Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Hliníková argonka 0,85l.

 

Definice argonové láhve

Argonová láhev či zkráceně argonka (angl. argon tank) je separátní tlaková láhev, která slouží výhradně k dofukování sucháče. Pojmenována je podle argonu, plynu, který má nižší tepelnou vodivost a lepší izolační vlastnosti než jiné plyny. Pro potápěče je to relevantní zejména v případě ponorů s trimixem. Helium obsažené v trimixových směsích totiž oproti argonu či nitroxu odvádí z těla velké množství tepla, což s sebou nese riziko podchlazení.

Mnoho potápěčů argonku plní pouze vzduchem či nitroxem. Důvod je prostý ‒ necítí v použití argonu nebo vzduchu vůbec žádný rozdíl. Argon je navíc finančně náročnější a hůře dostupný.

Správné použití plynu spočívá v opakovaném „vypláchnutí“ vzduchu z obleku a jeho nahrazení argonem.

 

Materiál láhve

Používají se buď hliníkové, nebo ocelové argonky. Obě mají své výhody a nevýhody. Ocel je odolnější a lze ji většinou plnit na vyšší tlak bez rozdílu objemu láhve. Je však také těžší. S váhou je nutno počítat a dbát na to, aby potápěč nebyl přetížen nebo naopak v případě nepoužití argonky nezapomněl doplnit váhu a nebyl příliš lehký. Výška umístění (na backplatu i dvojčeti) se řídí potřebou správného rozložení zátěže. Vyšší váha oceli může být problém v případě transportu letadlem či na méně přístupná místa (jeskyně). Pokud se rozhodneme ocelovou láhev zapůjčit, musí potápěč na rozdíl od hliníkové počítat s dodatečným negativním vztlakem a zátěž by měl někde odebrat.

 

Klady materiálů argonové láhve

Výhody hliníkové argonky  - lepší vztlakové vlastnosti (ocelovou je nutno započítat do zátěžového systému, z tohoto hlediska správně umístit a při sejmutí doplnit závaží)  - v mnoha zemích dostupnější  - těžší oproti ocelové stejného objemu  - při zatopení nerezaví

Výhody ocelové argonky  - menší kvůli tenčím stěnám pevnějšího materiálu  - hydrodynamičtější kulaté dno (hliníková má ploché)  - jsou zátěží, která má i další funkci, na rozdíl od „mrtvé“ v-zátěže  - často vyšší plnicí tlak (až 300 barů), hliníkové přefukováním trpí  - často levnější

 

Objem láhve

Potápěči by měli zvolit vhodnou velikost láhve zejména vzhledem k profilu ponoru/potápění a až pak s ohledem na jeho hloubku. Jiná velikost je vhodná pro mělké „rekreační“ potápění a jiná pro jeskynní penetrace, kde hloubka střídavě klesá a stoupá, kde je nutno suchý oblek dofukovat-upouštět a znovu dofukovat.

 

Nejčastěji používané argonky a jejich parametry
Vodní objem (litry)	Plnící tlak (bary)	Maximální objem plynu (litry)	Závit láhve	Materiál	Umístění
0,85 (6 cuft)	207	180	3/4-14 NPSM n. M18 x 1,5	hliník	backplate
1,0	200	200	M18 x 1,5	ocel	backplate
1,5*	232	350	M18 x 1,5	ocel	backplate, dvojče
1,9 (13 cuft)	207	400	3/4-14 NPSM n. M18 x 1,5	hliník	dvojče
2,0**	300	600	E17 kón. 19.8	ocel	dvojče
2,8 (14 cuft)	139	400	3/4-14 NPSM	hliník	dvojče
*někteří potápěči chtějí používat stejnou výstroj bez ohledu na to, jestli jsou v jeskyni či se potápějí na volné vodě; 1,5l láhev je kompromisem pro obě prostředí **láhev z vojenského záchranného přístroje ZP-10

 

Umístění a připevnění

Argonka je umístěna na levé straně potápěče, kde nekoliduje s kanistrem  hlavního světa ani s dlouhou hadicí. Je obrácena ventilem dolů, aby bylo možné ji vždy pohodlně otevřít/zavřít. Minimální výška umístění láhve se odvíjí od výšky dvojčete. Nesmí být níže než dno láhví, aby při oblékání/svlékání dvojčete na suchu nemohlo dojít k poškození. V případě ocelové argonky je výška navíc regulována potřebou rozmístění zátěže. U připevnění k backplatu nesmí argonka překážet vypouštěcímu ventilu křídla.

 

„Vrakové“ připevnění k backplatu a „jeskynní“ k dvojčeti. Je možné, že první způsob, kdy je láhev kryta tělem, je hydrodynamičtější.

 

U všech způsobů připevnění je nutno zajistit, aby bylo možné v případě potřeby (např. zachycení se) láhev pod vodou sundat a následně umístit za pomoci partnera zpět. K přichycení se používají pásky na suchý zip. Nejednoho potápěče stálo život, nám již známé, připojení kov na kov, které nelze pod vodou ani sundat, ani odříznout. Použití různých kolejnic či nerez SK pásek spadá do stejně nebezpečné kategorie.

Na trhu jsou k dispozici dva základní typy ventilů: točítko umístěné v ose ventilu anebo kolmo k ventilu. Vhodnější je točítko, které směřuje přímo dolů, jelikož skýtá méně prostoru k zachycení se, a to zejména pokud se jedná o tzv. vrakové připevnění, nebo poškození, pokud se jedná o tzv. jeskynní připevnění.

 

Točítko do strany.

 

Ocelová 1litrová láhev na backplatu.

 

Rozeznáváme 2 základní způsoby připevnění: vrakové a jeskynní (angl. cave a wreck mount). Názvy jsou odvozeny od prostředí, do kterého jsou vhodnější. Spíše výjimečně někdo použije způsob G. Irvinea. Tedy umístění na levou stranu pásového popruhu ‒ přesně oproti kanistru hlavního světla mezi pásový d-kroužek a backplate.

Všechny způsoby připevnění musejí umožňovat plné dofouknutí křídla. Větší láhev na backplatu nemusí být pohodlná, může omezovat nafouknutí nebo vyfouknutí křídla na hladině nebo kolidovat se stejdž láhvemi.

 

Způsoby připevnění argonky
Připevnění	Důvody a charakteristika
Vrakové	jednodušší profil ponoru s větším nebezpečím zachycení (kabely, sítě), menší láhev blíže k tělu (0,85‒1,5 l)
Jeskynní	proměnlivější profil ponoru, méně nepřeříznutelných nástrah, větší méně krytá láhev (1,5‒3 litry)
Na pásový popruh	nepoužívaný podtyp vrakového připevnění George Irvinea (uvedeno pouze pro zajímavost)

 

Detaily vrakového připevnění

Pro připevnění menší láhve se používají různé kombinace popruhu a gumicuku. Vždy je však použit alespoň jeden popruh na suchý zip, který drží láhev na místě při pohybu do všech stran. Použití několika gumicuků bez popruhu je nevhodné. Při skoku do vody by mohlo dojít k uvolnění láhve. Umístění zpět do výše umístěného gumicuku by bylo složité nejen při použití stejdží, a bez šikovného partnera spíše nemožné.

Většina potápěčů dá přednost kombinaci jediného popruhu s gumicukem. Jedná se o gumicuk svázaný na konci vůdcovským uzlem a dírkou backplatu, provlečený liščí smyčkou. Smyčka umožňuje rychlé sejmutí při nepoužití láhve na ponor. Umístí se do jednoho z nižších otvorů zádové desky. Záleží na výšce umístění láhve, nemusí se vždy jednat o dírky nejnižší. Oko gumicuku je tak dlouhé, aby argonku dobře objímalo. V lepším případě ji nejistí za hrdlo, nýbrž za ventil u točítka. To znamená, že pokud je nasazena automatika, lze láhev v případě potřeby pohodlněji sejmout i pod hladinou. Samozřejmě za spolupráce s partnerem.

 

Kolejnici nepoužíváme.

 

Nevhodně umístěná a nevhodně připevněná 2l ocelová láhev.

 

Metody vrakového připevnění

 - jeden popruh a jeden gumicuk

 - dva popruhy

 - dva popruhy a jeden gumicuk

 

 

Detaily jeskynního připevnění

Jeskynní připevnění se skládá vždy ze dvou popruhů na suchý zip, které díky své konstrukci dávají láhvi mírný prostor k pohybu, a tedy přizpůsobení se křídlu a poloze potápěče. Gumicuk není zapotřebí.

Zejména u negativní ocelové argonky, která je součástí zátěžového systému, je nutno láhev umístit na vhodné místo vzhledem k potřebě rozmístění zátěže související s jeho těžištěm. U hliníkových láhví lze říci, že se výškově jedná o střed levé láhve dvojčete. Argonka může být připevněna blíže ke křídlu, než k zadní části láhve, a tedy blíže k zádům potápěče. V obou případech musí potápěč na její ventil bez námahy dosáhnout a být schopen ho ovládat.

Podle George Irvinea, který prováděl s Lamarem Englishem testy, nevytváří argonka umístěná jeskynním způsobem žádný další odpor, jelikož je zakryta vodou rozráženou dvojčetem.

 

Gumicuk svázaný vůdcovským uzlem a připevněný liščí smyčkou k backplatu.

 

„Jeskynní“ připevnění 2litrové argonky.

 

Příště: Automatika argonky