Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

První

byl Yves le Prieur

autor: František Novomeský  (publikováno: 03.05.2003)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

"Ze všeho, co jsem v životě vykonal - má námořnická kariéra, moje objevy - jsem nejvíce hrdý na to, že jsem byl první, kdo dokázal proniknout do světa pod vodou bez spojení se světem nad hladinou".
Fregatní kapitán Yves le Prieur držitel Řádu Čestné legie, vyznamenán Válečným krížem

Historické datum: 6. 8. 1926
Schéma le Prieurova dýchacího přístroje

Ve službě francii

Kapitán Yves le Prieur se narodil 2. června 1885 v Lorientu jako syn námořního kapitána. V sedmnácti letech končí - jak jinak - námořní školu v hodnosti kadeta a nastupuje závratnou dráhu své důstojnické kariéry. Francouzské válečné námořnictvo na přelomu století prožívalo nebývalý rozkvět, nicméně některé jeho technické prostředky měly k dokonalosti ještě daleko.

A tak mladý Yves le Prieur, vybaven neuvěřitelným technickým talentem, přichází záhy se svým prvním objevem. Na křižníku Pothuau vynalézá svůj proslulý "conjugateur de tir", kompenzátor pohybu a zaměřování dělových hlavní v souladu s pohyby lodi. Vynález znamená významné zvýšení přesnosti střelby z lodních děl a pro mladého důstojníka také další povýšení.

Ale to jakoby nestačilo. V roce 1909 během pobytu v Japonsku le Prieur konstruuje z plátna a bambusových tyčí malé a spolehlivé funkční letadélko, dnes bychom řekli "ultralight". Na dveře však zaklepe I. světová válka a s ní i strašlivé Německo - francouzské poziční bitvy u Verdunu. A také děsivý válečný vynález své doby - vzducholodě, bombardující z výšky nejen zákopové pozice, ale i Paříž, přičemž vznikají obrovské lidské ztráty.

Technický talent le Prieura na válečném poli opět září. Vynalézá malé rakety vzduch - vzduch, které jsou na vzducholodě vystřelovány z letadel. Výsledek vyráží dech. V bitvě u Verdunu dne 22. května 1915 je během jedné minuty útoku osmi francouzských letadel sestřeleno šest nepřátelských vzducholodí, navádějících přesnost dělostřelecké palby. Ani tento úspěch nevedl vynálezce k odpočinku. Le Prieur sestrojuje nové prototypy hlubinných i leteckých bomb, pro letadla vynalézá "umělý horizont" a další prostředky ke zvýšení letové bezpečnosti.

Okouzlení potápěním

V roce 1905 se Yves le Prieur jako mladý důstojník križníku Dupetit Thouars během pobytu v Indočíně setkává poprvé s potápěči pracujícími v těžkých skafandrech typu Siebe - Gorman, kteří pracně čistí boky válečných lodí od mořské vegetace. Le Prieur, fascinován potápěči, sám jednoho dne skončí v malé hloubce na mořském dně v těžkém skafandru, který přece musí vyzkoušet!

"Stál jsem na písčitém dně, dva nebo tři metry pod hladinou vody, obklopen nádherným modrým světlem na dně mlčícího moře. Mé srdce, dychtivé nových dojmů, se téměř rozskočilo radostí nad tímto vzácným zážitkem..."

Všechno tak úžasné, skafandr však tak strašlivě těžký...! Yves le Prieur, sám spíše slabší tělesné konstrukce, okamžitě pochopil. A tak na Světové výstavě v Paříži v roce 1925 předvádí své nové potápěčské zařízení - skafandr "bez skafandru". Přívod vzduchu z hladiny, módní plavky, neforemný gumový náustek a konec hadice, zakončený výdechovým ventilem, "kachním zobákem" Fernezova typu. A jde dál, k úplné nezávislosti potápěče pod hladinou. Což takhle stlačit vzduch do tlakové láhve, opatřit ji ventilem s možností ruční regulace přívodu vzduchu do plic potápěče? Zbavit jej té příšerné hadice, kterou je třeba pod vodou tak namáhavě vléci za sebou? Tedy koncepčně zcela jiný dýchací přístroj pro potápěče, na hladině nezávislé zařízení "s otevřeným okruhem", byť jen s ruční regulací přívodu vzduchu!


Oblek plněný teplou vodou Celoobličejová maska Y. le Prieura

Le Prieur demonstruje svůj vynález před zraky užaslých diváků na pařížské plovárně Tourelles dne 6. srpna 1926 a zůstává s ním pod vodou neuvěřitelných deset minut. Malá tlaková láhev u boku nebo na zádech, přívod stlačeného vzduchu trubkou do ručně řízeného redukčního ventilu, přívod vzduchu do úst a utěsněné plavecké brýle. Francouzské námořnictvo zařazuje le Prieurův vynález do výzbroje svých válečných potápěčů a nahradí jej až akvalungem typu Cousteau - Gagnan.

Poslední portrét kapitána Yvese le Prieura (1885 - 1963)

Ve svém domě v Saint Raphael sestrojuje neúnavný Yves le Prieur svá další potápěčská zařízení a jeho usedlost se stává útočištěm průkopníků nového, nezávislého potápění se stlačeným vzduchem. Ruský emigrant Alec Kramarenko, Američan Guy Gillpatric...

Le Prieur odhazuje plavecké brýle a nahrazuje je oválnou maskou kryjící současně oči, nos i ústa. Dnešní moderní "celoobličejovka" je na světě. Zhotovuje nepromokavý potápěčský oděv naplněný teplou vodou - zařízení po létech plně ocení profesionální potápěči na ropných vrtných plošinách. Vyrábí protižraločí klec, nová vodotěsná pouzdra na filmové kamery, stává se průkopníkem technické myšlenky trojdimenzionálního biografu.

Kapitán Yves le Prieur zemřel v neděli 2. června 1963. Patřil k nejtvořivějším lidem prvních desetiletí minulého století obdařených geniální invencí a pracovitostí. Každý potápěč s nezávislým dýchacím zařízením typu "otevřeného okruhu" bez přívodu vzduchu z hladiny, by měl jméno kapitána Yvese le Prieura dobře znát. Byl první.

autor: František Novomeský
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek