Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

M26 versus DIN

Výhody a nevýhody nového připojení pro nitrox

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 11.06.2007)

V roce 2003 byla vydána norma EN 144-3, upravující nově připojení pro nitrox. Vplížila se nepozorovaně, její autoři odhadli náklady na její implementaci jako velmi vysoké a určili pětileté přechodné období. To ale v létě 2008 končí.

Scubapro MK 25 M26 (foto: Scubapro)

Teprve v současnosti (léto 2007) začínají být dostupné první ventily a automatiky pro připojení M26. Patrně i výrobci očekávali, že stejně jako předchozí pokusy normalizovat zvláštní připojení pro nitrox, skončí i tento bez praktického dopadu v propadlišti dějin.

Jak nové připojení vypadá

Na první pohled je obtížné odlišit připojení M26 od připojení DIN. Princip je stejný, ale průměr závitu i všeho ostatního je trochu větší. Namísto závitu G 5/8" je závit M26×2.

Výhody připojení M26

Omezení rizika záměny

Potápěč se vzduchem, který nic netuší o nitroxu a je vybaven automatikou na vzduch, si ve zmatku na základně nemůže omylem vzít láhev s nitroxem. Pravděpodobnost takové záměny je ale malá a pravděpodobnost škodlivých následků ještě menší. V praxi si každý nitroxový potápěč složení směsi ve své láhvi sám analyzuje, láhev má označenou jménem a pečlivě si ji hlídá. To se dodržuje i na základnách, kde převládá chaos nad pořádkem. V naprosté většině případů se při rekreačním potápění nitroxem rozumí EAN 32, směs 32 % kyslíku a 68 % dusíku. Takovou směs lze bez problému použít s běžnou automatikou na vzduch, hloubkový limit této směsi je stejný jako hloubkový limit potápění se vzduchem (40 m). Při záměně za vzduch nic nehrozí, takový ponor bude obvykle naopak bezpečnější.

Nevýhody připojení M26

Falešný pocit bezpečí

Hlavní nebezpečí spojené s plněním nitroxu je nebezpečí výbuchu. Kyslík s běžnými mazadly a dalšími hořlavými materiály tvoří výbušnou směs. Speciální připojení vytváří pocit, že je vyloučena nebezpečná záměna, což ovšem není pravda. Na potápěčských základnách se obvykle plní nejběžnější EAN32 kontinuální technologií. Nitrox je stlačován běžným - olejem mazaným - kompresorem. Připojí-li potápěč automatiku na takto plněnou láhev, znečistí se automatika stopami kompresorového oleje. Při následném připojení téže automatiky na láhev se směsí obsahující více než 40 % kyslíku může dojít k prudkému hoření až výbuchu. Toto nebezpečí hrozí velmi reálně v prostředí komerčních základen, kde se láhve i automatiky půjčují.

Mimo Evropu nefunguje

Ve světě (a dosud i v Evropě) se používá jednotné připojení pro vzduch i nitrox, označované DIN. Prakticky všichni nitroxoví potápěči se potápějí jak na základnách v Evropě, tak mimo dosah předpisů EU. Dosud jim stačila jediná automatika na vzduch i běžný nitrox (do 40 % kyslíku), teď si budou muset pořídit další automatiku na "EU nitrox", protože kompaktní redukci použitelnou pod vodou nelze udělat. Další automatika znamená pro rekreační potápěče výdaje na nákup, nemalé každoroční poplatky za předepsaný servis, poplatky za nadváhu v letadle. Střídání techniky snižuje jistotu jejího použití a zvyšuje tak riziko nehody.

Nebezpečí ztráty dýchacího média

Při technickém potápění do velkých hloubek nese potápěč několik lahví s obsahem různých směsí plynů, každý určený do jiné hloubky. Nitrox je jen jednou ze směsí, používá se pro dekompresi. V hloubce se používá trimix (směs s héliem). Láhve jsou velmi pečlivě značeny, protože záměna dýchané směsi znamená téměř jistotu velmi vážné nehody. Pro náročné ponory se rozmisťují postupové láhve na trasu ponoru předem. Stává se, že některá automatika na postupové či dekompresní láhvi nefunguje. Když mají všechny automatiky stejné připojení, lze vzít automatiku z jiné láhve a přehodit ji přímo pod vodou na láhev s dekompresním nitroxem. Když nebude možno automatiky zaměnit, stane se zásoba nitroxu v dekompresní láhvi nedostupnou pro dýchání a potápěč bude nucen řešit vážnou krizovou situaci spojenou se ztrátou plynu. Tento důvod prakticky vylučuje použití připojení M26 při technickém potápění do velkých hloubek.

Omezení mezinárodní spolupráce

Čeští jeskyňáři se jezdí potápět do Mexika, americký instruktor učí české potápěče v Rakousku, v Egyptě spolupracují Egypťan, Čech a Rus. Použití nejednotné techniky v týmu znamená logistické komplikace - každý potřebuje jinou láhev. Není reálné chtít po potápěčích z Mexika, USA, Egypta a Ruska, aby přizpůsobili svojí techniku potápěčům z EU. Obráceně se není nutné přizpůsobovat, současný stav je takový, že je vše kompatibilní. Tento důvod prakticky vylučuje použití připojení M26 potápěči, kteří často spolupracují s potápěči nečlenských států EU.

Komplikace záchranných operací

Bez předchozí znalosti nutného připojení nelze připravit láhve se vzduchem a nitroxem pro záchrannou operaci. Týká se to zejména neprofesionálních záchranářů, jako je například Speleologická záchranná služba ČSS, která je součástí integrovaného záchranného systému. Tito záchranáři používají osobní automatiky. Obtížně řešitelné logistické komplikace ale mohou nastat i u profesionálních záchranných sborů, policie a armády, zejména při mezinárodní spolupráci. Jelikož se o nasazení techniky a lidí rozhoduje operativně, je vyloučeno, aby byly používány různé systémy připojení. Tento důvod prakticky znemožňuje použití připojení M26 mezi záchranáři, respektive prakticky zabraňuje použití bezpečnějšího nitroxu, protože z logistických důvodů budou všichni používat stávající připojení, nově použitelné pouze pro vzduch.

Instruktoři M26 nepřijmou

Řada technických potápěčů je instruktory rekreačního potápění. Řada instruktorů často cestuje mimo EU a spolupracuje s tamními potápěči. Pro většinu instruktorů je tak prakticky vyloučeno používat připojení M26 pro jejich osobní techniku. V důsledku bude většina instruktorů připojení M26 aktivně odmítat. Lze snadno odhadnout, jaký názor budou mít potápěči vycvičení těmito instruktory. S velkou pravděpodobností potká připojení M26 stejné fiasko, jako nitroxové připojení specifikované ve starší normě EN 144-2, které v EU prakticky nikdo nepoužívá a na běžné základně ani neví o jeho existenci.

Vysoké náklady

Tvůrci normy předpokládali velmi vysoké náklady jako překážku aplikace normy, která vyžaduje pětiletý odklad. Náklady ale nejsou hlavním důvodem, proč považuji normu za špatnou. Za daleko horší bych označil výše uvedené zápory, které vedou ke snížení bezpečnosti.

Návrh změn

1. Vyhradit M26 dle EN 144-3 kyslíkově čistým zařízením

Tím by šlo M26 dále používat pro nitrox 22-99%, naopak by se užívání zpřísnilo. Tohle by mělo skutečný přínos pro bezpečnost na základnách. Láhev s M26 by byla z definice určená pro parciální plnění. Nemohlo by se stát, že si někdo znečistí automatiku nitroxem plněným kontinuální technologií a že bude kontaminovat kyslíkově čisté láhve kontrolním manometrem použitým předtím na kontinuálně plněné láhve. V podstatě by se pak dalo říci, že redukcí z DIN na M26 by byl osobní filtr.

2. Definovat dýchatelný vzduch pro připojení DIN

EN 144-2 používá v souvislosti s DIN připojením pojem "dýchatelný vzduch", aniž ho definuje či výslovně odkazuje na jinou normu. Logicky se použije EN 132 (Ochranné prostředky dýchacích orgánů - definice).

Tam je dýchatelný vzduch uveden v informativní příloze. Je buď přirozený či syntetický, je uvedeno typické složení přirozeného vzduchu a zároveň upozornění, že vyšší obsah kyslíku může zvýšit nebezpečí vzniku požáru. Definice nebrání zařazení EAN 32, EAN 36 do pojmu "dýchatelný vzduch".

Optimální by bylo, aby EN 144-2 upřesnila, že DIN připojení je určeno pro dýchatelný vzduch přirozený či syntetický s jmenovitým obsahem kyslíku do 36 % ve smyslu EN 132.

Hranice 36% je zvolena ze dvou důvodů. Prvním je praxe - pro rekreační nitroxové potápění se používá v naprosté většině EAN 32, někdy EAN 36, ale zcela výjimečně jiné koncentrace, které se pak ale téměř nikdy nemíchají kontinuálně. Druhým dúvodem je regulační odchylka a přesnost měření při kontinuálním plnění. Koncentrace by nikdy neměla překročit 40 %.

3. Povolit normou širší použití DIN

V současnosti se na celém světě v technickém potápění používá pro dýchání směsí kyslíku, dusíku a helia téměř výhradně DIN připojení. Nepřináší to žádné problémy, protože při technickém potápění je riziko nebezpečné záměny omezeno jiným způsobem - obvykle tak, že vše je kyslíkově čisté. Dosud žádná norma nepředepisuje připojení pro trimix a heliox.

Optimální by bylo, aby EN 144-2 povolila použití DIN připojení tam, kde je riziko záměny omezeno organizačními opatřeními.

Prosazení změn

Britští a Francouzští potápěči vypsali proti připojení M26 upraveném v normě EN 144-3 petici, viz související odkazy. Původně jsem uvažoval o obdobném kroku. Jaký politický požadavek by ale měla petice obsahovat? Jde nám přece o změnu technické normy. Raději využiji nabídku Svazu potápěčů na spolupráci při formulaci požadavku na organizace, které normy vydávají.

autor: Tomáš Sládek