Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Signalizační bójka a zvedací vak

 

Bójka

Signalizační nebo dekompresní bójky (dále jen bójky, angl. surface marker bouy, SMB) slouží k několika účelům. Při potápění v proudu, kdy se necháme nést a loď pohyb kopíruje, jsou bójky životně důležitou součástí výstroje. Některé bójky mají luminiscenční nášivky, které odrážejí světlo a za určitých podmínek je lze zachytit i na radaru. Tak je omezena možnost ztráty potápěče na moři. Jmenovka na bójce pomůže celou záležitost individualizovat. Není však povinná a již na mírně větší vzdálenost ani čitelná.

 

Polouzavřená bójka s jmenovkou.

 

Bójka upozorňuje plavidla a okolí na naši přítomnost a slouží jako orientační pomůcka pro udržení hloubky na bezpečnostní nebo dekompresní zastávce v prostředí, kde nejsou jiné orientační body.

Podle okolností lze pro výstup vypustit jednu bójku na tým. Ve složitějším prostředí (mírné proudy, vlnobití) vypustí každý svou. Uložena je spolu s cívkou vhodné délky v jedné z kapes obleku. Naviják by se použil pouze při nepředvídaném vypouštění bójky z velké hloubky. Lepší je však se takovému použití zcela vyhnout.

 

Polouzavřený zvedací vak.

 

Další možností použití bójky je náhrada výstupového lana bójkou, která se z hloubky vystřelí a připevní na vrak. Pokud nebude možnost bójku s cívkou nebo naviják následně vyzvednout, lze po připevnění na vrak cívku či naviják odříznout a po výstupu odříznout i bójku. Na místě tedy zůstane samotná šňůra. Jedná se však spíše o nouzové řešení. Prostředí běžně neznečišťujeme.

 

Zvedací vak

Hlavním úkolem zvedacího vaku (angl. lift bag), jak již název prozrazuje, je zvedat věci z hlubin. Většinou ho používají vrakoví potápěči ke zvedání „pokladů“. Jak vak, tak bójka mohou v nouzi posloužit ke kompenzaci vztlaku potápěče a výstupu na hladinu (se správným množstvím zátěže by to nemělo být nikdy zapotřebí) či jako komunikační prostředek, který dá určitý domluvený signál týmu na povrchu. Karabinou mohou být připojeny i psané informace ve wetnotes.

 

Uzavřený vak firmy Halcyon.

 

Nouzově lze místo bójky použít vak anebo místo vaku bójku. Je však nutno počítat s tím, že kapitán lodi bude mít tendenci vak vyzvednout, protože bude očekávat něco na jeho konci. Není zrovna nejlepší, aby to byl potápěč. Stejně tak při zvedání věcí bójkou se může stát, že kapitán bude následovat člunem bójku a čekat na vynoření potápěče, který se nehodlá vynořovat nebo se bude nacházet úplně jinde.

 

Typy bójek a zvedacích vaků

Rozlišujeme tři typy bójek a zvedacích vaků podle „otevřenosti“ spodní části. Mohou být buď otevřené, polootevřené, či uzavřené. U otevřených se jedná o rukáv nebo obrácenou kapku s otvorem podél celého obvodu. U tohoto typu však hrozí postupné vylití plynu na hladině, pokud budou vystaveny větru a vlnám. To se nemůže stát v případě použití dalších dvou typů. Polouzavřené mají tzv. kachní zobák, tedy vložku, která umožní plynu dostat se dovnitř, ale nepustí ho ven. Aby přebytečný tlak nezpůsobil explozi, musejí mít polouzavřené i uzavřené bójky a vaky, přetlakový ventil. U bójky se nachází v dolní části, u vaku musí být v části horní. Vak neslouží k relativně nebezpečnému vyslání „na dně“ připnuté věci k hladině, ale zejména ke kontrolovanému vynášení věci za doprovodu vystupujících potápěčů na hladinu nebo ke spouštění věci ke dnu. Přitom ho doprovázíme pomalu k hladině, a musíme tedy regulovat objem plynu ve vaku. Stejně tak v případě, že věc pod hladinou pouze přemísťujeme, anebo s ní naopak klesáme z povrchu na dno. Z bezpečnostních důvodů neplaveme při pracích se zátěží pod vakem ani nad ním. Uzavřený vak by mohl být k takovým účelům méně vhodný. Nemá totiž stejně jako uzavřená bójka žádný otvor. Plní se buď ústy přes hadičku napouštěcího mechanismu, nebo hadicí k dofukování sucháče.

Všechny doporučované bójky i vaky běžných rozměrů mají ve spodní části popruh, někdy se zapošitým malým nerez d-kroužkem v jeho středu. Do něho nebo na popruh se navazuje cívka k vypouštění. Některé vaky mají místo d-kroužku psí karabinu, která je vhodná k přicvaknutí na zadní d-kroužek mezinožního postroje, pokud je vak uložen v dečce na backpaltu (str. 298-299 knihy Výstroj pro rekreační, technické, vrakové a jeskynní potápění).

 

Velikost

Rozměry se odvíjejí od účelu použití. Pro potápění na moři je vhodnější širší a vyšší bójka (délka nafukovaného prostoru alespoň 140 cm/4,5ft, objem kolem 20 litrů), aby byla vidět i na větší vzdálenost. Zatímco v klidném lomu či jezeře si vystačíme s hubenou nízkoobjemovou 1metrovou bójkou (objem asi 3 litry), kterou lze lehkým tlakem ruky na cívku udržet ve vzpřímené pozici. Přílišný tlak by ji mohl stáhnout pod hladinu. K bójce se zásadně nepřipínáme ani se na ni nevěšíme.

Zvedací vak, který lze nosit složený v zádové kapse back-

platu, může mít objem až kolem 35 litrů. Zhruba 100kilový lze ještě připevnit ke stejdži. Pro zvláštní a konkrétní účely je nutno zvolit objem podle vztlaku zvedaného předmětu, což mohou být i tuny, a s tím spojené netradiční místo přepravy vaku a bezpečnost práce. Jinou variantou je samozřejmě použití více menších vaků.

 

Bójka, kterou lze nafouknout třemi způsoby.

 

Barva

DIR potápěči nerozlišují ŽÁDNOU výstroj ani její funkci podle barev. Výjimkou nejsou ani bójky. Výrazná nebo reflexní barva je výhodou, kterou je vhodné využít. Proto dáváme přednost např. bójkám svítivě oranžovým. Používat můžeme i jiné barvy, včetně žluté. Žlutá bójka je v některých zemích (např. Velká Británie) považována za bójku „nouzovou“, někdy je přímo označena nápisem „HELP!“ (angl. pomoc!). Takovou funkci v DIR však nemá. Důvod je prostý. Co by měl člověk na povrchu začít dělat, pokud by žlutou bójku spatřil? Volat preventivně pomoc? A jakou pomoc, za jakým účelem a k jaké nehodě? Jedná se opravdu o nouzi či neznalost potápěče? Pokud by se jednalo o předem domluvenou komunikaci mezi potápěči a podpůrným týmem na hladině, budou stanoveny konkrétní kroky, např. poslání dekompresní láhve po bójce dolů, popř. může vzkaz v přicvaklých wetnotes situaci specifikovat. Navíc existují bójky, které jsou z jedné strany žluté a z druhé oranžové. Žlutá bójka nemá tedy jinou funkci než oranžová nebo rudá. Avšak v zemích, kde je žlutá považována za nouzovou, je zajisté lepší nikoho nedráždit.

Pokud se při vrakovém potápění stane, že první potápěči sestoupí, aniž by se jim podařilo nalézt vrak, je vhodné, aby informovaly loď, že se pod ní vrak nenachází, a další potápěči se nezanořovali. To je praktické zejména, pokud se jedná o drahý trimixový ponor. Na Baltu se k tomu používá žlutá bójka, kterou potápěči vystřelí z hloubky, aniž by k ní připevňovali šňůru. Bójka prorazí hladinu a vyletí do vzduchu. Všichni vědí, co to znamená.

 

Umístění bójky a zvedacího vaku

Bójku ukládáme složenou, většinou srolovanou, do kapsy obleku. Pohromadě je držena gumicukem připevněným k popruhu bójky. Někdy je na bójku přímo navázána liščí smyčkou cívka vhodné délky. Pro klidnou vodu si vystačíme se šňůrou do 30 metrů. Pro moře, kdy bójka díky proudům, větru a vlnám nebude přímo nad námi, použijeme cívku delší. Bójka ani cívka nepatří na d-kroužky postroje, nýbrž do kapsy. I na mokrý oblek můžeme nalepit kapsy nebo navléknout zvláštní krátké kalhoty s kapsami.

Menší zvedací vak uložíme do dečky backplatu. Vyčnívající popruh připevníme psí karabinou k zadnímu d-kroužku mezinožního postroje. To umožní rychlé vytažení a zamezí případné ztrátě. Pokud ho budeme chtít použít, odepneme karabinu a za popruh vak vytáhneme.

Jestliže máme ve vodě jak vak, tak bójku, měli bychom mít i dvě cívky. Pokud se rozhodneme vytažený vak přece jenom nepoužít, můžeme ho vložit do kapsy obleku anebo umístit zpět do dečky, což však vyžaduje výjimečný cvik a obratnost.

 

Složená bójka s připojenou cívkou.

 

Mechanismus k plnění středotlakou hadicí i ústy a hadicí k dofukování sucháče.

 

Způsoby plnění

Bójku i vak lze nafukovat plynem vydechovaným z regulátoru, středotlakou hadicí k dofukování suchého obleku anebo ústy. Nikdy bójku neplníme z inflátoru. První metodou není myšleno nafukování z dlouhé hadice vložením 2. stupně do „husího“ krku a stisknutím sprchy, zatímco dýcháme ze záložky. Této, jinak běžně vyučované metodě, se DIR potápěči snaží vyhýbat. V popředí stojí kontrola nad bójkou a vyloučení kontroly bójky nad potápěčem a činností. Riziko zachycení se hadice na bójce, vytažení potápěče (v případě štěstí jen o kousek) či stržení náustku regulátoru nestojí za to. Výjimku tvoří driftové potápění v malých hloubkách. Do větších se tedy ani nedostanete. Variantou je bójku nafouknout na hladině a se zanořením odmotávat šňůru z cívky.

Vhodný čep pro nafukování středotlakou hadicí k dofukování nemá na rozdíl od čepu dopouštěcího ventilu sucháče funkci, při které se k sobě přicvaknou na pevno. Nemusíme se navíc obávat hadici odpojit, jelikož bójku vypouštíme při výstupu, a je neobvyklé v takové situaci přifukovat do sucháče plyn.

Do bójky foukneme před vypuštěním pouze malé množství plynu, které ji vzpřímí, ale umožní ji držet kontrolovaně před vypuštěním v jedné ruce, zatímco druhá svírá v prstech cívku. Obě jsou bezpečně před tělem, aby při vypuštění nedošlo k zamotání se o potápěče a další výstroj. Než se dostane bójka k hladině, plyn se rozšíří a bójku vyplní. To je možné, jelikož v praxi bójku nevypouštíme v mělčinách, ale hlouběji. Pokud dofukujeme otevřenou či polouzavřenou bójku regulátorem, vypadá metoda následovně. Bójku přiložíme roztaženým spodkem drženým oběma rukama na tvář vedle regulátoru a s odklonem hlavy a vyfouknutím plynu přes regulátor v ústech naplníme. Tímto způsobem a ústy však nebudeme pravděpodobně schopni plně nafouknout velkou bójku, a to ani z hloubky, i když lze dofukovat vícekrát a odfukovat plyn z křídla. Další nevýhodou velkých bójek je nutnost většího tlaku na cívku, aby na hladině stála ve vzpřímené poloze. Ležící bójka ztrácí samozřejmě většinu ze své signalizační funkce. Velké bójky je možné plně nafouknout na hladině, popř. ještě vzít do ruky, aby si nás posádka lodi všimla i na delší vzdálenost nebo ve vlnách. Z určitého úhlu pohledu lze říct, že je lepší mít plnou 1metrovou bójku stojící na hladině, než 2metrovou naplněnou jen z 50 cm.

Nafukování ústy může být složitější v chladné vodě, jelikož nemusíme být schopni rty pevně našpulit. V tom případě si musíme pomoci palcem a ukazovákem ruky, která dofukovací mechanismus drží.

U větších zvedacích vaků plněných v chladných vodách je nutno dbát na to, aby nedošlo k zamrznutí automatiky láhve, ze které k plnění dochází (např. stejdže). Toho se dosáhne přerušovaným plněním (např. 4 sekundy plnění, 4 sekundy pauza).

Správný a podrobněji popsaný postup vypouštění bójky nám vysvětlí a nejlépe i ukáže instruktor či dostatečně kvalifikovaný potápěč.

Existují i samonafukovací bójky, jejichž součástí je tlaková lahvička, která bójku po aktivaci naplní. Její nebezpečí spočívá v nechtěné aktivaci nejen při nešikovné manipulaci, ale také v kapse obleku. Nelze ji znovu bezprostředně použít, a proto je označována výrobci jako „záložní“. Jejímu používání se vyhneme obloukem.

 

Typy bójek a zvedacích vaků a způsob jejich možného plnění
Typ	Způsob plnění	Výhody a nevýhody
Otevřené	ústa, regulátor	ve vlnách, větru a při špatné manipulaci se mohou vypustit
Polouzavřené	ústa, regulátor, někdy hadice k sucháči	samovolně se nevypustí
Uzavřené	ústa, hadice k sucháči	samovolně se nevypustí

 

Tipy k bójkám a zvedacím vakům    

Jelikož jsou bójky a vaky vybaveny stejným typem přetlakových ventilů jako křídla, doporučuje se vybírat výrobky se závity identických rozměrů. V případě poškození ventilu křídla nejen v jeskyni nebo ve vraku, ale i při transportu bude možné ventil jak na suchu, tak pod vodou, zaměnit za ventil z bójky. Paradoxně může být bójka užitečná i v jeskyních. Tam může sloužit k vytvoření pevného plovoucího bodu, ke kterému budou připevněny postupové a dekompresní láhve. Ty mohou být jak plné, tak prázdné.

Co se nafukovacích mechanismů uzavřených bójek týče, je vhodnější dát přednost odolným výrobkům před celoplastovými. Aby bylo možné bójku srolovat, měl by pevně umístěný mechanismus směřovat do strany. Aby šlo pohodlně umístit zvedací vak do dečky backplatu, volíme dofukovací mechanismus směřující přímo dolů. Pohodlné umístění je možné však pouze na souši bez výstroje na zádech.

Na hladině lze nafouknutou bójku použít jako oporu. To samozřejmě neplatí pro bójku otevřenou, která by se hned vypustila. Tu by bylo nutno držet rukou za část, kde se nachází otvor, nebo otvor uzavřít omotáním šňůrou.   

 

Týmová spolupráce při vypouštění bójky. Jeden potápěč udržuje hloubku, další dva se podle něho orientují. Podle potřeby je vypouštějícímu přisvicováno na práci.© Andrea Kiss

 

Příště: Cívky