Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Když zamrzne automatika

jak na to a jaká je prevence

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 15.09.2003)

Dotaz z konference SCUBA-CZ od Emila Pánka: Teploty pomalu klesají a tak se stává aktuální otázka zamrzání automatik. Zajímal by mě vás názor na správný postup při zamrznutí automatiky.

Základem při potápění ve studené vodě a pro náročnější ponory vůbec je používat dva první stupně, ať už jsou na dvouventilu jedné láhve či dvojčeti. Za studenou je výrobci většinou považována voda o teplotě nižší než 10 °C.

Potom při prvním náznaku zamrzání přejít na druhou, záložní automatiku. Když se nepodaří rozeznat první náznaky a automatika skutečně zamrzne a "rozjede se", tak zavřít příslušný ventil. Na dvojčeti žádný problém, na singlovce záleží na ventilu a ohebnosti rukou.

Zamrzlá automatika po pár minutách nepoužívání rozmrzne. Při potápění se zkušenými potápěči na otevřené vodě není dle mého názoru nezbytně nutné ponor přerušit, když někomu v dvojici či trojici automatika zamrzne. V uzavřeném prostoru - tedy pod ledem, ve vraku, v jeskyni, ale i s "dekompresním stropem" - je vhodné začít s návratem. I když automatika rozmrzne, je velká šance na opakování problémů. Voda v prvním stupni pravděpodobně zůstala a stačí, aby opět změnila skupenství. Není ale důvod k úprku, jen k pomalému a klidnému návratu.

Technické problémy

  1. Nevhodná výstroj - jeden první stupeň s octopusem. Pak je správným řešením opatrně dýchat z automatiky, ze které se valí vzduch a přitom vystoupit s parťákem v klidu a pomalu na hladinu. Opatrně, to znamená žádné hluboké nádechy a s jazykem na patře - z automatiky může vylétnout i kousek ledu. Času je relativně dost, viz článek o volném úniku vzduchu z automatiky (dole v odkazech).
    Výrazné prodloužení času se dá dosáhnout dávkováním vzduchu ventilem láhve, na který si potápěč musí dosáhout. Při troše cviku lze takto dokonce ztráty vzduchu kompletně zamrzlou automatikou zcela eliminovat.
  2. Potápěč si nedosáhne na ventil. Potom záleží na předem dohodnuté signalizaci a souhře parťáků. Vícekrát jsem byl svědkem toho, jak byl při zamrznutí či podobně situaci uzavřen špatný ventil. Vždy to byla "zábavná příhoda" - ale až potom, večer u piva či sklenky vína.
  3. Vzduch opravdu kompletně uteče. Potom nastoupí to, co se všichni učí v kursu - dýchání z jednoho přístroje. S rozumným uspořádáním a lidmi, co prošli opravdovým výcvikem a ne nějakou parodií, to není problém. Rozumným uspořádáním myslím záložní automatiku na gumě na krku a podávání rozdýchané automatiky z úst. Dlouhá hadice je v tomto okamžiku velmi užitečná, ale mimo úzké prostory nikoli nezbyná.
  4. Zamrznutí se nemusí nutné projevit jen únikem vzduchu přes II. stupeň! Pozor na inflátor jacketu a suchého obleku!!! Než se rozkoukáte, následuje nekontrolovaný výstup na hladinu. Je dobře si nacvičit odpojení "nemocné" hadice.

V každém případě nejhorší je začít zmatkovat a dělat zbrklé věci. Vše velmi ulehčí, když je skupina potápěčů sehraná, používá podobnou výstroj a stejné nouzové procedury. Jestli to bude dle DIR metodiky, nebo dle metodiky kterou si vyvine parta zkušených potápěčů, je asi jedno - ale hlavně musí vše opravdu fungovat.

Podstata prevence zamrzání spočívá v používání principiálně ve studené vodě použitelné automatiky, do které se ovšem nesmí dostat voda.

Často dojde k "zamrznutí" při zkoušce automatiky na suchu v prostředí pod bodem mrazu. Pokud mrzne, používejte automatiku, až když je I. stupeň pod vodou.

Náročnější podmínky studených vod vyžadují kvalitní techniku a dobře připravené potápěče. Techniku si lze koupit, ale přípravou potápěče je zejména jeho vlastní praxe. Nemá velký smysl absolvovat jeden kurs za druhým, množství karet ještě žádnou krizovou situaci nevyřešilo. Kurs může přinést očekávané výsledky až tehdy, když je potápěč připraven nabízené znalosti a dovednosti přijmout.

autor: Tomáš Sládek