Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Je třeba zachránit Michala

zahoď, co nepotřebuješ

autor: Aleš Wallcon  (publikováno: 05.02.2008)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Potápěč se špatně zkonfigurovanou výstrojí nezvládl při výcviku požadovaný cvik a následně propadl panice.

Přečetl jsem si článek o rizicích zvyšujícího se množství výstroje a při přečtení dvou vět, cituji: "Mnohdy by ani nebylo velkou škodou některé z uvedených věcí ztratit. Potápěč je ale v daný okamžik obvykle jiného názoru a je ochoten podstoupit nesmyslná rizika při hledání či vyprošťování ztracené věci" mi vytanul na mysl zážitek z kurzu OWD, pod mým vedením, na Leštince v létě 2007.

A protože i tak, dnes již naštěstí úsměvná historka, může svým nepatrným dílem přispět do rozsáhlé mozaiky více či méně příjemných podvodních nehod, jakožto po(na)učení a varování, a protože stranypotapecske.cz mám rád, tu je ta historka:

Kurz OWD probíhal v naprosté pohodě, pominu-li "běžné nesrovnalosti", jako počáteční problémy s vylitím masky, problémy s vyvážením atd., které ale všichni čtyři účastníci kurzu nakonec v bazénu zvládli v pohodě - ostatně každý z nich absolvoval celkem 7 plus mínus 40 - 50 minutových ponorů (cvičení povinných i jiných cviků a dovedností s důrazem na záchrany v krizi), na potápění ve volné vodě (na lom) byli poměrně natěšeni, i když s patřičným respektem, který se mi u mých kurzantů myslím daří vždy dostatečně pěstovat a zdůrazňovat! Ne strachu, ale respektu!

Abych to zkrátil, když jsme přijeli na Leštinku a zjistili, že viditelnost není zrovna optimální, rozdělil jsem kurzanty na dvojice a na první "seznamovací" ponor, kterým na volné vodě vždy začínáme (tzn. pomalém obkroužení celého lomu v hloubkách maximálně kolem 8 metrů) jsem chodil nejprve s jednou a poté s druhou dvojicí - vše proběhlo opět v relativní pohodě, i když vyrovnání vztlaku do neutrální polohy chvilku trvalo - to víte, na bazénu byl short, na lomu už double neoprén, tzn. jiný počet závaží, který si sice každý ještě před zanořením vyzkoušel, ale...)!

Druhý ponor, kdy jsme spočinuli na molu v asi 7 metrech a cvičili jsme základní cviky, jako vylití masky, nalezení automatiky dvěma způsoby, vzájemné dýchání z jedné automatiky, nouzové výstupy atd. atd.) proběhl opět de-facto bez komplikací, až na pohledy očí skrz masky kurzantů - jsou prostě v lomu vždy vykulenější než v 5 metrovém bazénu, alespoň zpočátku - a to je asi dobře!

A přišel třetí ponor, kdy jsme na stejném molu prováděli oblíbený cvik, kdy si kurzant musí sundat žaket i s lahví, postavit vše před sebe a zase nandat. Ne, že by drtivá většina potápěčů, za celý svůj život tento cvik jaksi využila v plném rozsahu, ale slouží dobře minimálně k uvědomění si, že voda není nepřítel, že se pod vodou dá zvládnout mnohé, jak voda funguje, jak funguje zátěž, vztlak atd.

Jeden z kurzantů, Michal, protože byl v době kurzu poměrně silnější postavy a při dvou předchozích ponorech mu vadil jeho olovem naplněný zátěžák, si usmyslel, že polovinu olov si ze zátěžáku vyndá a nacpe si je do kapes žaketu - kolik se jich vejde, aniž by tím dostatečně seznámil nejen mě, ale i svého buddyho! A problém byl na světě!

Michalovo sundání žaketu probíhalo v pohodě až do chvíle, kdy jeho žaket úplně opustil jeho široký hrudník i břich a Michal se ho snažil postavit před sebe - ano tušíte správně - žaket naplněný olovem na molu sice stál jako přibitý, ovšem odlehčený Michal začal okamžitě stoupat a teď to začalo...

Modelová situace, kdy dotyčného zachvátí absolutní panika, přišla vzápětí - Michal s sebou začal cloumat, oči měl vykulené tak, že na ten pohled nikdy nezapomenu a snažil si držíc křečovitě automatiku, dostat nějak k lahvi, která se už válela na molu - to ovšem trvalo pikosekundu! Jakmile jsem to viděl (při cviku jsem vždy u kurzantů - na dosah ruky, resp. octopusu) vrhnul jsem se nejprve na Michalova záda, jak mi velí zásada, snažit se nejprve vyřešit všechno pod vodou, a snažil jsem se ho dostat zpátky k molu, resp. jeho žaketu. Trvalo mi jen několik málo vteřin, než jsem pochopil, že tudy cesta nevede! Michal se, v záchvatu paniky, stal neřízenou střelou, jeho automatika již "visela" v koutku jeho úst, napnutá jako struna, oči vykulené, strach o život, žaket na délku jeho automatiky pod ním, na mole!

Až doposud trvala celá akce možná pouhých 10-12 vteřin, zbývající kurzanti sice disciplinovaně klečeli na molu a s napětím sledovali co se bude dít, ale nepomohli - což jim samozřejmě nemám za zlé - od toho jsem tam byl já, jejich instruktor!

Když se Michalova situace stala nezvladatelnou a bylo jasné, že Michala zpátky k jeho žaketu nedostanu, protože to, že nevystřelil na hladinu způsobilo nejen to, že jsem si ho již pevně držel u těla, ale i křečovitě svírající automatika, které se nehodlal pustit, za žádnou cenu! Po chvilce "boje" kdy bylo třeba zvládnout zmítající a kolem sebe všemi údy boxující tělo, jsem Michalovi prostě z pusy jeho automatiku, která tam držela jen silou vůle a stisku zubů, nekompromisně a rychle vyrazil (!) a hrubou silou mu tam "narval" svůj octopus, který naštěstí bez výčitek přijal - což byl úspěšné zvládnutý bod a).

Bod b) přišel hned vzápětí, nafouknul jsem svůj žaket a jal se Michala doslova vytáhnout, resp. v jeho případě spíše vytlačit k hladině - jenže co se nestalo - za prvé mi Michal v panice a zmatečných pohybech okamžitě vyrazil mojí automatiku z pusy a hlavně - za druhé - se prostě nepustil své již nepoužívané (dýchal z mého octopusu) automatiky, na které visel jeho olovem narvaný žaket s lahví!

Nezbývalo mi, než s vypětím všech sil, co mi ploutve a fyzička stačili, Michala i sebe dostat na hladinu a to nejlépe hned! Michal se samozřejmě své výstroje nepustil, takže když už jsem se ocitli na hladině, a oba jsem se nadechli vytouženého čerstvého vzduchu, Michal se stále držel své výstroje, která mu na hladině paradoxně nedovolovala setrvat v klidu a pohodě! Nezbývalo, že na něj začít řvát "k...a, pusť toooo!!!", načež pochopil a všechno to pustil a teprve pak se na hladině stabilizoval, přičemž jsem byl stále u něj! Podotýkám, že celou cestu nahoru, jsem se Michalovi snažil z ruky vyrazit to co držel - marně!

Shoda náhod - možná pocit zodpovědnosti za půjčené - ne nejlevnější věci, nezkušenost, a velkým dílem samozřejmě panika z nestandardní situace, kdy hrozilo, že přijde o vzduch.

Michal mi na břehu dojemně děkoval za záchranu života, já jsem to ovšem tak "černě" neviděl, i když jsme se u toho asi zapotili oba, a nakonec jsem se i společně zasmáli - Michal kurz dokončil v pohodě, na příštím ponoru výstroj sundal bez komplikací (ano - olova už měl v zátěžáku a od té doby už si je nedává nikdy nikam jinam), dokonce se rozhodl hubnout a zanedlouho letíme společně na žraloky do Thajska!

A já na příštím kurzu povyprávím potencionálním kurzantům tuto historku, jako důkaz, že důkladná příprava výstroje, vzájemný buddy-check, a jaksi pokorný a racionální přístup k fungování a smysluplného umístění výstroje, je polovina, možná většina, úspěchu - a klidného a bezpečného potápění!

Ostatně, přeženeme-li to - kolik stojí dobrý potápěčský nůž? 1500 Kč? A celá průměrně dobrá výbava? 60 - 70.000 Kč? A Váš nebo buddyho život?

autor: Aleš Wallcon
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier