Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Slepouni pod vodou

potápění s nevidomými

autor: Aleš Wallcon  (publikováno: 10.07.2003)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Spolupotápěči,
kdysi jsem natočil do pořadu "Na vlastní oči" reportáž o potápění s nevidomými, na které jsem spolupracoval s Frantou Pudilem. Od té doby jsem spolu s ním potopil další hrstku "slepounů"... Nu a jednou takhle, ozvala se mi {mně} neznámá slečna, zda li bych pro ni nenapsal článeček na toto téma, nějakou jakože zábavnou formou, na jeden list A4. Napsal a mailem poslal. Slečna se už neozvala a tak ani nevim jak a kde byl použit. {snad prý chvíli kdesi "visel"} A tak si říkám, že lepší než ho sušit v počítači je... podělit se... A tak tu je:

"SLEPOUNI" POD VODOU !

Zadání: "Napsat článeček o potápění se slepejma na A4ku tak, aby u toho lidi neusnuli!"

Nu dobrá, řekl jsem si... Jenže psát o technice učení, přístupu a samotném potápění může byt přeci jen pro naprostého laika trochu nuda. Ne tak praxe, samozřejmě!

Potápění je sport, koníček, díky kterému člověk "uteče" z reality všedních dnů...
Pod vodou neplatí složenky, neštvou ho manželky ba ani milenky.
Úředníci nejsou podvodníci, pod vodou zůstávají zapomenuti...
Neřeší obří hypotéky, ani jejich úroky. Ani drahý rohlíky.... Nic nic.
Pod vodou se jen tak dýchá... Jen dýchá a pomalu a volně se pohybuje.
A to, přátelé, ať už je člověk mladý, starý, slepý, chytrý více či méně movitý atd.,
vidící, nebo více či méně "handicapovaný". Dýcháme všichni stejně.
Občas ryba rak, úhoř a tak. Plechovka, někdy želva, jindy štika, potom kapr pak zas
   {vymyslete rým na štiku, z pod vody, prosím}...
V lomu více tmy a tajemna, v moři světlo, barvy, teplo,
v přehradě hloubka a sud, v horském jezeru krásná zima.

Víte, v potápění se slepýma není moc rozdílu, jak s vidícím parťákem. Při učení musíme být přívětivý, vysvětlit funkci dýchací automatiky, jacketu atd. Vidící vidí, slepý osahá. Pod vodou se držíme za ruce: jedno zmáčknutí ruky, ať už jako dotaz či odpověď: všechno je O.K. Více mačkání znamená "Mám problém, chci nahoru!"

Zrakově postižení vidí rukama. Vše co je pod vodou v dosahu, je jejich. Vidím-li já něco zajímavého pod vodou, něco co neuteče, otočím ruku v ruce tím směrem, kopnem ploutvema a můj nevidící parťák už to zkoumá.

Jsme-li sehraní, potápěli jsme se spolu už několikrát a já vím, že je v pohodě - pustím jeho ruku, aby měl obě volné a mohl si vše dokonale prohlédnout. Dotýkám se jen jeho ramene, předloktí, aby věděl, že jsem nablízku. Že mě může kdykoliv kontaktovat on.

Asi si málokdy osahá potvory o dva odstavce výše. Rybu asi hned tak, možná nikdy, neuvidí-neosahá. Málokterá se nechá... Nemá slitování, odplave a neptá se... Ale naši "slepouni" na slitování nečekají, necháváme rybu rybou i na ni jednou dojde... Dál se prostě POTÁPÍME! Klesáme, stoupáme, hlavou dolu, nahoru, prohlížíme dno a vše co nemá ploutve...

Vždycky, když si povídáme po ponoru o ponoru, oni mluví především o pohybu. Samozřejmě se vyptávají, co že to bylo to slizký, hranatý, kulatý, ostrý. Co bylo to, co nemohl vytáhnout z pod kamene. V jednom případě jsem taky musel říct: Sasanka. To když jsem parťáka zcela úmyslně nasměroval na "žahajícího" tvora. Aby měl {a měl} zážitek, na kterej asi hned tak nezapomene a o to jde.

Přesto... Často se vracíme k pohybu. Jak oni říkají, ke stavu beztíže. Pod vodou není třeba bílé hole a to je úžasný. Pod vodou do ničeho nenarazíte, o nic nezakopnete, není děr ani překážek. To co nás - vidící - ani nenapadne, ocení a užije si zřejmě slepý víc než mi. Ten pohyb!

Vnímají směr pohybu, rychlost klesání a plavání atd. Z hlavy by nakreslili graf pohybu pod vodou při jejich posledním ponoru. Pamatují si a vnímají možná o trochu více, trochu jinak než jejich průvodci pod vodou.

A není to tak nějak jedno? Není jedno, jestli někomu dělá radost pod vodou úžasně barevná ryba roztodivných tvarů? Nebo pohyb ve volném prostoru? Anebo kroutící se úhoř na dně? Nebo zas těžký velký kámen a klacky na dně? Na jednom se shodneme všichni: Pod vodou zapomeneš na to, co je nad hladinou. A proto se asi potápíme...

Už se nebudeš nikdy ptát, viď čtenáři? Proč se slepí potápí, když nic nevidí? Prostě pro TO! Pro to POTÁPĚNÍ!

Anebo proto, že si pak můžou sednou se svojí partnerkou, partnerem na zahrádku do proutěných křesílek, vyprávět co všechno dnes pod vodou "viděli", objednat si pivo, nebo limo v plechovce ze dna a taky něco k jídlu... Něco? RYBU! Pěkně celou rybu na talíř prosím. A bez příboru pane vrchní! Děkuji... {úsměv}

autor: Aleš Wallcon
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier