Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Freediving pod ledem

Rumchalpa, 7.1.2005

autor: Tomáš Sládek, Jan Hájek  (publikováno: 09.01.2006)

Desítky metrů proplavala na nádech mezi dírami v ledu šestice freediverů. Bylo to pro ně něco zcela nového. "Odtrpíme to a uplaveme třeba jen deset metrů k první díře," obával se Martin Štěpánek. "Tak to zkusíme, nastydneme a lidi si z nás udělají srandu." Po prvních ponorech měl ale pocity přesně opačné. "Bylo to supr, jsem z toho nadšenej, jdem do toho znova."

První disciplínou bylo plavání na vzdálenost. V ledu bylo vysekáno sedm otvorů v jedné linii, pod nimi natažena vodící šňůra v hloubce dvou metrů. Podél šňůry byli rozmístěni jistící potápěči, u každého otvoru čekal jistící freediver. Přes obtížné podmínky při viditelnosti kolem pěti metrů byla bezpečnost všech perfektně zajištěna.

První se potopil Petr Dračka z Ostravy a doplaval do vzdálenosti 55 metrů, druhý Radovan Adamíček také z Ostravy - 55 metrů. Třetí v pořadí se zanořil Stanislav Sochor z Prahy a doplaval na stejnou metu 55 metrů. Čtvrtý Pavel Popelka z Brna 30 metrů a jediná žena - Jana Oujezdská - dosáhla mety 30 metrů. Posledním freediverem byl Martin Štěpánek z Trutnova, který podle předpokladů urazil největší vzdálenost na jediný nádech, 78 metrů.

Druhou disciplínou byl okruh. Čtyři díry přibližně do čtverce, pod nimi šňůra. Ani zde samozřejmě nechyběli jistící potápěči. Celý okruh měřil 86 metrů, na jeden nádech ho kompletně obeplaval pouze Martin. Hned po vynoření se ho někdo ze smečky reportérů ptal, jaké to bylo. "Neviděl jsem žádnou z místních štik, jenom dva okouny," odpověděl. Když měl potom chvíli čekat na podvodního kameramana, aby natočili několik záběrů, nešel do tepla. "Je to skvělé a mně to baví," prohlásil a dal si bez velké přípravy celé kolečko znovu. Pod vodou u toho prý ještě dělal různé opičky a pózoval fotografovi. Bylo velmi zábavné pozorovat reportéry, jak kloužou od díry k díře po ledu, aby vždy jen na zlomek sekundy spatřili Martina pod hladinou, jak dělá obrátku o 90°. Já si počkal...

V teple klubovny se u čaje ptám Martina Štěpánka.

Jak bys srovnal freediving pod ledem s normálním freedivingem?

Je to úplně něco jiného. Čekal jsem, že psychický tlak bude hrozně veliký, člověk se nemůže vynořit kdy chce. Čekal jsem, že to ovlivní výkony. Mně to ale vůbec nepřipadlo. Když člověk ví, na kolik má tak je o to klidnější a ví, že je tam zabezpečení. Z tohoto pohledu to velký rozdíl nebyl. Spíš jsem byl nadšený z potápěčského reflexu, jak se nastartuje rychle, jak je silný. Člověk si to užívá okamžitě, od začátku. Normálně chvilku trvá, než se rozpotápí, ale tady jsem se zanořil do vody a už jsem byl v pohodě.

Na tuhle akci máš 7 mm silný oblek, nebrzdí to?

Brzdí. To bylo nepříjemné, cítil jsem se navlečený jak kosmonaut. V takovém obleku nikdo nesoutěží, maximum je 5 mm a i tomu se lidi snaží vyhnout. Vyžádalo si to kompromisy, nemohl jsem mít ruce nad hlavou, takže jsem před sebou tlačil hromadu vody. Nebylo to na výkon, ale pro radost, takže jsem si to stejně užil.

Jaký vliv má chlad na podaný výkon?

Jsou dva faktory. O potápěčském reflexu jsme už mluvili. Když je člověku zima, tak se mu ale zrychluje metabolismus. Nevěděli jsme, který z těchto faktorů převládne. Naštěstí převládá ten kladný. Normálně, abych dělal podobné věci, bych potřeboval deset minut na rozcvičení. Tady do té vody mohu skočit a nepotřebuji nic.

Honza Hájek se pak zeptal:
Máš nějaké další plány s podledovým potápěním?

Hrozně mě to chytlo. Čekal jsem jenom hrůzu, děs a utrpení a ono to není, možná proto jsem tak nadšený. Bez jakékoli přípravy, špatně vyvážený a jenom tak z legrace jsem uplaval 86 m a bylo mi dobře. Kdyby se nám povedlo udělat tady ještě někdy něco takového, tak bych Rumchalpu přeplaval od schůdků ke schůdkům. (132 m, pozn. TS)


Skvělou přípravu a organizaci zajišťovalo potápěčské centrum Rumchalpa pod vedením Radka Bohuňovského ve spolupráci s Pavlínou Procházkovou. Bezpečnost freediverů zajišťovala skupina technických potápěčů z Moravy a Slezska v čele s Davidem Skoumalem a Silvou Pěkníkem.

Kromě zajištění bezpečnosti byla akce skvěle zorganizována i z mediálního hlediska. Spousty fotoreportérů, štáb České televize, štáb Novy. Pod vodou měl filmování na starosti především Mirek Hrdý, fotografování pak Jan Hájek, jehož jsem jistil já a přitom také trochu fotil.

A abych nezapoměl, speciální poděkování patří Davidovi Skoumalovi, který jako první pomoc pro vymrzlé jistící potápěče podával skvělý kalvádos.


Radek Bohuňovský a Martin Štěpánek při přípravě děr (foto Jan Hájek)
Bohuňovský a Štěpánek při přípravě děr
Reportéři (foto Tomáš Sládek)
Reportéři
Odpočinek (foto Tomáš Sládek)
Odpočinek
Příprava před ponorem (foto Tomáš Sládek)
Příprava před ponorem
Freediver na trase (foto Tomáš Sládek)
Freediver na trase
Výstup (foto Tomáš Sládek)
Výstup
Fotografové čekají na freedivery (foto Lucie Kadlecová)
Fotografové čekají na freedivery
Vynoří se u téhle díry? (foto Lucie Kadlecová)
Vynoří se u téhle díry?
Freediver v díře (foto Tomáš Sládek)
V díře
Rozhovor hned po vynoření (foto Lucie Kadlecová)
Rozhovor hned po vynoření
Chvíle soustředění (foto Tomáš Sládek)
Chvíle soustředění
Silva jistí s rebreatherem (foto Tomáš Sládek)
Silvestr Pěkník, jistící potápěč

Martin Štěpánek při dynamice pod ledem (foto Jan Hájek)
Martin Štěpánek při dynamice pod ledem
Všechna místa, odkud bylo dobře vidět, byla obsazena (foto Tomáš Sládek)
Všechna místa, odkud bylo dobře vidět, byla obsazena
Každý má své místo (foto Lucie Kadlecová)
Každý má své místo
autor: Tomáš Sládek, Jan Hájek