Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Nezávislé lahve vs. dvojče s propojkou

Porovnání

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 15.08.2006)

Neumím říci, že jeden způsob uspořádání je lepší než druhý. Záleží na co lepší. Vše má své výhody i nevýhody. Jestli také uvažujete, jaké dvojče si pořídit, tak se vám třeba budou hodit moje zkušenosti.

Nezávislé lahveDvojče s propojkou
Nezávislé lahve
2×6 na 300 bar
Dvojče s propojkou - manifoldem
2×12 na 200 bar
Dvě lahve s mono ventily umístěné vedle sebe. Dva naprosto nezávislé přístroje. Dvě lahve pevně spojené propojkou (manifoldem). Ventilem na propojce lze lahve oddělit. Ventil na každé z lahví uzavírá pouze přívod k automatice, vývod k propojce je trvale pod tlakem.
Automatiky
Používám více-méně stejné uspořádání pro oba systémy.
Vlevo: záložní automatika (60 cm krátká hadice, zavěšená na gumě na krku), přívod do suchého obleku (při potápění se vzduchem či nitroxem v sucháči), manometr (56 cm krátká hadice, psí karabina).
Vpravo: primární automatika (160 nebo 210 cm dlouhá hadice, psí karabina), hadice s rychlospojkou k inflátoru křídla. Pro nezávislé lahve přibude manometr na standardní (dlouhé) hadici, také s psí karabinou. Oba manometry cvakám do levého D kroužku, používám výrazně rozdílné a i podle hmatu snadno rozlišitelné manometry.
Tuhost spojení
Požadavek na tuhost spojení není, je možno využít některý ze způsobů upnutí dvou samostatných lahví do kompenzátoru. Je možné použít i stabilně spojené dvojče, skruže mohou být nerezové nebo z popruhu. Osobně preferuji popruhové, jsou jednodušší, skladnější, lépe rozebíratelné, univerzálnější a výrazně levnější. Celek musí být natolik tuhý, aby nedocházelo ke vzájemnému posunu lahví či kroucení dvojčete ani při nepříliš šetrném transportu a použití. V opačném případě by byla ohrožena propojka a to na obou stranách zároveň, což by vedlo ke kompletní ztrátě média. Používají se výhradně nerezové skruže, přednostně velmi široké (80 mm), úzké jsou pro nízkou tuhost prakticky nepoužitelné.
Kompenzátor
Pro malá dvojčata používám křídlo DTD Stream Xtreme, které poskytuje vztlak 150 N. Dá se používat i standardní křídlo o výtlaku 200 N, které nabízí snad všichni výrobci. Pro "dospělé" dvojče 2×12 l používám křídlo DTD Stream 20, které poskytuje vztlak 200 N.
Transport
Umožňuje-li to montáž (zpravidla ano), lze snadno transportovat lahve samostatně. To má význam především při jeskynním potápění s náročným suchým transportem. Pevně spojené dvojče tvoří jeden nerozebíratelný celek, transportuje se vcelku.
Dostupnost na vzdálených lokalitách
Dvojče z nezávislých lahví lze operativně sestavit i z lahví běžně půjčovaných na druhém konci světa, na lodi apod. Dvojče s propojkou je pro půjčování k dispozici pouze na základnách, které se věnují technickému a jeskynnímu potápění. Těch je velmi málo ve srovnání s běžnými základnami zaměřenými na rekreační potápění.
Řešení krizové situace "partner bez vzduchu"
Partner dostane vždy dlouhou hadici.
1. Nevýhoda je v tom, že jednou bere partner automatiku z pusy a podruhé ze závěsu na pravém D kroužku v úrovni prsou. Psí karabinka je připevněna O kroužkem, který lze snadno odtrhnout, takže není třeba v krizové situaci manipulovat s karabinkou (viz O kroužky).
2. Nevýhoda je v rozdílné zásobě dýchacího média. Při potápění s nezávislými lahvemi ve dvojici střídám vždy tak, aby v pravé lahvi bylo víc vzduchu pro vystresovaného partnera. Kdyby šlo do tuhého, tak můžeme přejít na sdílení jednoho druhého stupně, nebo mohu dýchat z inflátoru (vzduch z láhve - stlačit obě tlačítka zároveň).
Partner vždy dostane rozdýchanou automatiku z úst. Oba mají společný přístup k plné zásobě dýchacího média.
Sólo potápění
Mám dva naprosto nezávislé přístroje. Je velmi nepravděpodobné, že by došlo k poruše na obou přístrojích najednou. I kdybych byl kompletně neschopný dosáhnout na ventily, tak nemusím při poruše nic řešit, vždy mi zbývá druhý přístroj a při řádném plánování a střídání i dostatečná zásoba vzduchu na návrat. Při poruše automatiky a nedostatku vzduchu v druhé lahvi je možné pod vodou první stupně automatik přehodit, ale to je dost náročná operace a následuje samozřejmě servis automatik. 1. nevýhoda - při narušení manifoldu mohu přijít o zásobu média v obou lahvích. Tohle eliminují propojky uzavíratelné na obou stranách, například speleoventily Lola.
2. nevýhoda - při poruše (zamrznutí) jedné automatiky musím být schopen uzavřít příslušný ventil, při poruše těsnění ventilu proti láhvi (či jednostranné ztrátě těsnosti propojky) musím být schopen uzavřít ventil propojky, jinak přijdu o všechen vzduch.
Výhodou ale je, že porucha jedné automatiky mne nepřipraví o zásobu vzduchu v jedné lahvi.
Na co se hodí
Především na sólo potápění. Osobně dávám přednost této konfiguraci i při běžném rekreačním potápění (teď nemyslím na Egypt, ale na Slapskou přehradu). Pro potápění ve dvojici do náročnějších podmínek (jeskyně) je metodika DIR určitě výhodou a tam má dvojče s propojkou nezastupitelné místo. Také při použití postupových (stage) a dekompresních lahví.

Střídání

U nezávislých dvojčat je potřeba pravidelně střídat automatiky, aby byla zachována dostatečná zásoba média v obou lahvích pro případ poruchy. Používám různé strategie:

Potápění ve dvojici

Potápění sólo

Při 2×200 bar je to velmi podobné. Zpočátku se dají dělat větší kroky, než když jsou láhve prázdnější.

Malé dvojče v porovnání s jednou lahví

Používám malé, kompaktní, nezávislé dvojče především tam, kam většina potápěčů používá jednu 15 l lahev na 200 bar. Dvojče 2×6 l nebo 2×7 l daleko lépe sedí na zádech, než 15 l lahev. Přitom 2×6 l na 300 bar poskytne zásobu vzduchu jako lahev 18 l na 200 bar při nižší celkové hmotnosti, dvě třístovkové šestilitrové láhve mají dohromady 16,5 kg, typická dvoustovková osmnáctka kolem 19 kg.

Pro manipulaci i pro "přetáčivost" pod vodou je důležitá nejenom nízká hmotnost, ale i poloha těžiště. Dvojče má těžiště výrazně blíže zad potápěče. A pak také, nemusím měnit uspořádání automatik - jen podle potřeby sundám manometr z primární automatiky a případně i hadici k suchému obleku, když používám argon.

Další rozdíl je umístění zátěže, i u malého dvojčete je možné použít V-zátěž vkládanou mezi lahve. K mokrému obleku je zátěž (pro mne) zbytečná. U jednoduché lahve používám zátěžové kapsy umístěné na lahvi (vyrábí DTD).

Větší nezávislá dvojčata než 2×7 (či objemem vzduchu 2×6 na 300 bar) nemám a nepoužívám. Další v řadě (v mém sklepě) je až 2×12 l, to už ale s pevnou propojkou.


Sólo potápění není pro každého, kromě výstroje vyžaduje i potřebné zkušenosti. Potápěč, který ještě "naostro" nevyřešil pár (desítek) krizových situací a nemůže vědět, jak bude ve stresu reagovat, zda nezazmatkuje, by vkládal svůj život do loterie s příliš nejistým výsledkem. Se sólo potápěním jsem začal asi po 400 ponorech s parťákem.

Nezávislé lahve se používají i pro extrémní hloubkové potápění, s tím ale nemá tento článek (ani jeho autor) nic společného.

autor: Tomáš Sládek