Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Dive 2001

Birmingham, 13.-14.10. 2001

autor: Jaroslav Dudl  (publikováno: 03.12.2001)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Vše to začalo loni na jaře, kdy jsem se během své návštěvy Kodaně zatoulal i do švédského Malmo. Zde jsem narazil na obchůdek, který prodával snad všechny časopisy na světě. Mimo jiné také spoustu titulů o potápění. Nakoupil jsem tedy asi osm časopisů, včetně takového, jako je anglický Diver. Seznal jsem ho jako zajímavé čtení a uvažoval, že si ho předplatím. Nakonec mi to přišlo jako dost peněz, a tak z předplatného sešlo.

Ale někdy koncem léta jsem si prohlížel internetové stránky časopisu Diver a narazil jsem na zajímavou nabídku. V případě, že si někdo předplatí časopis Diver, tak dostane dva lístky na výstavu Dive 2001 v Birminghamu. Je to docela velká a zajímavá potápěčská událost, tak jsem si řekl, že bych se tam mohl podívat.

Předplatil jsem si tedy časopis Diver a za cca. 14 dní mě přišly opravdu ty vstupenky - každá v hodnotě téměř deseti liber. Do odletu zbývalo více než měsíc, tak jsem se snažil někoho přesvědčit, aby jel se mnou. Nakonec se skoro nikdo nerozhoupal, tak jsem se vydal sám. A jelikož se mi nevyplatilo jet samotnému autem, tak jsem zvolil jako dopravní prostředek letadlo.

Letenku jsem si nechal udělat ráno v den odletu - stále jsem totiž váhal. Bylo to přeci jenom dost peněz. Nakonec jsem se rozhodl a odletěl. Použil jsem přímou linku ČSA z Prahy do Birminghamu. V pátek cca. ve 23:00 jsem doletěl do Birminghamu, kde jsem přespal v hotelu Novotel na letišti. Jak v Praze, tak v Birminghamu, jsem si nevšiml, že by na letištích probíhala nějaká zvýšená bezpečnostní opatření v souvislosti se záříjovým útokem na New York.

Ráno v sobotu jsem vstal o něco dříve, abych měl nějakou časovou rezervu a viděl toho co nejvíce. Na lístku sice bylo napsáno, že areál je blízko letiště s přímým spojením autobusem, ale přeci jenom mám radši větší časovou rezervu. Autobus (který byl zdarma) přijel asi po deseti minutách. Jaké bylo moje překvapení, když jsme asi po třech minutách jízdy zastavili přímo před areálem NEC (tuším, že National Exhibition Centre), kde se výstava konala.

Byl jsem tam tedy asi dvě hodiny před začátkem akce. Překvapilo mne, jak je ten areál obrovský a že je celý otevřený. Prošel jsem tedy celým areálem až hale, kde se měla výstava konat. Zde jsem se posadil u stolečku a začetl jsem se do časopisů, které jsem si před odletem koupil v Praze. Areálem procházeli akorát členové bezpečnostní služby. Dva z nich přišli ke mě a podezřívavě se ptali, co tam dělám tak brzo. Tak jsem jim vysvětlil situaci a dali jsme se trochu do řeči. Když zjistili, že jsem z České Republiky, tak najednou jako by ten jeden z nich ožil a začal si se mnou povídat o Praze, že tu kdysi byl, moc se mu tu líbilo a kdysi měl doma Škodu Octavii (ještě tu starou). Povídali jsme asi patnáct minut, potom se zvedli a přinesli mi odněkud kafe s cukrem. Bylo to moc milé a upřímné. Ještě chvíli jsem četl a začátek výstavy je už blížil ...

Brána se otevírá
Výstavní hala

A je to tady. Je 9:30 a brána výstaviště se již otvírá. Kupuji si podrobného průvodce výstavou a procházím kontrolou vstupenek. Ocitám se v obrovské hale. Je plná stánků se vším, co je možné si v potápěčské branži vůbec představit.

Začal jsem tedy systematicky procházet celou halou. Když to vezmu obecně, tak se dá říct, že stánky a expozice se dělily na tyto kategorie:

Dále zde probíhala malá výstava UW fotografií. Některé byly opravdu povedené.

Bylo zde spousta lidí - od malých až po ty nejstarší. Ačkoliv vstupné nebylo i na anglické poměra nejnižší, tak zde bylo možné potkat celé rodiny.

Všude spousta propagačních materiálů, letáků, katalogů, brožurek, kuponu na slevu atd. Já sám jsem si vezl tolik tiskovin, že jsem byl jen tak v limitu 20 kg ... :-))

Koupil jsem zde několik zajímavých knížek, které byly na výstavě zlevněny cca. o 25 % oproti běžné ceně na Internetu.

Avro Vulcan - předek
Avro Vulcan - kokpit

Procházel jsem výstavou celé dopoledne. Po obědě jsem se setkal s kamarádkou, která se do Anglie provdala a přijela se svým manželem na výstavu. Ale jelikož jim potápění nic neříká a zároveň věděli, že jsem také fanda do letadel, tak navrhli na odpoledne jiný program. Vzali mě (k mému překvapení) na leteckou základnu RAF v Cosfordu, což je kousek od Birminghamu. Jeli jsme Škodou Felicií, která měla řízení na pravé straně - docela nezvyk.

Na této základně je zároveň i muzeum starších vojenských letadel od cca. 2. světové války až téměř po současnost. Jelikož je toto potápěčská reportáž, tak se zde moc nebudu rozepisovat o letadlech, nicméně přikládám několik snímků z tohoto muzea. Je to několik obrovských hangárů a letadla jsou postavena i na volné ploše mezi hangáry. Velmi mne zaujal bombardér Avro Vulcan. Přikládám fotku předku letounu a jeho kokpitu.

Z leteckého muzea jsem se vrátil do města, kde jsem přespal v centru Birminghamu v hotelu Jurys Inn. K večeři jsem si dal tradiční fish and chips.

Druhý den jsem strávil celý opět na výstavě Dive 2001. Procházel jsem jednotlivé expozice, prohlížel a zkoušel jednotlivé exponáty a rozmlouval s lidičkama od stánků.

Inspiraton

Velmi mne zaujal bazének, ve kterém bylo možné vyzkoušet rebreathery. Vůbec okolo rebreatherů byla vždy velká tlačenice. Všichni chtěli vědět ceny, technické podrobnosti atd. Pro zajímavost, na fotce je otevřený rebreather Inspiration od firmy Buddy.

Ceník lahví

Také jsem zaregistroval, že je zde možné koupit ocelové láhve s botkou, ventilem, síťkou a držátkem za velmi příznivé ceny. Začal jsem skoro litovat, že jsem nejel autem. Tyto lahve se zde prodávali opravdu "jako housky na krámě". Lidé je odnášeli po dvou nebo i po třech ...

Spousta firem, resp. stánků, se nezaměřily vůbec na prezentaci, ale spíše na masový výprodej ... bylo zde možné koupit opravdu skoro všechno od hadic, karabin, D-kroužků, přes automatiky, žakety, rukavice, obleky, suché obleky, počítače (Aladin Pro za 119 GBP) atd. atd. Pro někoho, kdo by jel autem a chtěl nakoupit celou výbavu, by to mohlo být velmi zajímavé.


Občerstvovací stanice

Také zde bylo možné potkat různá zajímavá řešení pro technické potápěče ... na obrázku je dekompresní občerstvovací stanice s připevněním na žaket... .

Bylo zde také spousta expozic například firem, které vyrábějí kompresory, čluny a jiné věci, které přímo či nepřímo souvisejí s potápěním.

Z výrobků, které mne zaujaly, bych chtěl zmínit následující:

EyeSea

Navigační přístroj EyeSea

Tento přístroj umí oproti klasickému NeverLostu ukazovat nejen směr vysílače, ale i jeho vzdálenost. Na vysílači pod lodí je možné dokonce nastavit, že se všem přijímačům na rukách potápěčů ukáže nápis OUT. Cena 599 EUR.


 

svítilna Green Force

Xenonová svítilna Green Force

Klasická xenonová svítilna Arrow 12. Hlava je zvlášť od tyčového kanystru na akumulátory. Dá se říct, že skoro nic zvlášního. Až na to, že xenonová žárovka je v hlavě uložena ve speciálním gumovém zapouzdření, tudíž je otřesuvzdorná. Ideální na vraky, do jeskyní. Ten človíček od stánku s rozsvícenou hlavou mlátil o kraj dřevěného pultu a to světlo se ani nezatřáslo. To by bylo něco pro mně - nemusel bych dávat pozor, kde a o co s tou baterkou praštím.


 

svítilna OMS Phantom

Xenonová svítilna OMS Phantom

Opět klasická xenonová svítilna o výkonu 21W. Dva tyčové akumulátorové kanystry (na přání možno s delším propojovacím kabelem pro umístění každého akumulátoru z jiné strany backplatu) jsou schopny dodávat baterii proud až po dobu 210 minut !!! Co je velmi zajímavé je skutečnost, že hlava baterky má možnost nastavení vyzařovacího úhlu od velmi úzkého až po velmi široký pouhým otočením hlavy baterky.

Pouzdro ISD
Displej

Pouzdro na kameru Companion of firmy ISD

Pouzdro na kamery Sony TRV. Zaujalo mne displejem na zadní straně, pěkným provedením, elektronickým čidlem na vlhkost uvnitř pouzdra a ukazatelem nulových časů pod displejem.


Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, byl souběžně s výstavou probíhající maraton přednášek o všem možném, co s potápěním souvisí. Namátkou vyberu:

Ke každé přednášce bylo vždy spousta diapozitivů.

Hal Watts

Já jsem se rozhodl navštívit přednášku, která se jmenovala THE HISTORY AND EVOLUTION OF TECHNICAL DIVING. Přednášel Hal Watts. To je držitel světového rekordu ponoru se vzduchem do jeskyně (127 metrů). Trénuje hloubkové potápění se vzduchem od roku 1962. Vycvičil celkem šest jiných držitelů rekordů, včetně jeho dcery Scarlett, která je držitelkou ženského rekordu se vzduchem dokonce do 130 m). Hal je instruktorem IANTD, PSA, SSI a TDI. Je CEO organizace Professional Scuba Association. Dnes je mu 66 let. Jeho heslem je "Plan your dive - dive your plan". Hal koupil soustavu jeskyní na Floridě, kde dnes provádí snad všechny možné druhy výcviku.

Jeho přednáška byla nesmírně zajímavá.

Zde jsou některá konstatování z jeho přednášky:

Hal v přednášce zdůraznil následující věci:

Jeho přednáška byla nesmírně zajímavá a ta hodina s ním utekla strašně rychle. Myslím, že jeho vyprávění by se dalo poslouchat mnohonásobně déle.

(Pozn. TS: doufám, že TOHLE Slávek zapomene hodně rychle. Byla by ho škoda.)

Po této přednášce jsem se vydal zpět do hotelu, nakoupil něco k jídlu v Tescu a šel jsem brzo spát. Ráno v pondělí jsem vstal velmi brzo, odjel taxíkem na letiště a něco po sedmé hodině ranní už jsem odlétal zpět do Prahy.

Mraky nad kanálem

Nad kanálem La Manche bylo spousta mraků. Zde někde v těchto místech leží spousta úžasných vraků, ke kterým bych se chtěl jednou potápět.

Za několik desítek minut jsme začali klesat na příblížení na letišti v Praze a přistávali jsme do husté mlhy. Pilot přistál na čistou jedničku. Mlha by se dala opravdu krájet...

Celá ta výstava byla docela příjemným zážitkem. Kdyby nebyly ekonomické podmínky u nás tak špatné, tak bych asi jezdil všechny podobné akce.

Když jsem spočítal celkové náklady na tuto akci (tj. letenka, hotely, jídlo, taxík), tak jsem se dostal až k částce, která přesně odpovídá týdennímu safari po Rudém moři ... nebo celému suchému obleku. Ach jo.

Chtěl bych tímto poděkovat jedné sympatické letušce za to, že mě nechala sedět v první třídě, dále Lindě a Tonymu na pěkný výlet do leteckého muzea a firmě HQH system za zapůjčení digitálního fotoaparátu.

autor: Jaroslav Dudl
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek