Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Bezpečnostní směrnice finského svazu potápěčů

Dodal Pekka Kaikumo

autor: Pekka Kaikumo  (publikováno: 01.01.1999)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek
vydal FINSKÝ SVAZ POTÁPĚČŮ, Radiogatan 20, 00240 HELSINGFORS

  1. Všeobecná ustanovení
  2. Opatření před ponorem, během ponoru a po ponoru
  3. Potápění v zimě a pod ledem
  4. Potápění hloubkové
  5. Signály
  6. Úkoly vedoucího potápěče
  7. Školení potápěčů
  8. Dýchací přístroj
  9. Výstroj potápěče
  10. Výrazy a definice

Poznámky a komentář k aplikaci směrnic

1.   Všeobecná ustanovení

1.1.   Tyto bezpečnostní směrnice se týkají potápění s dýchacím přístrojem.

1.2.   Potápěč je povinen znát směrnice, které se jej týkají.

1.3.   Největší povolená hloubka potápění je - pokud omezení typu přístroje není menší:

  • potápěč s jednou hvězdou CMAS 15 metrů
  • potápěč s dvěma hvězdami CMAS 30 metrů
  • potápěč se třemi hvězdami CMAS 50 metrů
1.3.1.   Potápí-li se instruktor a žák společně, musí bezpečnou hloubku potápění určit instruktor.

1.4.   Lékařské osvědčení musí mít platnost podle směrnic FSDF.

1.4.1.   Lékařské osvědčení má platnost 5 let pro osoby mladší 40 let, 3 roky pro věk 40-49 let a 1 rok pro starší 50 let, pokud není v lékařském osvědčení uvedeno jinak.

1.5.   Potápění pod vlivem omamných prostředků (např. alkoholu nebo léků) je zakázané.

1.6.   Na místě potápění se musí nacházet, pokud možno na viditelném místě, tabule s mezinárodní signalizační vlajku A.

1.6.1.   Potápěčská činnost může probíhat ve vzdálenosti nejvýše 50 metrů od desky s mezinárodní signalizační vlajku A.

1.6.2.   Poté co poslední potápěč vystoupil z vody, musí být deska ihned odstraněna.

1.6.3.   Za tmy musí být deska osvětlena.

1.6.4.   Při potápění ve veřejných vodních cestách je kromě toho nutno použít signály, které informují o práci pod vodou.

1.7.   O ponorech je nutno vést deník.

1.8.   Ponoru se účastní nejméně dva potápěci, z nichž jeden je ustanoven vedoucím potápěčů.

1.8.1.   Jeden z dvojice nebo skupiny potápěčů je zvolen vedoucím skupiny.

1.9.   Příkazy a pokyny vedoucího je nutno bezpodmínečně dodržovat.

1.10.   Při ponoru je nutno použít signalizační lano nebo bezpečnostní lano.

1.10.1.   Nepoužije-li se signalizační lano, je ponor nutno provádět ve dvojici.

1.10.2.   Při ponoru ve dvojici je třeba použít signalizační bójku, nezpůsobí-li přímé nebezpečí.

1.11.   Při ponoru s mokrým oblekem bez signalizačního lana je nutno použít bezpečnostní vestu.

1.12.   Během celého ponoru se dvojice musí držet spolu.

1.13.   Před zahájením ponoru si musí potápěč zkontrolovat potápěčskou výstroj.

1.13.1.   Při poruše dýchacího přístroje nebo jiné výstroje musí být ponor co nejdříve přerušen.

1.14.   Zpozoruje-li potápěč něco zvláštního na svém zdravotním stavu, musí to okamžitě oznámit vedoucímu. V takovém případě se ponor okamžitě přeruší.

1.15.   Osoby, které sledují ponor nad hladinou, musí okamžitě informovat vedoucího o zvláštních signálech potápěče nebo o jiných pozorováních, která jsou znamením nebezpeční.

1.16.   O nebezpečných situacích a nehodách je nutno okamžitě informovat technickou komisi FSDF.

1.17.   Dýchací přístroj musí mít dva dávkovací ventily.

Doporučení: Na místě potápění se musí nacházet funkční plicní automatika.

2.   Opatření před ponorem, během ponoru a po ponoru

2.1.   Opatření před ponorem

2.1.1.   Před ponorem musí potápěč zkontrolovat svou výstroj následujícím způsobem:

Plicní automatika:
  • zcela otevře ventil a poté jej otočí o 1/4 otáčky zpět
  • zkontroluje tlak náplně
  • zkontroluje unikání náplně
  • zkontroluje nastavení rezervního vzduchového ventilu
  • zkontroluje nosič (stav, zastavení)
  • provede zkoušku dýchání
  • zkontroluje vzduch k dýchání (chuť, zápach)
Vyvažovací vesta:
  • vesta se oblékne a naplní pomocí normálního plnicího systému
  • zkontroluje se nastavení popruhů
  • zkontroluje se nepropustnost
  • zkontroluje se funkce přetlakového ventilu (stlačením)
  • zkontroluje se dýchací hadice
  • zkontroluje se, zda je plnicí agregát (inflátor) fukční
  • zkontroluje se, zda ve vestě není voda a zda vypouštěcí ventil je zavřený
Kromě toho, poté co má potápěč výstroj na sobě si zkontroluje:
  • že zátěžní opasek lze rychle rozepnout a odhodit, a že zátěž je správná
  • že má nůž a ten že je rychle přístupný
  • že rezervní vzduchový ventil je přístupný a dobře funguje
  • seznámí se s výstrojí partnera

2.1.2.   Plánovanou dobu a hloubku ponoru je nutno oznámit vedoucímu.

2.1.3.   Změny v plánu ponoru lze provádět pouze v krajním případě.

2.2.   Opatření během ponoru

2.2.1.   Ve vodě, před vlastním ponorem, se dýchací přístroj vyzkouší při zkušebním ponoru pod hladinou a ukáže se signál OK, pokud je přístroj v pořádku.

2.2.2.   Při ponoru ve dvojici si partneři vzájemně zkontrolují přístroje ve vodě. Při samostatném potápění se signalizačním lanem zkontroluje pomocník přístroj potápěče ve vodě.

2.2.3.   Potápěč smí zahájit sestup teprve po obdržení povolení vedoucího. Během sestupu je nutno se přesvědčit o vyrovnání tlaku v dutinách.

2.2.4.   Necítí-li se potápěč dobře či zjistí-li nějaký nedostatek ve výstroji, je nutno ponor přerušit.

2.2.5.   Potápěč musí pravidelně pozorovat stav a činnost partnera a tlak ve své lahvi.

2.2.6.   Výstup je nutno zahájit tak, aby plánovaný ponor nebyl překročen - avšak nejpozději po připojení se na rezervní vzduchovou náplň.

2.2.7.   Rychlost výstupu nesmí překročit 10m/min, nejedná-li se o případ nouze.

2.2.8.   Při ponorech více než 10 m, je nutno zůstat 3 minuty v hloubce 3 m, přestože tabulky povolují přímý výstup.

2.3.   Opatření po potápění

2.3.1.   Potápěč se musí okamžitě ohlásit vedoucímu a podat mu následující informace:

  • největší hloubku ponoru
  • odchylnou rychlost výstupu
  • uskutečněné etapy
  • zvláštní pozorování
2.3.2.   Uskutečnil-li potápěč etapový výstup, nesmí se po dobu jedné hodiny vzdálit z dohledu ostatních. V této době také nesmí spát.

3.   Potápění v zimě a pod ledem

3.1.   Potápění v zimě

3.1.1.   Ponoru se může účastnit pouze potápěč úrovně nejméně P2.

3.1.2.   Při ponoru lze používat pouze přístroje určené pro zimní potápění.

3.1.3.   Vzduch používaný k dýchání musí být suchý.

3.1.4.   Vzduch v přístroji musí před ponorem odpovídat teplotě vody. Plicní automatika se při tom nesmí namočit se.

3.1.5.   Výdech se nesmí provádět nad hladinou, zkoušku dýchacího přístroje je nutno provést v asi jednometrové hloubce.

3.1.6.   Signál OK se provede pouze rukou nad hladinou nebo signalizačním lanem.

3.1.7.   Dýchací ventil se nesmí vyndat z úst, s vyjímkou případu nouze.

3.2.   Při potápění pod ledem platí, kromě dřívějších ustanovení, následující:

3.2.1.   Velikost otvoru v ledu musí být nejméně 2 x 2 m a otvor nesmí být zamrzlý

3.2.2.   Kusy ledu, které vzniknou při vytvoření otvoru se nesmí zasunout pod led. Musí být na ledě nejméně 2 m od okraje otvoru.

3.2.3.   V blízkosti okraje otvoru se nesmějí nacházet předměty, které by mohly do otvoru spadnout (dýchací přístroj, zátěžní opasek apod.)

3.2.4.   Do otvoru se ponoří sestupné lano, na jehož konci musí být tak velká kotva, že zabrání nedobrovolnému výstupu potápěče. Horní konec lana se pevně zakotví do ledu.

3.2.5.   Při ponoru otvorem musí být množství vzduchu potápěčského přístroje nejméně dvakrát větší, než je vypočítaná spotřeba.

3.2.6.   Když tlak přístroje klesne na polovinu výchozího tlaku, je nutno se vrátit.

Doporučení: Při soumraku nebo za tmy je nutno do otvoru, 1-1,5 m pod hladinu ponořit lampu svítící směrem dolů.

3.2.7.   Jedním otvorem se mohou současně ponořit pouze dva potápěči.

3.2.8.   Při ponoru otvorem je vždy nutno použít signalizační lano. Potápějí-li se dva potápěči současně, musí mít každý vlastní signalní lano a vlastního pomocníka. Lano nesmí být prodlouženo.

3.2.9.   Konec lana je nutno upevnit kolem pasu pomocníka a zároveň je upevnit v ledu.

3.2.10.   Největší vodorovná vzdálenost ponoru od otvoru smí být 20 m (výjimkou je případ nouze).

3.2.11.   Na místě se vždy musí nacházet pomocník a rezervní potápěč, který má dostatek vzduchu a expoziční doby.

3.2.12.   Ponoru se účastní nejméně pět osob, které znají bezpečnostní směrnice.

3.2.13.   Pasové lano rezervního potápěče musí mít dvojnásobnou délku signalizačního lana.

3.2.14.   Ztratí-li potápěč během ponoru kontakt s pomocníkem, musí vystoupit přímo pod led a čekat na pomoc. Nesmí začít hledat otvor, není-li jasně v dohledu.

3.2.15.   Zjistí-li pomocník, že má nejistý kontakt s potápěčem, nařídí vedoucí výstup všem potápěčům a rezervnímu potápěči nařídí hledání.

3.2.15.1.   Rezervní potápěč provede nejdříve hledání v sektoru nebo v kruhu s celou délkou lana pod ledem a teprve potom na dně.

4.   Hloubkové ponory

4.1.   K hloubkovým ponorům se počítají ponory hlubší než 30 m.

4.1.1.   Sestupové lano je nutno použít, jestliže to typ ponoru umožňuje.

4.1.2.   Na místě se vždy musí nacházet pomocník a rezervní potápěč v plné výstroji, který má k dispozici dostatek vzduchu a expoziční čas pro uskutečnění hledacího a záchranného ponoru.

Doporučení:

4.1.3.   Dobu ponoru je nutno přizpůsobit tak, aby byl možný přímý výstup.

4.2.   U hlubkových ponorů, které předpokládají etapový výstup, je kromě toho nutno dodržovat tato ustanovení:

4.2.1.   Vedoucí musí plánovat ponor společně s potápěči. Před ponorem je nutno naplánovat tyto náležitosti:

  • největší hloubku ponoru
  • expoziční čas
  • dekompresní zastávky (etapy), které budou provedeny, a jejich čas
  • zvláštní signály
4.2.2.   Je povoleno provádět nejvýše takové ponory, kde se používá hloubka etap 6 a 3 m. Celková doba výstupu nesmí překročit 30 min.

4.2.3.   Je-li ponor zvlášť náročný, zvolí se jako hodnota výpočtu z tabulky následující delší expoziční doba.

4.2.4.   Signalizační lano se používá, jestliže pro potápěče nepředstavuje přímé nebezpečí.

4.2.5.   Při etapovém výstupu nesmí být rychlost výstupu ani rychlejší ani pomalejší než 10m/min.

4.2.6.   Člun nebo místo, odkud se ponor provádí, musí být pevné.

4.2.6.1.   Člun musí být zakotven způsobem, který umožní ponor.

4.2.6.2.   Během ponoru musí být ve člunu osoba, která může člun řídit.

4.2.7.   Po ponoru nesmí být po jednu hodinu potápěč ponechán sám. Po tuto dobu nesmí potápěč ani spát.

4.2.8.   Nedokončil-li potápěč svůj etapový výstup nebo jej zcela vynechal, musí mu být dán kyslík, i v případě, že nemá žádné symptomy dekompresní nemoci. Poté co se objevily symptomy dekompresní nemoci, je nutno kontaktovat personál dekompresní komory a je nutno se připravit na převoz do dekompresní komory.

5.   Signály

5.1.   Používání signálů

5.1.1.   Průměr signalizačního lana musí být nejméně 8 mm a pevnost 300 kp (3000 N).

5.1.1.1.   Signalizační lano nesmí být používáno k jiným účelům (tažení, kotvení).

5.1.2.   Lano se bezpečně ováže kolem pasu potápěče pod výstroj.

5.1.3.   Potápěč musí po celou dobu sledovat lano, aby zabránil jeho zamotání.

5.1.4.   Lanové signály

5.1.5.   Při hledacích signálech se udávají směry z pozice pomocníka.

5.2.   Signály rukou

Signály je nutno provádět přesně a zřetelně. Ve tmě je nutno signály osvětlit, aniž by však oslnily příjemce.

5.3.   Světelné signály

Světelné signály se podávají ruční svítilnou potápěče, která je stále rozsvícená. Signály se dávají pomalu směrem k příjemci. Signály se používají pod vodou, když je viditelnost z důvodu tmy omezená, a při nočním potápění pod vodou či na hladině.

5.3.1.   NOUZOVÝ SIGNÁL

Pravidelný svislý pohyb nahoru dolů. Délka pohybu 1 metr.

5.3.2.   VŠECHNO DOBRÉ; OK

Krouživý pohyb o průměru 1 m.

5.4.   Zvukové signály se dávají ve vodě tak, že dvěma tvrdými předměty bijeme proti sobě pod vodou.

5.4.1.   Série dvou zvukových signálů: Zůstaň na dně nebo na místě.

5.4.2.   Série tří zvukových signálů: Pojď nahoru.

5.4.3.   Série čtyř nebo pěti zvukových signálů: Nebezpečí nebo nouzový signál.

5.5.   Nelze-li signály dešifrovat, vykládají se vždy jako nouzové signály a okamžitě je nutno učinit opatření pro záchranu potápěče.

5.6.   Nouzové signály nesmí být nikdy vydávány zbytečně.

6.   Činnost vedoucího potápěče

6.1.   Při potápění musí být vždy stanoven vedoucí.

6.2.   Vedoucí musí dohlížet na dodržování bezpečnostních směrnic.

6.3.   Před ponorem musí vedoucí za pomoci potápěčů:

6.3.1.   podrobně naplánovat nadcházející ponor

6.3.2.   prozkoumat hloubku místa ponoru, větrné podmínky a proud

6.3.3.   zkontrolovat vypočtené časy ponoru potápěčů

6.3.4.   dát rozkazy k případnému etapovému výstupu

6.3.5.   dohlédnout, aby potápěči zkontrolovali svou výstroj a provedli vzájemnou kontrolu ve dvojici

6.3.6.   vypracovat záchranný plán a seznámit s ním ostatní potápěče

6.3.7.   dát povolení k ponoru

6.3.8.   sledovat časy ponoru a v případě potřeby zahájit záchranné práce

6.3.9.   dohlédnout, aby kontrola okolí byla stálá a efektivní.

6.4.   V případě nehody zahájit opatření podle záchranného plánu.

6.5.   V případě nehody či „skoronehody" dohlédnout, aby byla podána zpráva technické komisi.

7.   Školení potápěčů

7.1.   Při školení potápěčů je nutno se řídit bezpečnostními a vzdělávacími směrnicemi FSDF.

7.2.   Instruktor odpovídá za dodržování bezpečnostních směrnic a je povinen přesvědčit se o tom, že potápěčská úroveň žáka odpovídá praktickým požadavkům školení.

7.3.   Teoretická výuka musí obsahovat platné bezpečnostní předpisy v takové formě, jak je vydal FSDF.

7.4.   Před každým ponorem musí instruktor zkontrolovat, že potápěčská výstroj žáka je v pořádku, a přesvědčit se o tom, že žák si je vědom požadavků, které na něho výcvik klade.

7.5.   Při školení v bazénu a v otevřené vodě musí být na místě osoba znalá první pomoci.

7.6.   Při školení v bazénu se pokud možno používá signalizační nebo mezi-lano
(Pozn. TS - tím chtěl asi básník říci "buddy line").

7.7.   Při školení v otevřené vodě se používá signalizační lano a při ponoru s instruktorem bezpečnostní nebo bójkové lano.

7.8.   Před každým ponorem v otevřené vodě se instruktor musí přesvědčit o tom, že žák ovládá signalizaci.

7.9.   Při ponoru v otevřené vodě smí instruktor dohlížet nejvýše na dva žáky ve vodě pomocí signalizačního lana nebo potápěním s nimi.

7.10.   Školení v otevřené vodě nesmí probíhat v podmínkách, kde je riziko tvorby ledu.

7.11.   Před ponorem v otevřené vodě musí žák ovládat volný výstup a použití bezpečnostní vesty.

7.11.1.   Cvičení volného výstupu se nesmí provádět v otevřené vodě.

7.12.   Při školení v otevřené vodě se na místě vždy musí nacházet pomocník a kompletně vybavený, oblečený rezervní potápěč, který má k dispozici funkční přístroj a dostatečnou expoziční dobu.

Doporučení: Na výcvikovém místě musí být výbava první pomoci a kyslíkový přístroj.

8.   Dýchací přístroj

8.1.   Při použití dýchacího přístroje je bezpodmínečně nutno dodržovat rady dovozce a prodejce a omezení týkající se použití a servisu.

8.2.   K dýchacímu přístroji by mělo patřit:

8.3.   Před naplněním je nutno tlakovou nádrž zkontrolovat, zda odpovívá předpisům o tlakových nádržích.

8.4.   Stlačený vzduch při plnění musí být podle norem DIN 3188:

Vzduch může obsahovat nejvýše:

oxid uhelnatý  50 ppm 
oxid uhlíčitý  800 ppm 
olejová pára  0,3 mg/m3
vodní pára  50 mg/m3 při plnění 200 bar
35 mg/m3 při plnění 300 bar

9.   Výstroj potápěče

9.1.   Potápěč musí mít tuto minimální výstroj:
  • potápěčský oblek
  • dýchací přístroj se záložním druhým stupněm
  • bezpečnostní vesta se suchým oblekem
  • nůž
  • zátěžní opasek s bezpečnostní přezkou, rozepnutelnou jediným pohybem jedné ruky
  • kontaktní lano k partnerovi nebo pomocníkovi
9.2.   Při oblékání výstroje je nutno se ujistit, že zátěžní opasek není pod ostatní výstrojí, ale že jej lze rychle uvolnit.

10.   Pojmy a definice

(nepřekládáno - uveden pouze seznam pojmů a definic)

Expoziční čas (doba)
Pomocník
Etapový výstup
Dýchací ventil
Dodatečná doba (čas) pro další ponor
Skupinové označení
Signalizační lano
Plicní automatika: první stupeň plicní automatiky
Záchranný plán
Základní výstroj
Bójkové lano
Čas ponoru
Tabulka ponoru
Vedoucí potápění
Plánovaný čas ponoru
Bezpečnostní lano
Potápěčská bóje


Poznámky a komentář k aplikaci směrnic

Jelikož mám své zkušenosti s aplikací českých bezpečnostních směrnic, zeptal jsem se Pekky Kaikuma na několik souvisejích věcí (text je trošku učesán oproti naší e-mailové konverzaci).
Jsou směrnice pro členy svazu závazné, nebo jsou pouze doporučením?
Na školení se samozřejmě tyto směrnice vyučují, kluby organizované v rámci svazu je dodržují (podobně to dělá PADI apod.). Statut směrnic je ale nejistý. Největší pojišťovna má smlouvu se svazem, že jen členové svazu se mohou pojistit (Ne individuální potápěči. Proč? To je také zajímavé).

Berou lidé směrnice vážně?
Základní problém spočívá v tom, jaká je popápěčská kultura, jaký je vztah potápěčů ke směrnicím. U nás je vždy diskuse o směrnicích po nehodách. Typické je, že začátečníci ještě nevzali směrnice za své a velmi zkušení potápěči je systematicky ignorují.

Ale alespoň členové našeho klubu je vážně berou. Možná proto, že jedna členka je právnička, byla prezidentkou svazu a teď pracuje v mezinárodním svazu. Jak je to v jiných klubech, to nevím.

Jak se řeší speciální případy?
Potápění v jeskyních neznáme. Jen hloupí zachraniční potápěči to dělají ;-)
Směrnice a kurzy pro Trimix a Nitrox se připravují...

autor: Pekka Kaikumo
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek