 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Přihlásit |
Navigační hraLeštinka, 10.10.2009 |  |
V sobotu 10. října se uskutečnil první ročník noční navigační hry na lomu Leštinka. Své orientační schopnosti při nočním ponoru si sem přijeli vyzkoušet jak čeští, tak i slovenští potápěči.
Celá trasa se skládala z osmi stanovišť, která na sebe navazovala tak, aby potápěči museli proplout ta nejzajímavější místa leštinského lomu. Každé stanoviště bylo označeno dvěma chemickými světly a opatřeno tabulkou označující jeho číslo a název. Dále se zde účastníci dozvěděli kurz, pod kterým naleznou další stanoviště a hloubku jeho umístění. Na posledním, tedy osmém, stanovišti byla umístěna truhla. Z té si mohli účastníci, kteří zdárně dorazili do cíle, odříznout pamětní list a medaili.
Celou hru komplikovalo deštivé počasí. Účastníci, kteří se však tímto nedali odradit, si hru chválili a přislíbili účast na dalším ročníku, který se bude konat v létě 2010.
Velký dík patří manželům Počepickým, kteří se podíleli na přípravě hry a pro všechny účastníky připravili báječnou baštu, kterou si po náročném výkonu zasloužili.
Když se mě Taťka zeptal, jestli chci jet na noční orientační závod, pomyslela jsem si, že to bude nejspíš zajímavé a nebude to nejlehčí, ale skutečnost byla ještě zajímavější a pěkně těžká ...
Je 10.10 a my kolem 18:00 hodiny přijíždíme do areálu naší krásné české Leštinky. Venku asi 6 °C, všichni v zimních bundách na lyžování, případně v sucháčích, či sebetrýznitelé v mokrých oblecích... Ale přesto, se velmi těším. Briefing, probíhá asi půl hodiny před ponorem, kdy se dozvídáme, že po lomu jsou rozmístěny stanoviště, na kterých najdeme tabulky, kde je udán potřebný azimut a hloubka a název místa. A, že na nás na konci čeká malá odměna, to nás nažhavuje a tak jdeme do akce. Ještě pár foteček od výborných pořadatelů a jde se do vody.
Pod vodou mě překvapily dvě věci: jednak mám poprvé suché rukavice, takže si užívám to úžasné teplo na ruce, a potom ta strašná tma. Opravdu jsem čekala menší tmu. Těžko říct, jak vypadá menší tma, ale tahle byla ta nejsytější z nejsytějších. S baterkama vyhledáváme první stanoviště, kde nabíráme azimut na vrchol kesonu. To byla nejlehčí meta. Na každé metě je totiž přivázáno chemické světlo a tak z dálky vidíme jemnou záři. U kesonu se dozvídáme jak dál, ale to už se viditelnost velmi snižuje, světýlko není vidět a my jen doufáme, že jsme dostatečně zkušení. Já hlídám hloubku, a taťka azimut a je třeba říct, že v pár chvílích mu opravdu moc nevěřím.
Ale taťka nezklamává a dostáváme se dál. Další trasa je ta nejdelší a to už chvilku i taťka nevypadá jistě, ale nakonec se strefujeme a šťastně pokračujeme na metu na nejnižším místě lomu. Což bylo od pořadatelů velmi podlé, protože zde zapadáváme do ňam ňam bahýnka a chvilku se patláme v kružnici, ale nakonec nabíráme směr a dostáváme se přes další a další mety úspěšné do cíle. Zde nacházíme truhličku, v které si můžeme odřezat pamětní list a krásnou medaili s obrázkem Leštinky.
Po vynoření se nám naskýtá krásná podívaná. Voda je teplejší než vzduch a tak na celém lomu leží úžasná mlha. Závod byl opravdu neuvěřitelně vymakaný a povedený, ale nutno říct, že i těžký. Doufám, že bude i další ročník. Všem to moc doporučuji. Ani voda nebyla nijak studená. Všude vládla úžasná nálada, pořadatelé z Pardubic byli strašně fajn!!!
Autor Jan Vodrážka, zpracoval Tomáš Sládek
Informace o autorských právech, zárukách a jiných formalitách najdete v tiráži.