Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Více výstroje, více bezpečnosti?

Někdy je tomu přesně naopak

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 23.01.2008)

Začátečníci a dokonce i někteří zkušení potápěči mají tendenci občas přidat nějakou méně obvyklou součást výstroje pod dojmem, že tak zvýší bezpečnost.

Spare Air (lahvička s integrovanou automatikou, která umožní několik nádechů), dvojitá duše křídla (s dalším inflátorem vpravo), stroboskop (připevněný na rameni či na lahvi a blikající při nočním ponoru), druhý potápěčský počítač, přilba se šesti svítilnami, šťouráček (tyčka na pošťuchování tvorů, ze kterých má potápěč respekt), podvodní siréna, psací tabulka připevněná na ruce, nůž velikosti mačety, buddy line (krátké vodítko na potápěče, aby neutekl), "telefonní šňůra" na zavěšení svítilny či fotoaparátu, držák hadice oktopusu... Dnes do této kategorie patří i šnorchl na masce.

Část těchto věcí může mít, za zcela specifických podmínek, smysl. Obvykle jsou ale používány tam, kde smysl nemají.

Proč používat co nejjednodušší výstroj

Taskload

Každá součást výstroje spotřebuje na svoji obsluhu a dohled třeba jen malou část mentální kapacity potápěče. Zvyšuje zátěž úkoly (taskload). Mentální kapacita potápěče vybaveného přemírou techniky je blízko vyčerpání, sebemenší komplikace hrozí vyvoláním stresu, který přeroste v paniku. Pak se potápěč "dobrovolně" utopí i v louži a přitom nebude schopen žádnou z pomůcek, kterými je ověšen, použít. "Stokrát nic umořilo osla," říká přísloví.

Poruchy

Každý technický výrobek má svoji životnost a pravděpodobnost poruch. Není otázkou, zda se porouchá, ale pouze kdy se tak stane. Více součástí výstroje tak logicky přináší větší pravděpodobnost poruch. Nemusí to být hned katastrofa typu exploze tlakové lahve, někdy stačí ulomit nějaký držáček či přezku a následný řetězec událostí může vést k nehodě.

Riziko zamotání a uvíznutí

I při rekreačním potápění se lze pod vodou potkat s množstvím vlasců a šňůr, někdy i rybářských sítí. O jeskynním a vrakovém potápění nemluvě. Kdo se chce vyhnout komplikacím spojeným se zamotáním, ten by měl být co nejvíc "hladký".

Základem je zanechání šnorchlu na břehu, zavěšení záložní automatiky na krk, či alespoň přitažení octopusu někam k tělu a zkrácení hadice manometru - či opět přitažení na vhodné místo, aby nepřesahoval obrys. Proti nebezpečí zamotání slouží nůž, ale když se dá na lýtko, tak sám působí jako vynikající "lapač šňůr". Kroucená "telefonní šňůra" na zavěšení svítilny či fotoaparátu pak působí na vlasce jako magnet a navíc není vůbec jednoduché ji vymotat.

Riziko ztráty

Mnohdy by ani nebylo velkou škodou některé z uvedených věcí ztratit. Potápěč je ale v daný okamžik obvykle jiného názoru a je ochoten podstoupit nesmyslná rizika při hledání či vyprošťování ztracené věci.

Jednou mi partner bez varování zmizel hledat ztracený šťouráček v situaci, kdy všem ve skupině zbývalo pár minut dekomprese a potápěli jsme se u ostrůvku obtékaném citelným proudem. Kolegu jsme hledali několik minut. Kdyby někdo zazmatkoval, tak se z toho mohla vyvinout vážná krizovka.

Pravidelně se stává, že při výstupu na loď dojde ke ztrátě nějaké součásti výstroje. A pravidelně se potápěč vrhá do velké hloubky sám, s lahví na rezrvě, aby ji vylovil. Často takto riskuje pro něco, co o pár měsíců později sám odloží jako nepotřebné.

Péče před a po ponoru

Skladovat, přepravovat a kontrolovat je třeba každou součást výstroje. Mnohdy je ale potřebná péče mnohem větší, třeba takový Spare Air je miniaturním kompletním dýchacím přístrojem a tudíž vyžaduje přesně tu samou péči (a drahý servis), jako velká láhev s automatikou.

Falešný pocit bezpečí

Přínos většiny běžně nepoužívaných bezpečnostních pomůcek pro řešení reálné krizové situace je nedostatečný, či dokonce záporný. Třeba taková buddy line. Zažil jsem dvojici, která se k sobě poutala kouskem šňůry s karabinami. Nemohli se navzájem ztratit, ale jinak jejich potápění připomínalo spíš sexuální praktiky spojené se svazováním. Jelikož šlo o ponory ve středozemním moři při dobré viditelnosti, tak ohrožovali nejen sebe, ale zvyšovali i spotřebu ostatních potápěčů - nešlo se nesmát.

Dalším typickým příkladem budiž opět Spare Air. Výrobce uvádí 21 příkladů, jak přijít o vzduch. Všechny, do jednoho, se dají snadno vyřešit jinak, než použitím Spare Airu. Také jsem kdysi "blbnul", ale téměř zadarmo - pravidelně jsem si desinfikoval vnitřek žaketu, abych z něj mohl při krizové situaci dýchat. Dýchat z kompenzátoru jde v opravdové krizi i bez desinfekce, podobné potvůrky jako v kompenzátoru ostatně žijí i v láhvi, akorát je jich tam menší množství.

Ale co technické potápění?

Techničtí potápěči jsou ověšeni výstrojí jak vánoční stromeček!

Zkušení techničtí potápěči používají obvykle možné minimum výstroje. To může být třeba deset lahví a dva skútry, ale pro některé ponory nejde už nic vynechat.

Na rozdíl od rekreačních potápěčů jsou potápěči techničtí schopni do nejmenších detailů výstroj ladit. Viz například Ustrojení stage. Použití výstroje podléhá velmi přísným pravidlům, běžná manipulace i řešení krizových situací se důkladně nacvičuje. Není neobvyklé, když někdo hodinu cvičí pouze odepínání a připínání stage.

Není ovšem důvod si myslet, že technický potápěč mentálně převyšuje potápěče rekreačního. Mnoho technických potápěčů je ověšeno nesmysly a obávám se, že to je dokonce nutné vývojové stádium, jako nelze přeskočit pubertu. Velký vliv má také dostupnost informací. Dnes jsou běžné kurzy, výukové materiály a webové stránky o věcech, o kterých před patnácti lety vědělo pár zasvěcených.

Vyvíjí se i výstroj. Příkladem jsou třeba staré ventily s propojkou na dvojče Lola. Na točítka dozadu si nešlo dosáhnout, proto se přidal bowden (ohebná hřídel, točítka se ovládala u pasu). Jelikož bowden trčel dozadu a byl ohrožen nárazem do stropu, přidaly se velké koše. Řešením bylo předělat ventily tak, aby šlo na točítka dosáhnout - teď už na ventily Lola není potřeba ani bowdenu, ani košů.

autor: Tomáš Sládek