliny. Když je vše v pořádku, zůstávají tiché - nezpůsobují vznik dekompresní choroby. Běžné dekompresní postupy jsou koncipovány tak, že jiné než tiché bubliny v naprosté většině případů neprodukují. U ponorů do větších hloubek nám ale začínají původně tiché bubliny dělat potíže. Začínají šeptat.

Jednoduchým a snadno srozumitelným důvodem je jejich expanze při výstupu podle Boyl-Mariottova zákona. Bublina vzniká ve třiceti metrech hloubky bude mít v deseti metrech objem dvojnásobný. 1)

Dalším - mnohem méně zřejmým - důvodem je vliv bublin v těle na následující průběh dekomprese. Experimenty prokázaly2), že jinak tiché bubliny negativně ovlivňují vysycování rozpuštěných plynů. Můžeme se jen dohadovat, proč tomu tak je. Pravděpodobnou příčinou je zhoršení prokrvení tkání, včetně plic. To je způsobeno mechanickým ucpáním tenkých cév a především fyziologickou a imunitní reakcí těla na přítomnost bublin.3)

Jak zabránit vzniku bublin v hloubce

Bezpečnostní směrnice4) doporučují nedělat ponory vyžadující stupňovitou dekompresi, a když, tak s jednou předepsanou zastávkou. Z dekompresního hlediska to znamená, že přesycení tkání rozpuštěnými inertními plyny, při kterém bubliny vznikají, nastává až těsně před vynořením - v malé hloubce.

Při náročnějších ponorech je třeba zmenšit přesycení na počátku dekomprese. Už na počátku výstupu - v hloubce - je nutné dodržovat malou výstupovou rychlost. Před první dekompresní zastávku předepsanou dle Bühlmannových tabulek nebo potápěčským počítačem se zařazují další, hloubkové zastávky (anglicky deep stops). Funguje empirická metoda R. Pyla5), lépe je plánovat ponor pomocí programu, který počítá s navýšením bezpečnosti pomocí gradientů metodou dle E. Bakera6) (v dohledné době bude na SP uveřejněn článek s podrobnějším vysvětlením této metody).

 

O úspěšnosti dekompresního postupu se rozhoduje víc na jeho začátku, než na konci. Chcete-li si přidat minutku pro zvýšení bezpečnosti, přidejte ji dole. V případě rekreačního ponoru se vzduchem do hloubky okolo 40 m a profilem určeným podle potápěčského počítače je moudré se na dvě minuty zastavit v hloubce 10 až 15 m.


1) Za zjednodušujícího předpokladu, že se bublina v čase nerozpouští
2) Podle článku D'Aoust, Swanson, White, Dunford, Mahoney: Central venous bubbles
and mixed venous nitrogen in goats following decompression
3) Viz např. materiál k přednášce o dekompresní teorii
4) Bezpečnostní směrnice Svazu potápěčů ČR
5) Viz článek Význam bezpečnostníc zastávek v hloubce R. Pyla
6) Popsaných např. v článku Clearing Up The Confusion About "Deep Stops" E. Bakera.

autor: Tomáš Sládek