Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Uzly

používané v potápěčské praxi

autor: Tomáš Sládek  (publikováno: 01.10.1997)

Základní pojmy

Pevný konec lana

Konec lana, který nelze použít při vázání uzlu - například proto, že je někde připevněn.

Volný konec lana

Konec lana, kterým manipulujeme při vázání uzlu.

Polouzel

Jednoduché "překřížení" dvou volných konců lan.


Otevřená smyčka

Ohnutý konec lana bez překřížení.



Jednoduchý uzel

Používá se především na konci lana jako zarážka nebo jako pojišťovací uzel proti proklouznutí volného konce lana jiným uzlem. Nejjednodušší možný uzel, jeho použití velmi silně snižuje pevnost lana.



Osmičkový uzel

Používá se především jako zarážka na konci lana. Snížení pevnosti lana není zdaleka takové jako u jednoduchého uzlu, po zatížení je možno uzel také lépe rozvázat. Uvázáním na přehnutém konci lana vznikne osmičková smyčka.

Způsob vázání

Váže se velmi podobně jako jednoduchý uzel, ale s jedním obtočením pevného konce lana navíc.


Ambulanční uzel, Plochá spojka

Slovensky:  Rovný uzol
Anglicky:   The Reef Knot,
            The Square Knot,
            Right Knot

Používá se pro spojení dvou lan stejného průměru. Je-li dobře utažený, nemá tendenci se rozvázat a drží spolehlivě i na nezatíženém laně. Je to jeden z nejstarších známých uzlů. Z anglického názvu je patrné, že tento uzel se používal i na refování, klasický refovací uzel má název The Half Bow Knot.

Klasický způsob vázání

1. uvážeme polouzel.
2. uvážeme druhý polouzel, přičemž je třeba dbát na správný směr křížení.
Výhodou klasického způsobu vázání je možnost uvázat uzel i na lehce zatíženém laně (např. při vázání balíku). Nevýhodou je, že popleteme-li směr křížení, vznikne Babský uzel, který nejenže nedrží, ale uvážeme-li ho na lodi, uděláme si i slušnou ostudu.

Námořnický způsob vázání

1. na volném konci prvního lana vytvoříme otevřenou smyčku.
2. protáhneme volný konec druhého lana.
3. ovineme okolo pevného a volného konce prvního lana.
4. prostrčíme zpátky podle pevného konce druhého lana.
Výhodou námořnického způsobu vázání je jeho „blbovzdornost". I tady je však třeba dbát, aby oba volné konce lana byly na jedné straně (jestliže jdou volné konce lana diagonálně po různých starnách uzlu, vznikne tzv. zlodějský uzel).

Rozvazování

Velmi jednoduše lze plochou spojku rozvázat zatažením za pevný a volný konec jednoho lana. Dá se tak rozvázat i velmi silně zatažený uzel - síla na rozvázání přibližně odpovídá síle, jakou byl zatížen. Je zajímavé, že ruští námořníci na tento "trik" nepřišli a pro snazší rozvázání vkládali do uzlu dřevěný roubík.



Protisměrný uzel

Používá se pro spojení dvou lan přibližně stejného průměru. Nemá tendenci se rozvázat, i když není pevně dotažený. Téměř nesnižuje pevnost lana, proto byl doporučen mezinárodní horolezeckou organizací UIAA a někdy bývá označován (zvláště mezi horolezci) jako uzel UIAA. Po velkém zatížení je velmi obtížné tento uzel rozvázat. Protisměrný uzel je velmi vhodný pro trvalé spojení dvou lan.

Způsob vázání

1. Na volném konci prvního lana uvážeme jednoduchý uzel.
2. Volný konec druhého lana protáhneme "v protisměru".
3. Před dotažením lana pečlivě srovnáme.


Osmičková spojka, Protisměrná osmička

Slovensky:  Flámsky uzol

Použití je podobné, jako u protisměrného uzlu. Ještě více však šetří lano a jde i po zatížení poměrně dobře rozvázat.

Způsob vázání

1. Na volném konci prvního lana uvážeme osmičkový uzel.
2. Volný konec druhého lana protáhneme "v protisměru".
3. Před dotažením lana pečlivě srovnáme.



Škotový uzel, Tkalcovský uzel

Anglicky:   The Sheetbend

Používá se především pro spojení dvou lan o nestejných průměrech a na připevnění lana do plachtového oka. Od přivazování do oka v rohu plachty je také pojmenován. Pomocí škotového uzlu se též váží sítě, lze jej uvázat i na cípu látky. Nevýhodou je možnost proklouznutí, zvláště není-li spoj trvale zatížen.

Způsob vázání

1. Na volném konci prvního (silnějšího) lana uděláme otevřenou smyčku (nebo máme pevnou smyčku, oko či otevřenou smyčku z cípu látky).
2. Volný konec druhého (tenčího) lana protáhneme smyčkou.
3. Ovineme okolo volného a pevného konce prvního lana.
4. Protáhneme pod druhým lanem, aniž je volný konec druhého lana protažen smyčkou lana prvního.


Rybářská spojka

Anglicky:   The Fisherman's Knot

Používá se na spojení dvou lan přibližně stejného průměru. Dobře se váže i na velmi tenkých rybářských vlascích, na kterých jako jeden z mála uzlů příliš neklouže.

Způsob vázání

1. Na volném konci prvního lana uvážeme jednoduchý uzel.
2. Volný konec druhého lana prostrčíme uzlem na prvním laně.
3. Okolo pevného konce prvního lana uvážeme jednoduchý uzel na laně druhém.
4. Oba jednoduché přitáhneme k sobě a pevně dotáhneme.


Lodní smyčka

Anglicky:   The Clove Hitch

Používá se na navazování lana na válcovitý předmět. Uzel lze dobře rozvázat i po zatížení, nezatížený není spolehlivý. Výborně se hodí k navazování příček na trvale napnuté provazové žebříky - odtud také občas používaný název Příčkový uzel. Uvázaný volným koncem okolo pevného konce lana vytvoří posuvnou smyčku, která tvoří základ Potápěčského úvazu.

Způsob vázání na kůl s volným koncem

1. Překřížíme ruce a uchopíme lano v přiměřené vzdálenosti oběma rukama.
2. Dáme ruce paralelně vedle sebe, vzniknou tak dvě smyčky.
3. Smyčky přiložíme na sebe, smyčku původně spodní ruky dále od těla.
4. Hotovou lodní smyčku nasuneme na kůl a dotáhneme.
Tento působ vázání má hlavní výhodu v tom, že jej lze udělat jedním pohybem i na středu lana. Dá se samozřejmě použít pouze tam, kde je k dispozici volný konec předmětu, ke kterému je lano vázáno.

Způsob vázání na průběžné břevno

1. Uděláme jeden ovin volným koncem lana okolo břevna.
2. Překřížíme vrchem přes závit.
3. Uděláme další ovin na druhé straně prvního ovinu.
4. Podvlečeme pod "můstkem" tvořeným křížem jdoucím lanem.


Liščí smyčka

Anglicky:   The Lark's Head

Používá se především na přivázání lanové smyčky k oku nebo ke kůlu. Musí být zatíženy oba konce lana, jinak je liščí smyčka nespolehlivá.



Konstriktorový uzel

Používá se na velmi pevné ovázání válcovitých předmětů. Uzel se zatahuje tak silně, že jej po zatížení zpravidla není možné vůbec rozvázat. Název je odvozen od Boa constrictor, což je latinské jméno hroznýše královského.

Způsob vázání

1. Uvážeme lodní smyčku.
2. Před jejím dotažením uděláme volným koncem okolo pevného polouzel, který je pod "můstkem" tvořeným křížem jdoucím lanem.
Jestliže použijeme místo jednoho dva nebo tři křížem jdoucí oviny, dosáhneme i pomocí poměrně malé síly při dotažení velmi silného stažení okolo válcového předmětu.


Dračí smyčka

Slovensky:  Dračia slučka,
            Besidkový uzol,
            Buliň
Anglicky:   The Bowline Knot,
            King of Knots

Při zatížení jeden z nejspolehlivějších uzlů. Dobře drží a dá se snadno rozvázat i po značném zatížení. Hlavně dříve byla používána horolezci k navázání se na lano, tvoří součást potápěčského úvazu. Vzhledem k možnosti povolení v nezatíženém stavu a také "překlopení" povoleného uzlu při náhlém zatížení z nevhodného směru ji horolezci pro navazování prakticky přestali používat, navazují se na osmičkovou smyčku (váže se protisměrným provlečením konce lana osmičkovým uzlem). Dračí smyčka ale zůstává nenahraditelná díky možnosti rychlého navázání na lano, které vám někdo hodí. Držíte se levou rukou, pravou uděláte dva pohyby a jste navázání. Nelze než doporučit dobré nacvičení tohoto "hmatu", který vám jednou třeba může zachránit život.

Způsob vázání okolo těla

1. Lano ovineme okolo trupu pod pažemi tak, že v předpažené levé ruce přidržujeme pevný konec a v pravé volný konec lana asi 10 cm od konce.
2. Položíme pravou ruku zápěstím na pevný konec lana.
3. Pohybem dolů a k sobě a nahoru od sebe vytvoříme smyčku.
4. Ukazovákem a palcem pravé ruky uděláme okolo pevného konce lana otevřenou smyčku.
5. Chytíme konec lana a pravou ruku ze smyčky vytáhneme.


Potápěčský úvaz

Kombinace lodní smyčky a dračí smyčky má zaručit, aby smyčka okolo pasu držela, neutahovala se při zatížení a zároveň aby se z ní bylo možno dostat i bez rozvazování uzlů či řezání.

Aby se z potápěčského úvazu (=způsob navázání se) stal potápěčský úvazek (=předmět), stačí na pevném konci lana připevnit karabinu (třeba do smyčky vzniklé uvázáním osmičkového uzlu na otevřené smyčce). Celek by měl být dlouhý asi 3 m a slouží zejména při potápění pod ledem, když je první potápěč navázán přímo na signální lano.

autor: Tomáš Sládek