Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Igelitové tašky

Test a jak je používat

autor: Tomáš Sládek, Jan Hájek  (publikováno: 01.04.2002)

Zatahali jste za inflátor žaketu a on vám zůstal v ruce i s vrapovou hadicí a v žaketu zeje velká trhlina. Nebo máte jednoduše hluboko do kapsy. V obou případech pomůže zdánlivě obyčejná igelitka. Podívejme se blíže, jak igelitová taška používaná pro kompenzaci vztlaku vypadá, jak se s ní zachází a jaké tašky jsou k dispozici.

Konstrukční řešení

Materiál

Igelit je původně obchodní název pro fólii z polyvinylchloridu (PVC), podle I. G. Farben. Ve skutečnosti jsou tašky dnes většinou z polyetylénu, protože používání PVC je omezováno z důvodu vzniku toxických látek při odstraňování odpadu (vznik dioxinů při spalování). Používány jsou asi i jiné materiály, český název "igelitová taška" či "igelitka" je již ustálený a není účelné jej měnit.

Tašky zúčastněné v testu
Tašky zúčastněné v testu

Polyetylén má při namáhání tahem zajímavý průběh napětí-deformace. Při malém zatížení se deformuje pouze pružně, tzn. po odlehčení se vrací do původního tvaru. Je-li překročeno napětí na mezi kluzu, dochází k podstatnému prodloužení, mnohdy o více než 100%. Při tomto prodloužení se makromolekuly v plastové fólii orientují souběžně s působícím napětím. Následuje zpevnění a k přetržení dochází až po dalším, často podstatném, nárůstu napětí. Této vlastnosti se využívá u tkaných "igelitů", kde tkaná vlákna jsou již předběžně deformována za mezí kluzu. Tašky z tkaného materiálu je možno koupit nejlépe na tržišti u vietnamských obchodníků, v potápění najdou uplatnění zejména při transportu materiálu. Pro vyvažování nejsou vhodné - jsou moc velké a šitými švy utíká vzduch.

Výstup s přístrojem pomocí igelitky

Tělo

Fólii do tvaru tašky formují spoje, tvořené obvykle svarem. Pro ovládání tašky pod vodou je podstatná kvalita horního lemu. Do tašek se zdvojeným (přehnutým) lemem je podstatně snadnější napustit vzduch, protože lem lépe drží tvar.

Téměř diskvalifikující je opatření tašky otvory poblíž dna. Důvod otvorů lze spatřovat v oblasti bezpečnosti, otvory mají zabránit udušení malých dětí, které si tašku navléknou přes hlavu. Otvory také brání zapaření ovoce a zeleniny. Zejména u tašek z hračkářství či zelinářství je tedy nutno dávat na výskyt perforace pozor.

Ucha

Nejjednodušší ucha jsou tvořena pokračováním materiálu tašky a mají v horní části svar. Tato ucha se uplatňují zejména u nejjednodušších "šustivých" tašek. Tašky s tímto typem uch bývají k mání zdarma, často bez reklamního potisku.

Další typ uch je otvor, vyseknutý v horním lemu tašky. Podstatného vylepšení tohoto typu je dosaženo dodatečným zesílením přidanou fólií. Tento druh uch se vyskytuje zejména u reklamních tašek, které dostáváte zdarma ke značkovému zboží.

Ucha tvořená páskem silnější fólie, přivařeným na horní lem, se vyskytují zejména u větších tašek používaných v obchodních řetězcích. Tyto tašky se obvykle prodávají, cena se ustálila na 5 Kč. Kromě potisku propagujícího prodejce lze občas koupit i tašku plošně potisknutou vkusným obrazovým motivem, někdy i s tématikou života pod vodou. To je pro potápění zvláště vhodné, protože potápěč s takovou igelitkou méně ruší vodní živočichy.

Použití igelitky při výstupu na nádech

Nejlepší ucha nejsou z fólie, ale je to plastový výlisek, k tělu igelitové tašky připevněný mechanicky. Lisovaná ucha jsou velmi robustní a na rozdíl od ostatních druhů tvoří nejodolnější část tašky. Dostupnost tašek s masivními plastovými uchy je velmi nízká, koupit se zpravidla nedají. Nejspolehlivěji je získáme spolu s nákupem drahého a zároveň těžkého a křehkého zboží.

Normy a zkoušky

Konstrukce tašky používané jako kompenzátor vztlaku by měla vyhovovat normě ČSN EN 1809, Potápěčská výzbroj - Kompenzátor vztlaku - Funkční a bezpečnostní požadavky, zkušební metody. Dovozci a výrobci dodávající tašky na náš trh musí učinit prohlášení o shodě, které si můžete nechat předložit u prodejců, kteří prodávají či rozdávají tašky potápěčům.

Použití tašky potápěčem

Nejběžnější je užití igelitky jako BCD (buoyancy control device), tedy zařízení k ovládání vztlaku. Další možností je použití tašky jako zvedacího vaku, tomuto se budeme věnovat v některém z dalších testů.

Rozlišujeme tři zásadní fáze, plnění, vyvážení a vodorovné plavání, upouštění. Pro zjednodušení je dále plyn plnící tašku nazýván "vzduch", i když to samozřejmě kromě vzduchu může být nitrox, trimix a někdy i argon.

Napouštění tašky

Plnění

Nejjednodušší je plnit tašku vydechovaným vzduchem. Výhoda je v tom, že se pro vyvažování nespotřebovává další vzduch. Potápěč dále nepotřebuje více, než jeden druhý stupeň, takže lze plnohodnotně využít i starou automatiku Tajfun a celá výstroj pak může být mimořádně levná. Nevýhodou je nutnost plnění buď v záklonu, nebo při plavání na zádech. Také výhled bývá dočasně omezen, zvláště, když potápěč strčí do tašky obličej.

Pokročilejší metoda spočívá v použití octopusu. Výhodou je, že takto lze plit igelitku i při vodorovném plavání. Nevýhodou je nepatrně vyšší spotřeba vzduchu.

Pro technické potápěče je výhodná modifikace předchozí metody, kdy k napouštění nepoužijí vzduch z láhve sloužící k dýchání, ale ze stage (láhve zavěšené vpředu) či z malé lahvičky upevněné na přístroji na zádech, jinak určené pro plnění suchého obleku (zpravidla argonem).

Jako nouzového prostředku pro výstup lze igelitovou tašku použít i při potápění na nádech, v tomto případě držíme ucha oběma rukama a plníme výdechem, případně vsuneme do tašky celou hlavu.


Vodorovné plavání

Vyvážení a vodorovné plavání

V této fázi je vzduch do tašky nenapouštíme, ani jej z ní nevypouštíme. Důležité je zachovat přibližně vodorovnou polohu těla, aby hydrodynamický odpor při plavání byl co nejmenší. Zde musíme bohužel konstatovat, že taška není z hydrodynamického hlediska pro dopředný pohyb ideální.

Optimální by bylo držet tašku v těžišti. Byly konány pokusy s přichycením tašky karabinou na zátěžový opasek umístěný pod spodním okrajem lahve, čímž vznikla taška s integrovanou zátěží. Pro plavání je to jistě optimální umístění, ale ostatní manipulace s taškou je v této poloze velmi obtížná. Obvykle se tedy spokojíme s méně hydrodynamicky vhodným, ale pro obsluhu snazším držením tašky v ruce.


Upouštění tašky

Upouštění

Každá taška má dva až tři způsoby odpouštění. První je řízené odpouštění potápěčem, při kterém se stáhnutím horního rohu igelitky dostane hladina pod spodní okraj a část vzduchu odchází. Druhým způsobem je využití odpouštění automatického. K tomu dochází při přeplnění tašky, nebo díky expanzi vzduchu při výstupu. Nadbytečný vzduch se opět dostává pod spodní okraj a samovolně odchází. Třetím způsobem, fungujícím pouze u některých igelitek, je průběžné odpouštění malými či většími otvory ve stěně těla tašky.

Při výstupu lze využívat všech tří způsobů odpouštění. Zvláště výhodné je zvolit takovou tašku, která bude při vhodném vztlaku odpouštět automaticky. Využití průběžného odpouštění otvory je možné, ale sladění výstupové rychlosti s průběžným odpouštěním vyžaduje jistý cvik a proto není vhodné pro začátečníky. Tašky s průběžným odpouštěním jsou také obtížně obsluhovatelné při vodorovném plavání, proto se otvory obvykle dělají až pro výstup (potápěčským nožem, prstem či prokousnutím).


Dýchání ve dvojici

Řešení krizových situací

S výhodou lze použít pevně zavěšenou igelitovou tašku v případě, že se z jakéhokoli důvodu nelze nadýchnout z přístroje neseného potápěčem. Stačí prstem či jiným vhodným způsobem zhotovit otvor v rohu tašky a tento vsunout do úst místo náustku automatiky. Dýchat takto může i dvojice.


Zvláštní výcvik

Práce s igelitovou taškou zpravidla nebývá zařazována do základního výcviku na první potápěčský stupeň, v mnoha výcvikových systémech dokonce ani na stupně vyšší. Proto je, podobně jako u použití suchých potápěčských obleků, vhodné absolvovat zvláštní kurs. Výcvik vede instruktor potápěni s igelitovou taškou, absolvent získává zápis kvalifikace a volitelně diplom a plastovou kartu "potápěč s igelitovou taškou".

Jak jsme testovali

Testující team - odzadu: Dan Frolec, Zdeněk Šraier, Tomáš Sládek, Mirek Kukliš

V zásadě jsme podrobili tašky všem testům, které vyžaduje již dříve zmíněná ČSN EN 1809.

Jako zvlášť obtížná se ukázala zkouška podle bodu 5.7 normy. V tomto bodě se s kompenzátorem skáče do vody. Autor textu, který tento test prováděl, ale při tomto testu uklouzl a narazil si holeň. Všechny tašky ovšem uspěly bez problému, neporušili se při jakékoli z předepsaných poloh padajícího potápěče.

V testech odolnosti podle bodů 5.2.2 až 5.2.4. normy klimatickou komoru plně nahradily sprchy v Podolí. Z těch určených pro mytí tekla voda s teplotou blízkou požadovaným 70 °C, ze sprch před párou zase voda dostatečně ledová. Všechny testované vzorky dopady dobře a žádné puchýřky či jiná narušení povrchu se neobjevily, testující osoby nucené využívat týchž sprch na tom byly poněkud hůře.

Hodnoty některých měření rozebereme dále. Kromě hodnot požadovaných normou jsme též měřili hodnoty užitečné pro popis jednotlivých modelů igelitových tašek.

Rozměry

Měření vztlaku

Měřeno skládacím metrem s přesností ± 5 mm, šířka a výška je měřena na nenaplněné tašce ležící naplocho, šířka dna je měřena na rozloženém dně ve středu tašky. Všechny tašky se skládaným dnem měly dno pravidelného obdélníkového tvaru, ale bez skládaného boku se nemůže v okrajích dno efektivně rozvinout, jelikož to neumožňuje boční svar. Obdobně to platí u jednoho zástupce tašky bez dna, ale se skládaným bokem. Výška tašky je měřena na obrysu obdélníku, bez ohledu na ucha.

Vztlak

Měřeno siloměrěm (pérová váha, mincíř), s přesností ± 5 N (tato přesnost je vyžadována ČSN EN 1809). Siloměr byl připevněn na dně bazénu a taška byla držena karabinou se zvětšeným poloměrem, eliminujícím porušení integrity ucha nadměrným lokálním zatížením. Měřen byl vždy maximální vztlak a dále je uvedeno, jestli jej bylo možno dosáhnout trvale bez destrukce testovaného vzorku, nebo jestli došlo k porušení jeho integrity.

Síla materiálu

Měřeno mikropasametrem (kombinace mikrometru a přesného úchylkoměru), s přesností ± 0.001 mm. Měřeno vždy v místě bez potisku, místa s potiskem jsou sice o cca 0.02 mm silnější, ale lze pravděpodobně s úspěchem pochybovat o tom, že potisk má podstatný vliv na mechanické vlastnosti.

Testované tašky

Zvoleny byly typy pokrývající celou rozměrovou škálu, myslitelnou pro potápění. Jak je u igelitových tašek obvyklé, názvem modelu je firma či ochranná známka dodavatele či dárce tašky. Zjistit výrobce je prakticky nemožné a nebylo by to ani účelné, protože je možný pouze velkoobchodní odběr.

Testované vzorky jsou řazeny podle velikosti vztlaku.

Rossmann

Materiál: Bílá "šustivá" fólie, červené a černé nápisy a grafika. Rossmann při testu
Síla materiálu:0,018 mm
Rozměr (š×v - bok):29×35 - 17 cm
Ucha:Tvořena pokračováním materiálu tašky.
Vztlak:80 N, vztlak byl limitován objemem tašky, při zkoušce nedošlo k podstatné deformaci uch.
Subjektivní hodnocení:Pro potápění se díky otvorům ve dně a tím rychlému úbytku vztlaku tato taška příliš nehodí.

Hudy sport

Materiál: Bílá fólie, zelené a žluté nápisy a grafika. Hudy sport při testu
Síla materiálu:0,061 mm
Rozměr (š×v - dno):34,5×47 - 8 cm
Ucha:Vyseknutý otvor podložený fólií, fólie pevně přichycena.
Vztlak:110 N, vztlak byl limitován objemem tašky, při zkoušce nedošlo k podstatné deformaci uch.
Subjektivní hodnocení:Menší, ale trvanlivá taška. Zelenožlutý potisk ji předurčuje pro použití s nitroxem. Bohužel grafika potisku má horolezeckou, a ne potápěčskou tématiku.

Baťa

Materiál: Bílá fólie s převážně modrým reklamním potiskem v celé ploše. Baťa při testu
Síla materiálu:0,038 mm
Rozměr (š×v - dno):37,5×45,5 - 10 cm
Ucha:Vyseknutý otvor podložený fólií, podkladová fólie je přichycena velmi lehce a při napětí se odchlipuje od materiálu těla.
Vztlak:130 N, vztlak byl limitován objemem tašky, ucha ale byla podstatně deformována.
Subjektivní hodnocení:Velmi skladná taška s menším výtlakem, nižší trvanlivost ji předurčuje zejména pro použití jako záložní. Tmavě modrá barva potisku není příliš nápadná.

Knorr

Materiál: Bílá fólie s převážně zelenou grafikou se žlutými a červenými doplňky. Baťa při testu
Síla materiálu:0.055 mm
Rozměr (š×v - dno):42×50 - 9,5 cm
Ucha:Vyseknutý otvor podložený fólií, fólie pevně přichycena.
Vztlak:180 N, vztlak byl limitován objemem tašky, ucha vydržela, ale byla lehce deformována.
Subjektivní hodnocení:Velmi dobrá taška, velmi skladná a přiměřeně pevná. Většinou bílý povrch se žlutozelenými doplňky předurčuje k použití pod ledem s nitroxem, červený nápis naznačuje i použití směsí s heliem.

Julius Meinl

Materiál: Žlutá fólie s červeno - černým popisem a grafikou. Baťa při testu
Síla materiálu:0,054 mm
Rozměr (š×v - dno):44×50 - 9 cm, boční svar tvaru T umožňuje plné rozvinutí dna i v rozích.
Ucha:Navařený pásek fólie.
Vztlak:180 N, vztlak byl limitován objemem tašky, ucha se velmi prodloužila, ale pro přetržení bylo potřeba dalšího výrazného nárůstu síly (výrazně nad rozsah siloměru, měřícího do 250 N).
Subjektivní hodnocení:Jedna z nejlepších tašek, sbalená poměrně kompaktní a pod vodou vhodného rozměru a dostatečné pevnosti. Pro běžné použití ruší výrazná barevnost, která je naopak výhodou při nouzovém použití.

Swiss rent a sport

Materiál: Bílá fólie, převážně světle modrý plošný potisk.
Síla materiálu:0,114 mm
Rozměr (š×v - dno):59×55 - 10,5 cm
Ucha:Otvor, vyseknutý v horním zdvojeném lemu.
Vztlak:230 N, vztlak byl limitován pevností uch, která praskla.
Subjektivní hodnocení:Velmi velká a tuhá taška s poměrně malým vztlakem, ovládání tašky pod vodou je díky velikosti poněkud těžkopádné a na suchu je taška neskladná. Potisk s tématikou sněhu odletujícího od lyže evokuje bubliny, takže taška nepůsobí pod vodou rušivě.

Apotex

Materiál: Dvě vrstvy fólie, vnitřní bílá, vnější průhledná a mezi nimi papírová vložka s reklamou. Apotex při testu
Síla materiálu:0,136 mm (obě fólie tvořící stěnu)
Rozměr (š×v - dno):47×48 - 11 cm, boční svar tvaru T umožňuje plné rozvinutí dna i v rozích.
Ucha:Plastové výlisky, mechanicky připevněné.
Vztlak:240 N, vztlak byl limitován objemem tašky, při zkoušce nedošlo k deformaci uch.
Subjektivní hodnocení:Nejmasivnější z testovaných tašek, vhodná i do náročnějších podmínek. Její nevýhodou je menší skladnost. Tuhost lemu usnadňuje napouštění. Grafika na reklamě s tématikou života pod vodou je velmi vhodná.


Text a zpracování Tomáš Sládek, foto Jan Hájek, metodické vedení Miroslav Kukliš (instruktor se třemi igelitkami), na měření dále spolupracovali Zdeněk Šraier a Dan Frolec, prostor pro test a částečně vzduch při testu spotřebovaný poskytl potápěčský klub Blue-cell v prostorách Plaveckého bazénu v Podolí.

autor: Tomáš Sládek, Jan Hájek