Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

10 dní Rudým mořem

Taba - Nuweiba - Dahab - Scharm El Sheikh - loď

autor: Jiří Mareš  (publikováno: 17.07.1997)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Začátkem června 1997 jsem se po několika "bezpečnostních" kontrolách dostal do letadla z Prahy do Tel Avivu a po dalších bezpečnostních kontrolách a trampotách s přestupem na jiné letiště jsem konečně odletět do Eilatu a do hotelu Taba Hilton již na Egyptské straně.

Druhý den jsem se již potápěl na korálu vedle hotelu na lokalitě zvaná Kaňon. Pro našince šok. Tolik korálů barev a života jsem do té doby neviděl. Hloubka max. 30m skaliska tvořící vlastní kaňon. K vidění chobotnice, želvy, murény a velké množství korálových ryb. Viditelnost minimálně 50m voda jako ve vaně.

fotografie lodi

Třetí den mě převezli taxíkem (Land rover asi 20 let starý) do Scharm el Scheiku, kde jsem se nalodil. Řidič mě překvapoval každou chvílí zastávkami a zdravením ze svými přáteli cestujícími na velbloudech. Do dneška nevím podle čeho je poznával. Všichni byli zahaleni od hlavy až k patě do těch hábitů. Asi podle velblouda, nevím. Byl jsem první Čech kterého vezl a tak se mnou všude chlubil a musel jsem podstoupit i návštěvu rodného stanu. Asi jsem se osvědčil protože pak mi začal pouštět i klimatizaci a choval se velmi přátelsky.

Loď byla velmi pěkně vybavena, co se týče pohodlí i co se týče kompresorů i dalšího vybavení. viz. foto. V kajutách i v ostatních společenských místnostech klima, kajuty vč. soc. zařízení. Kompresor foukal vždy 6 lahví najednou za 20 minut, a co jsem zažil poprvé, neměl jsem při ponoru sucho v ústech. Museli vzduch nějakým způsobe vlhčit. O všechno se starala obsluha. Na lodi se organizovali čtyři sestupy denně. Teda pro toho kdo to vydržel.

Čtvrtý den ráno jsme vyjeli na moře do první lokality Byli to v podstatě tři sloupy z 25 m až do 2m k hladině. Opět stejný život jako všude. Nádherná příroda a korály. Dále jsme se přesunuli na lokalitu Jakson Reef kde jsme zůstali až do dalšího dne.

Pátý, šestý den jsme se potápěli na lokalitách Gordon Reef, Ras Nasrani, Shark Bay The Gardens Ras Um Sid & The Temple. Všechno nádherné korálové útesy plné života a květin (Poznámka TS: to asi ne). Po celou dobu jsme měli nádherné počasí a viditelnost min. 50 m.

Sedmý den jsme se poprvé potopili k vraku. První vrak byl Dunraven. Vrak lodi z roku 1876 je položen dnem vzhůru v max. hloubce 28m. Dá se vplout dovnitř trhlinou ve prostřed, ale k vidění je jen změť harampádí a vzduchová nádrž. Prý ještě pod tlakem. Pak jsme se přesunuli na lokalitu zvanou Sha´ab Abu Nuhas kde na korálovém útesu leží tři vraky. Chrisoula K., Garnatic a Giannis D.

Osmý den. Potápíme se postupně ke všem vrakům navzdory 3m vlnám a prudkému větru. Něco nádherného. V Giannisu proplouváme kajutami, strojovnou a dalšími místnostmi. Pod vrakem Garnaticu jsme oblevili murénu, ale obrovskou, měla tak 2.5m a hlavu že by ukousla ruku. Šel z ní strach. Pak se přesouváme k nejznámějšímu vraku Thistlegorn, na který se všichni těšíme.

Devátý den se potápíme k tomuto vraku. Naplánovali jsme si dva ponory. Zanořujeme se na příď ke kotevnímu lanu a postupně jdeme ke středu lodě a až k nejhlubšímu místu kde leží lokomotiva. Postupně obeplouváme celou loď. Druhý ponor směřujeme do útrob vraku. Motorky, náklaďáky a ostatní materiál. Ani se nám nechce nahoru, i když je zde už lidí jak u Václava. Pak se přesouváme na Ras Mohammed. Nejkrásnější místo které jsem kdy viděl. Údajně kilometrová stěna porostlá korály. Obrovští tuňáci a manty plavou přímo vedle nás. Je to úchvatné. V proláklině jsme objevili pravděpodobně vlečný člun a tisíce toalet a van. Po vynoření odplouváme do přístavu a druhý den ráno mě čeká taxi do Taby. V Tabě se odpoledne ještě potápím, ale nic moc.

Desátý a poslední den jedu do Nuweiby kde v zátoce šnorchlujeme s delfíny. Jsou krotcí, ale sáhnout na sebe nedají. Pak pokračuji do Dahabu kde máme naplánované dva ponory. Jeden na lokalitě zvaná Kaňon. Do vody se jde ze břehu, a pak v hloubce asi 15m vstupujeme úzkým sifonem do malé jeskyně a pak dál do vlastního kaňonu. Ten jde do hloubky asi 50m, ale tak hluboko jsem tam nebyl. Byli se mnou dost nezkušení potápěči a taky jeden 70letý Američan. Tomu jsem se obdivoval. Pak ještě jeden ponor přímo v Dahabu před hotelem. Sloupy asi 50m vysoké plně korálů a života, bohužel taky odpadků.

Večer se vracím do Taby a ráno letím pře Tel Abiv do Prahy.

Krásná dovolená, 25 ponorů, jen jsem to bohužel absolvoval z Čech sám. Na lodi bylo mezinárodní složení, ale už druhý den bezva parta. Jen ta moje angličtina.

autor: Jiří Mareš
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier