Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Sahara pod vodou

nebo jak říkají jiní - Arabský debakl

autor: Filip Hajník  (publikováno: 04.11.2005)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Čtvrtek 20.10.2005 - Praha, Hurghada

Ve 2:00 se celá výprava setkáváme na letišti. I přes pozdní noční hodinu jsou všichni plní elánu a viditelně se těší na dlouho plánovanou akci. Rychle balíme zavazadla do folie, podáváme je k odbavení a jdeme přes pasovou kontrolu sednout si někam před gate. Obezřetná obsluha u rentgenu většinu z nás nechává otvírat příruční zavazadla na kontrolu - rentgenové paprsky mají zjevně problém prosvítit naše 3 mm nerezové backplaty. Zdeňkovi O. je dokonce odebrán z příručního zavazadla potápěčský nůž. Naštěstí o něj nepřišel - podařilo se mu ho přidat do kufru jiného cestujícího, který musel předvádět funkčnost baterky. Podle nejaktuálnějších informací od CK to bude malinko jinak, než bylo plánováno - z Hurghady nepojedeme busem do Hamaty, ale přímo lodí.

Let proběhl v pohodě, víceméně jsme ho celý prospali. V Hurghadě se dozvídáme, že loď dorazí kolem 14:00, do večera ji budou uklízet a zásobovat a nás nalodí až v 21:00. Takže celý den bez potápění. Z počátku se nám to moc nelíbí, ale je nám vysvětleno, že o nic nepřijdeme - slíbených 6 dní neomezeného potápění platí, po nalodění ihned vyplujeme, poplujeme přes noc a ráno budeme na Daedalus Reefu u Marsa Alamu.

Ubytovávají nás v hotelu La Perla, po čtyřech až pěti na pokoj. Po krátké diskusi vyrážíme na procházku. Někteří si sebou bereme pro všechny případy plavky - co kdyby byla možnost se někde vykoupat v moři. Po kratším bloudění mezi hotely pronikáme na opuštěnou pláž, rychle se převlíkáme do plavek a hurá do vody. Pláž je však opuštěná jen zdánlivě. Kde se vzal, tu se vzal, najednou tam stál pikolík s nataženou rukou. Požadovaných 40 EP za 4 osoby jsme neměli, 5 USD ho zdá se uspokojilo.

Po vykoupání jsme pokračovali pěšky směrem do centra a systematicky odmítali všechny vnucující se taxikáře. Proč oni nedokážou pochopit, že člověk občas nikam nespěchá a chce se jen tak projít? V centru jsme si vyměnili nějaké peníze, dali si pizzu, v supermarketu si koupili něco k jídlu na večer a vydali se zpět. Únava z předchozí noci se neúprosně hlásila o slovo a tak jsme po návratu na hotel bez meškání zalehli a usnuli.

Po probuzení jsme snědli koupené placky se sýrem, dali si sprchu a vyčkávali na příjezd busu, který nás konečně odveze na loď. Po několika telefonických urgencích jsme se ve 22:30 konečně dočkali a objevil se autobus, který nás dopravil do přístavu k lodi Sahara. Bez zdržování jsme se nalodili, rozdělili do kajut, a samozřejmě plni optimismu zkompletovali a připravili výstroj na první zítřejší ponor. Plán je následující: V noci se nikam nejede, vyrážíme ráno v 6:00, kolem sedmé uděláme check-in ponor na blízké lokalitě, mezitím připraví kuchař snídani a pak pokračujeme kosmickou rychlostí směrem na jih. Co se dá dělat, rozhoduje kapitán. Dáváme si lehké občerstvení a jdeme spát. Naše kajuta má vykopnutý zámek - asi se někomu zasekl, nešel otevřít a došlo na hrubé násilí. No nic, pokud by se chtěl člověk zavřít v kajutě, dá se o dveře zevnitř opřít kufr, není to zásadní problém.

Pátek 21.10. Hurghada

Probouzíme se před osmou, loď je stále v přístavu. Už nás ani nepřekvapuje, že z nás nepřetržitě dělají voly. Snídáme a vyčkáváme. V 9:00 konečně vyplouváme. Radost je však předčasná, popojíždíme pouze k benzínce tankovat, což trvá do 9:45 - a v 10:15 už zase kotvíme zpět v přístavu před hotelem Marriott, odkud jsme v 9:00 vyplouvali. Teď se vybírají peníze na povolení vstupu do rezervace a potápěčské kartičky na kontrolu - klidně jsme to mohli udělat už večer. Z hladiny pozorujeme obrovskou naftovou skvrnu, která evidentně vytéká z naší lodi. To snad není možný, jaký to jsou ekologičtí barbaři. Stojíme a stojíme. Prý je problém v tom, že vyměnili jednoho člena posádky a policajti ho nechtějí pustit na Zabargad. Ze zoufalství někteří z nás skáčou do vody mezi lodě a naftové skvrny aspoň se šnorchlem.

Ve 14:00 opět vyplouváme - tentokrát definitivně. Do 30 minut prý budeme ve vodě a opravdu, za cca. půl hodinky parkujeme na lokalitě Eshta Reef. Je to snadná lokalita na vyvážení - malý korálový útes, hloubka kolem 10 m, na úvod celkem slušné vlny a proud. Po ponoru hned vyrážíme dále, divemasterovi rozmlouváme nápad udělat ještě dva ponory, chceme dnes už jen jeden a pak rychlý přesun směrem na Zabargad. Na druhý ponor skáčeme do vody se setměním. Lokalita se jmenuje Gotaa Abu Ramada a je o moc hezčí než ta první. Viděli jsme krokodýlí rybu, murénu jak stehno, hejna sardinek, které se při nasvícení rojily jak včely. Krása.

Divemaster Bob mezitím "vymyslel", jak nám vykompenzovat ztracený den - zavezou nás cestou na Brothers a na Deadalus Reef. Když však ale zjišťujeme, že budeme muset zaplatit navíc vstupné 45 EUR do rezervace na Brothers a v rámci kompenzace je tedy pouze doprava, po krátké diskusi chceme jet přímou cestou na Zabargad a strávit maximum času v rezervaci, za kterou jsme si zaplatili. Loď vyplouvá a my se usazujeme na horní palubu na krátké večerní posezení a "dezinfekci".

Sobota 22.10. plavba po Rudém moři

Probouzíme se před osmou. Celé podpalubí smrdí naftou. V zadních kajutách sousedících se strojovnou je na zemi několik cm vody s naftou, mazutem či co to je. Naprostý humus. Toto je prosím "semi-luxory" loď. "Semi" nejspíš proto, že hajzly splachují jen občas. Nechápeme, jak je možné, aby loď v tomto technické stavu fungovala pro turisty. A to údajně prošla letos před sezónou rekonstrukcí. Už poněkolikáté za 3 dny voláme majiteli CK a řešíme problém.

První dnešní ponor děláme u velkého korálového útesu El Shonay. Na Zodiaku nás po skupinkách odvážejí kus proti proudu, padáme ze člunu do vody a lehounký proud nás pak unáší podél útesu zpět k lodi. Útes moc pěkný, s ponorem všeobecná spokojenost. Posádka mezitím vyčistila kajuty od mazutu, zůstala jen rozkošná vůně nafty.

Cestou na další lokalitu - útes El Phanstiun (Elphinstone) to hodně houpe, slabší jedinci odpadají, nahýbají se přes zábradlí a krmí rybičky. Průběžně kontrolujeme hladinu mazutu v kajutách a doufáme, že cesta bude co nejkratší. Na briefingu před ponorem jsme upozorněni na silné proudy. Klesáme do 30 m a pak postupně stoupáme, prolézáme korálovou zahradu. Na konci ponoru máme všichni krásný zážitek v podobě dvou dvoumetrových žraloků majestátně kroužících pod naší lodí mezi potápěči vracejícími se na loď. Přestože žralok je chvílemi až nepříjemně blízko, fotíme, točíme a užíváme si to - většina z nás vidí žraloka při potápění poprvé. Až pečlivým srovnáním pořízeného videomateriálu s atlasem určujeme jeho druh - jednalo se o žraloka dlouhoploutvého, jednoho ze čtyř člověku nejnebezpečnějších druhů. Atlas sice tvrdí, že útok na potápěče nebyl nikdy zaznamenán, ale spoléhejme na to, když jsme s ním ve vodě, že ...

Po ponoru si dáváme pozdní oběd a vyrážíme na druhou část dlouhé cesty na jih do rezervace ostrova Zabargad. Podle plánu tam máme být zítra ráno, tak uvidíme. Na lodi večer přistává vodní pták (asi terej) a vypadá to, že chce s námi jet do rezervace. Jestli má zaplacené povolení se nám nepodařilo zjistit.

Neděle 23.10. Rocky Island / Zabargad

Probouzíme se před osmou a Zabargad je skutečně na dohled. Většina lidí spala na palubě, protože v podpalubí stále příšerně smrdí nafta a okýnka musí být během plavby zavřená kvůli vlnám. Naštěstí byla noc teplá a deky ani nebyly potřeba. Objíždíme Zabargad a jedeme rovnou na blízký Rocky Island, kde děláme dva ponory u různých částí reefu. Mezi ponorama šnorchlujeme a z hladiny pozorujeme spousty rybiček v korálové zahradě v půl metrové hloubce. Všichni jsou konečně spokojení. Na prvním ponoru jsme viděli i malého žraloka, ale byl moc hluboko. Michal z party Hastrmana se za ním přesto pustil s foťákem a vysloužil si veřejnou důtku divemastera + přednášku na téma hloubkových limitů a potápění v buddy teamech pro všechny. Dále bylo vidět několik murének a napoleonů.

Po výborném obědě přejíždíme úžinu mezi Rocky Islandem a Zabargadem, kotvíme u jižního reefu a jdeme na třetí ponor. Je to nádherný členitý terén kompletně porostlý měkkými koráli, spousta trhlin, jeskyněk a výčnělků, všude tisíce drobných červených rybiček, jako v akvárku, pod námi majestátně krouží velký napoleon. Škoda, že sluníčko je již za rohem a tak nejsou úplně ideální podmínky na focení. I tak by tento ponor dostal v případě bodování plný počet. A to nás ještě čeká na této lokalitě noční ponor (dnes již ponor č.4 - to se nám to krásně rozjíždí).

Na každé zastávce naši loď obklopuje naftová skvrna. Posádka se tím moc nevzrušuje, asi je to normální, že z lodí teče nafta a olej po litrech. Ať žije ekologie.

I noční ponor se docela vydařil, členitý terén a plno nočního života, útes porostlý měkkými koráli a noční potvůrky, vše jak má být.

Pondělí 24.10. Rocky Island / Zabargad

Budíček je před šestou. Vracíme se na Rocky Island na dva dopolední ponory. V 6:00 máme první briefing a hned po briefingu se začínáme strojit. Na Zodiaku jsme odvezeni na návětrnou stranu ostrova, kde se u svislé stěny útesu zanořujeme do hlubiny a vyhlížíme žraloky. Máme smůlu, žraloci nejsou v dohledu, jen tu a tam se majestátně vznáší napoleon. Někteří jsou velmi zvědaví, doprovázejí nás během naší cesty kolem útesu, plavou nad náma a hravě se koupou ve vypouštěných bublinách. Ponor ukončujeme pro nedostatek vzduchu ve vlnách na bójce a vyčkáváme člun. Protože člun nejede a nejede a vlny už nás skoro vehnaly na útes, po cca. 15 minutách pohupování se rozhodujeme sbalit bójku, opět se zanořit a ve 3 m obeplavat roh útesu, aby jsme byli vidět ze zakotvených lodí. Po chvilce plavání a vynoření jsme již lodím na dohled a po opětovném nafouknutí bójky jsme rychle vyloveni z moře. Kupodivu pro nás přijíždí celá loď - Zodiak prý nešel nastartovat. Asi pokus o vtip. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale nechceme ani domyslet, jak by to s námi na návětrné straně ostrova dopadlo, pokud by byly jen o trochu větší vlny a vítr, už tak jsme měli co dělat, aby jsme neskončili na útesu.

Rychle se svlékáme a hurá na snídani, po takovém ponoru fakt přijde vhod. Kuchař nás nepřestává překvapovat a vytahuje ze svého repertoáru palačinky. Jsme nadšeni z ponoru i ze snídaně, jen tak dál. Druhý ponor děláme z lodi. Skáčeme do vody a plaveme 20 minut v hloubce tam a v menší hloubce zpět. Klasika, žraloci žádní. Loučíme se s Rocky Islandem a vracíme se na Zabargad, kde se již budeme potápět až do konce pobytu.

Vyptáváme se Boba na vraky - údajně by měly být na Zabargadu nejméně dva. Bob však tvrdí, že místní vraky nestojí za nic a že jsou z druhé strany ostrova, kde jsou proudy a problémy s kotvením. Nechápem, proč se tváří, jako by se ho to osobně dotklo. Vždyť je to normální diskuse o okolních lokalitách, nikdo tady přece nepochybuje, že místní lokality zná a vybírá to, co mu přijde nejlepší. Máme pocit, že veškeré dotazy k programu bere osobně jako projev nedůvěry. Ale to je jeho problém, my jdeme do vody. Na třetí dnešní ponor jedeme Zodiakem podél jižního reefu kousek na západ a plaveme směrem k lodi. Jižní korálový útes Zabargadu je opravdu úžasný - takové porosty měkkých korálů se jinde v Rudém moři asi opravdu nevidí. Večer děláme i čtvrtý - noční ponor. Iva při zanořování upustila pod loď Zdeňkova Lumena. Zdeněk se po návratu na loď rozhoduje zajít si pro něj, dokud ještě svítí. Skáče zpět do vody a po chvíli se vynořuje i s Lumenem. Dodatečně však přiznává, že to nebyl nejlepší nápad a že kdyby věděl, že je tam větší hloubka než kolik má barů v láhvi, tak že by se na to vykašlal. No asi si tu dusíkovku užil, podivně se usmíval ještě po večeři. Hlavně že to dobře dopadlo. Akorát divemaster Bob s náma již vůbec nemluví. Co se dá dělat.

Úterý 25.10. Zabargad

Během noci utichl agregát vyrábějící elektriku. Cestující spící z větší části na horní palubě to kvitovali s povděkem - konečně ticho. Nikdo si neuvědomil, že bez elektriky nejdou čerpadla a že se tím pádem potápíme. Daně se Zdeňkem, kteří jako jediní spali dole v kajutách, spadnul v noci z postele na zem polštář a překvapilo je, že to zašplouchalo. Naštěstí je to "jenom" voda, žádná nafta. Po nahození agregátu zase čerpadla upravila hladinu spodní vody na normál. Zažili jsme již větší bojovky.

Potápěcí plán na dnešní den je následující - 3 ponory u různých částí reefu ostrova Zabargad a pak odjezd zpátky do přístavu, má to být cca. 15 hodin plavby dle počasí. Na konci ranního ponoru zkoumáme jeskyňky a průrvy v korálovém útesu a po chvíli nacházíme tunel do vnitřní laguny. Úžasný pocit. V laguně je písečné dno, azurová voda, bohužel písek je vířen vlnami a tomu odpovídá i lehce zhoršená viditelnost. Po návratu na loď je divemaster Bob opět vytočený - že to je skvělý, každý si prý dělá co chce, že nám prý říkal, že do laguny nikdo nepůjde. Omyl, ptali jsme se, zda se dá dovnitř někudy proplavat, případně projet po hladině člunem, a řekl že ne, že tady žádný průchod není a že hlavně není důvod do laguny plavat, že v laguně nic není. A to je rozdíl. O žádných zákazech nebyla řeč. Nejspíš ho štve, že o průchodu nevěděl a my ho našli. A vůbec, ať si trhne nohou, čmoud jeden přitroublej. I další dva ponory proběhly v duchu předchozích, jižní útes Zabargadu je opravdu nádhera. Při uklízení výstroje Dan uklouznul na mokré palubě, upadnul a odtrhl si nehet na palci levé nohy. Vůbec mu nezávidíme, jednak pro něj potápění skončilo a jednak je toto zranění bolestivé a velmi dlouho se hojí.

Ihned po třetím ponoru vyplouváme. Fouká silný vítr a vlny s námi houpou jako s třískou. Trpíme společně na horní palubě. O kinedryl je zvýšený zájem, ještě že máme celou krabičku. Becherovka jde taky na odbyt. Houpe to fakt slušně, bez držení není možné chodit po palubě a po schůdkách mezi palubami leda tak po čtyřech. Do podpalubí protahuje výfukový dým z motorů a podpalubí je tak absolutně neobyvatelné - je tam příšerný smrad. I zajít si pro něco dolů vyžaduje nadlidský výkon a hlavně vydržet dlouho na nádech. I ti nejotrlejší tam vydrží max. 2 minuty. Stejně už do podpalubí chodíme jen minimálně, bivakujeme všichni nahoře na palubě. Snažíme se udržovat dobrou náladu. Kuchař i přes vlnobití nachystal lehké jídlo - chleby se sýrem a míchanými vajíčky a dokonce i sladkou tečku. Po jídle i přes časnou hodinu uléháme ke spánku na horní palubě. Je to asi to nejrozumnější, co můžeme dělat, vlnobití bude zdá se trvat celou noc. Vodní tříšť dopadá občas až na horní palubu. Je to svým způsobem romantika.

Zjistili jsme, že do kostry lodi probíjí elektrika. Pár lidí po sobě šlo na záchod, dotkli se zábradlí a dostali ránu. Zjišťujeme, že pod napětím je vše kovové - zábradlí, schůdky, kostra přístřešku na horní palubě. Ideální je ještě stát naboso na palubě, přes kterou se valí díky vlnám slaná voda. Strojník tvrdí, že to není možné, a nevěří tomu až do chvíle, kdy je napůl násilím odtažen k zábradlí a jeho ruka propojena do elektrického obvodu. Ve hře "piaňér vyděržaj" by příliš neobstál. Jen vytřeštil oči a mazal do strojovny. Blby z nás nikdo dělat nebude, elektriku doma máme a poznáme, když něco někde probíjí. Pak už se jenom vleže bavíme, jak posádka běhá po palubě ruce omotané hadrama, aby se chránili před proudem. Nakonec spokojeně usínáme.

Středa 26.10. Plavba po Rudém moři, cesta do Hurghady

V noci utichly motory. Nevzrušuje nás to, není to poprvé. Asi už jsme na místě. Pohupujeme se na vlnách. Realita je však jiná - došla nafta. Uprostřed moře, nikde nikdo. Pane bože, to jsou teda umělci. Kdyby naftu každý den nevypouštěli do moře po barelech, možná by nedošla. Na rádiové volání o pomoc naštěstí přijíždí jiná loď a bere nás do vleku. Pohoda, jedeme a ke všemu bez hluku motorů. Je pořád ještě tma a tak pospáváme. Horší je, že opět nejdou čerpadla, v podpalubí už zase stoupá voda a náklon lodi se zvyšuje. Ráno nás cizí loď opouští, uvazují nás na bóji u korálového útesu El Dahra Wadi Gemal asi 50 km od Marsa Alamu. Nikdo neví, co bude dál. Na horní palubě vtipkujeme, že konečně začne to slibované "unlimited diving", hned po potopení. Zdeněk tvrdí, že ve svém programu Aladin Log Editor má kolonky pouze na potápění z lodi a ze člunu, a bude tedy muset variantu "potápění s lodí" do nové verze doplnit. Navzájem si radíme, jak z potápějící se lodi zachránit co nejvíc věcí. Iva přichází s nápadem nečekat na potopení, ale vzít pas, letenku, nechat se vysadit na písečný ostrůvek 20 x 20 m a čekat na záchranu. Situace je opravdu vážná, posádka na přídi odčerpává vodu z podpalubí pomocí kýblů. Zdeněk nadzvednul prkna podlahy v chodbičce a zjistil, že na podlaze kajuty je voda, protože se pod podlážku již nevejde. Kapitán a jeden člen posádky odjíždějí na člunu někam pryč. Asi opouštějí loď. No paráda. Nenápadně balíme.

Naštěstí se člun s kapitánem vrací, byli někde vyškemrat trochu nafty a přivážejí kanystry. Nahazují agregát, nabíhá elektrika a rozbíhají se čerpadla. Dostáváme snídani a čeká nás poslední ponor u útesu, ke kterému jsme přivázaní. Po ponoru prý zvedáme kotvy a vyrážíme do přístavu Marsa Alam, kde na nás bude čekat autobus a odveze nás do Hurghady do hotelu. Chvíli o tom s Bobem diskutujeme, ale marně, jako obvykle s ním není rozumná řeč. Voláme tedy majiteli CK a řešíme dnešní program přímo s ním. Když už tedy musíme co nejdřív do přístavu, radši by jsme tam zůstali až do večera, koupali se a šnorchlovali, a jeli do Hurghady až přes noc, je to lepší než cestovat přes den a trávit noc v hotelu. Co v hotelu, po pěti na pokoji, že? Tak jako tak se pořádně nevyspíme. Nakonec se daří odjezd z Marsa Alamu posunout až na večer. Aspoň něco. Jdeme tedy na poslední ponor.

Odvážejí nás jako obvykle Zodiakem podél reefu a plaveme směrem k lodi. Proud žádný, pod vodou jsou krásné korálové věže, mezi kterýma proplouváme a kocháme se. Charakter je na první pohled odlišný od Zabargadu a o to je potápění zajímavější. Vidíme velká hejna bodloků a jiných velkých ryb, jak houfně filtrují plankton. Parádní zakončení.

Ihned po vynoření vyplouváme. Snad to tentokrát odhadli dobře a dojedeme až do přístavu. Možná prý bude problém s egyptskou policií, protože v Marsa Alamu je jenom malá marina a lodě zde turisty obvykle nevysazují, marina prý nemá potřebný statut. No uvidíme.

Po zhruba čtyřhodinové plavbě opět dochází nafta. Naštěstí je vjezd do přístavu na dohled a Zodiak přiváží spásný kanystr s černým zlatem dříve, než nás vlny a vítr naženou na všudypřítomné korálové útesy. Kotvíme v marině a dostáváme poslední jídlo na lodi. Perfektní, jako vždy. Po jídle balíme. Balení je provázeno opakovanými výpadky osvětlení v podpalubí, ale už je nám to jedno. Ať se Sahara třeba zítra potopí, stejně k tomu nemá daleko. Loučíme se s posádkou a Zodiak nás odváží i se zavadly na břeh, kde už čeká autobus. Bez prodlení vyrážíme v 17:15 směr Hurghada, kde nás čeká noc v hotelu včetně večeře a snídaně.

Bob tráví celé čtyři hodiny cesty telefonováním. Kolegové sedící poblíž něho už jsou z jeho žvanění na prášky a stěhují se dozadu. Po příjezdu do Hurghady Bob vystupuje z autobusu a mizí bez rozloučení. Je to magor. Jsme ubytováni ve starém známém hotelu La Perla. Konečně bydlíme jako lidi, po dvou na pokoji, se splachujícími záchody a teplou vodou. Večeře je příjemným zakončením dnešního dne, dáváme si sprchu a jdeme spát.

Čtvrtek 27.10. Odlet do Prahy

Potkáváme se v 6:30 na snídani. Ještě že jsme včera večer dostali trika na památku - nebyly na lodi a proto jsou to jediné kusy našeho oblečení, které nepáchnou naftou a dýmem výfukových zplodin. Proto v otázce co na sebe na cestu máme poměrně jasno.

Před hotelem již stojí autobus, který nás odveze na letiště. Na letišti podáváme zavazadla a jdeme nakupovat do Duty Free shopů pár drobností na památku. Odlet je až v 9:30 a tak máme celkem dost času. Z knížky Vraky rudého moře zjišťujeme, že na Zabargadu přímo na jižním reefu, kde jsme se dva dny potápěli, je v hloubce 24 m vrak 70 m dlouhé nákladní lodi a podle fotek v knížce fakt stál za vidění. Hlavně že jsme se speciálně na to ptali divemastera. Buď o tomto vraku Bobeš nevěděl, nebo nám ho neukázal schválně. Přitom jsme za výlet na Zabargad zaplatili celkem dost peněz a on tam byl právě od toho, aby nám ukázal, co budeme chtít vidět. Pokud je to pravda, tak je to pěkný hajzl.

Před nástupem do letadla je Zdeňkovi z příručního zavazadla odebrán multifunkční tool za 3 litry. Původně ho přitom měl ve velkém zavazadle v brašničce s dalšími věcmi. Pak ale přendal brašničku do příručního zavazadla, aby hlavní bylo lehčí a neuvědomil si, že je tam i nůž. Chytré - hlavní zavazadla nevážili. Multitool je vložen do obálky se Zdeňkovými iniciály s příslibem, že bude přepraven spolu s ostatními zavazadly. Jsme zvědaví, zda se s ním Zdeněk v Praze shledá.

Let proběhl normálně a ve 14:05 přistáváme v Praze. Zavazadla jsou v pořádku, jen Zdeňkův multitool se někde zatoulal. Pravděpodobně si některý egyptský policajt pracující na letišti udělal radost. Loučíme se partou z Hastrmana, domlouváme odsolovací akci na zítra ráno na Slapech u hráze a rozjíždíme se domů.

Co říci závěrem?

Veliká škoda, že krásné potápění, výborné jídlo a ochotná posádka ostře kontrastovaly s tragickým technickým stavem lodi, změnami v programu cesty na poslední chvíli, organizačními problémy a divemasterem, který nám prostě nesednul. Značně to pokazilo celkový dojem z dovolené. Majitele CK je třeba upozornit, že ne vše probíhalo podle našich představ a že technický stav lodí, které si na své aktivity pronajímá, by bylo dobré průběžně kontrolovat. Nemohlo by se pak stát to, co se stalo nám - 6-ti denní pobyt v opravdu drsných podmínkách a k tomu neplánovaná dvoudenní plavba 400 km po Rudém moři. Ponorů jsme zvládli 16, takže v tomto směru se asi nemůžeme cítit nijak zvlášť ochuzeni. Těšili jsme se na žraloky, želvy, manty, no a dva velcí a jeden malý žralok za 6 dní potápění je méně, než jsme čekali. Přitom Zabargad je na tyto živočichy vyhlášená lokalita. Tím spíš můžeme litovat, že jsme na Zabargadu strávili jenom 3 dny, původně jsme zde měli být mnohem déle a šance vidět tyto mořské živočichy by tak byla větší. Uvidíme příště, majitel CK nabídl nějaké kompenzace.

autor: Filip Hajník
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier