Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Potápěčské počítače

Jak fungují a k čemu jsou

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 04.02.2002)

Hloubkoměr, hodinky, dekompresní tabulky, spousta počítání. To vše dříve bylo nedílnou součástí každého ponoru a to vše dnes v rekreačním potápění nahrazuje malý počítač. Nahradí i zkušenosti a znalost správných postupů při potápění? Pojďme se podívat, jak to s těmi počítači vlastně je.

Takový normální ponor

Plánujeme ponor na vrak lodi. Dno je v 32 metrech, 15 l láhev omezí délku ponoru při malé spotřebě asi tak na půlhodinku. Napřed se podívejme, jak vychází plán ponoru podle tabulek. Používáme Bühlmannovy tabulky, které jsou dnes patrně nejrozšířenější a doporučuje je i Svaz potápěčů ČR. Pro ponor v moři vychází potřebné dekompresní zastávky na 4 minuty v 6 m a 11 minut ve 3 m.

Oblékáme se do obleků a jako součást výstroje a bereme s sebou potápěčský počítač. Prolézáme vrak a kocháme se spoustou ryb v jeho okolí. Asi v pětadvacáté minutě počítač signalizuje nutnost vykonat stupňovitou dekompresi. Tak ještě malou chvilku na horní palubě honem na výstupové lano. Počítač dovoluje vynoření do 3 m a po dvou minutách nás pouští na hladinu.

Jak je možné, že místo čtvrt hodiny stačí dvě minuty? Vždyť přece náš počítač používá téměř stejný Bühlmannův matematický model, jako tabulky! Důvodů je několik.

Záznam profilu reálného ponoru

Předně, nebyli jsme celou dobu na dně, ale okukovali vrak. Zaznamenaný profil reálného ponoru je na obrázku. Je patrné, že horní paluba je v hloubce okolo 20 m. Naše tělo se tam dusíkem sytí podstatně pomaleji, než na dně. Při plánování podle tabulek musíme celou dobu před zahájením výstupu uvažovat jako ponor do největší dosažené hloubky, počítač části ponoru v menší hloubce zohlední.

Dalším důvodem jsou větší bezpečnostní rezervy tabulek. Největší vliv má uvažované nadmořská výška. Tabulka je určena pro potápění až v nadmořské výšce 700 m, počítač do výpočtu zahrne nadmořskou výšku skutečnou. Tabulky také neví, jak přesný máme hloubkoměr a zda byl nastaven na vodu sladkou, či hustší (chcete-li "těžší") vodu slanou. Proto mají tabulky rezervu 3 % hloubky, což tento rozdíl vyrovnává a dále připočítávají 1 m, což by mělo vyrovnat "unavené ručičky" starších hloubkoměrů.

Další faktor, který podstatně odlišuje počítač od tabulek, je zohlednění opakovaných ponorů. Při typické potápěčská dovolené se dvěmi až třemi ponory za den se tělo nestačí rozpuštěného dusíku mezi ponory zbavit. Protože je postup použitý v tabulkách i přes svoji složitost jen velmi přibližný, musí tabulky opět počítat s velkým bezpečnostním faktorem. Tak se ve srovnání s počítači doba strávená na dekompresních zastávkách u jinak stejných ponorů ještě dále prodlužuje.

Jak fungují

Potápěčský počítač měří hloubku, čas ponoru a někdy i další parametry. Naměřené hodnoty zobrazí potápěči na displej a pomocí jejich matematického zpracování doporučuje další postup. Neví, co se děje v těle potápěče.

Způsob zpracování je určen matematickým modelem. Modeluje se nikoli stav lidského těla, ale stav jakéhosi virtuálního potápěče složeného z virtuálních tkání. Těch není zdaleka tolik, co v lidském těle, ale podle druhu modelu obvykle od 6 do 16. Výrobci toto číslo rádi uvádějí ve svých propagačních materiálech, i když se podle něj dá jen těžko posoudit kvalita modelu a počítače.

Aby postup doporučený počítačem byl skutečně bezpečný, je třeba dodržet všechny podmínky, s jejichž dodržením model počítá. Předně záleží na nepřekročení předepsané výstupové rychlosti. Obvykle bývá okolo 10 m/min, přesné hodnoty jsou v návodu u každého počítače. Na dekompresních zastávkách, a to zejména na té poslední, na hladině, je třeba nechat tělo v klidu odpočívat. Týká se to samozřejmě i ponorů, kde nebyla stupňovitá dekomprese vyžadována! Nesmíme také zapomínat na správný pitný režim. Když má potápěč už před ponorem žízeň, "houstne" mu krev a pravděpodobnost vzniku dekompresní choroby se prudce zvyšuje. Správným postupům je třeba se naučit při potápěčském výcviku. Ani dodržení všech pravidel nezaručuje stoprocentní bezpečnost, pravděpodobnost vážné nehody je však extrémně malá.

Kde vzaly rozum

Britské námořnictvo najalo začátkem století renomovaného fyziologa J. S. Haldana, aby vypracoval pravidla pro bezpečnou práci pod vodou. Haldane formuloval hypotézy, které testoval na zvířatech. Jeho model sycení a vysycování dusíku dal v roce 1908 vzniknout prvním dekompresním tabulkám. Když dnes některý výrobce potápěčského počítače udává, že používá Haldanův model, tak se samozřejmě nejedná o původní model z počátku století. Jsou použity principy tohoto modelu, jeho vlastnosti ale zohledňují vývoj následujících let.

Dekompresní choroba je důsledkem vzniku bublin v těle. Když byly vyvinuty metody, jak zjistit přítomnost bublin ve tkáních a krevním řečišti, došlo k dalšímu podstatnému pokroku v dekompresním modelování. Na základě řady měření vznikl model, označovaný jako Haldanův/Spencerův.

V kontinentální Evropě se výzkumům na poli dekompresní teorie věnoval zejména A. A. Bühlmann. Nebyl tak úzce svázán s armádou a námořnictvem, jako ostatní v oboru. Vyvinul, odzkoušel a publikoval postupně řadu modelů nazvaných ZH-L. Samozřejmě se také setkáte s označením Bühlmannův model.

Všechny výše uvedené modely počítají pouze s dusíkem fyzikálně rozpuštěným a snaží se při vynořování zajistit takové podmínky, aby bubliny nevznikly. Dnes je ovšem známo, že bubliny jsou v těle přítomny nejen po ponoru, ale i u nepotápěčů! Rizikem není sama existence bublin, ale jejich množství a velikost, což jsou veličiny modelované moderními bublinovými modely. Z mnoha různých důvodů počítač, který by byl postaven na základě takového modelu, neexistuje. Řada počítačů však využívá poznatků, které byly při výzkumu chování již vzniklých bublin získány. Příkladem je například doplněk ADT k Bühlmannovu modelu ZH-L a nebo o korekce doplněný haldanovský model Suunto RGBM.

Co umějí

Všechny potápěčské počítače určují dekompresní postup. Liší se možnostmi a uživatelským komfortem.

Výškové režimy

Potápění ve vyšší nadmořské výšce vyžaduje přizpůsobení výpočtů nižšímu atmosférickému tlaku. Podstatná je i poměrně malá změna nadmořské výšky. Některé počítače si atmosférický tlak měří samy, jiné musíme před ponorem nastavit ručně. To nemusí být vždy jen nevýhodné, protože nemá-li počítač samostatné nastavení pro zvýšení bezpečnosti, je možno využít právě tuto hodnotu. Pro pravidelné potápění ve vyšších nadmořských výškách je ale automatické přizpůsobení velmi vhodné.

Podsvětlení displeje

Poslední dobou mívají aktivně svítící pozadí displeje všechny počítače vyšší třídy. Počítače bez aktivního podsvětlení mají čitelnost ve tmě zajištěnu fotoluminiscenčně - po nasvícení svítilnou ještě chvíli svítí. Pro převážně denní rekreační potápění v moři to naprosto postačuje, v našich podmínkách je ale tma téměř při každém ponoru.

Možnost výměny baterií

Uživatelem měnitelný zdroj napájení je důležitý zejména u počítačů s podsvětlením displeje, které bývá energeticky náročné. U ostatních vydrží i při intenzivním potápění několik let. V servisu měnitelné zdroje napájení jsou pájené, což odstraňuje nejčastější zdroj poruch, špatný kontakt.

Deník ponorů a propojení s PC

Přímo na potápěčském počítači lze listovat přehledem několika posledních ponorů s uvedenou maximální hloubkou a časem. Některé počítače mají paměť s podrobným profilem ponoru, který lze pro archivaci a další rozbor přenést do PC, či do vyrovnávací paměti, do které se vejdou profily ponorů z celé dovolené. Pro mnohé počítače existuje kromě výrobcem dodávaného vyhodnocovacího softwaru také software alternativní, často lepší a levnější.

Jiné dýchací směsi

S rozvojem Nitroxového potápění (Nitrox, či také EANx, je směs dusíku a kyslíku s vyšším podílem kyslíku než 21 %) se stává běžným, že tyto směsi jsou podporovány i potápěčskými počítači. Míra podpory bývá velmi rozdílná.

Test

Testovány byly počítače:

Podrobné hodnocení počítačů a výsledky testů - simulovaných ponorů v barokomoře - najdete v časopise. Rozdíly byly překvapivě velmi výrazné, zvláště při druhém, opakovaném, ponoru.

autor: Tomáš Sládek