Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Papua - Nová Guinea

listopad 2008

autor: Honza Beneš, Tomáš Kotouč  (publikováno: 19.01.2009)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Sedím v letadle a za mnou mizí Port Moresby, hlavní město Papuy - Nové Guiney. Odlétám z krásné, tajemné a civilizací téměř nedotčené země, kde jsem strávil téměř celý měsíc. Náplní mého pobytu bylo cestování a potápění. Cestování s báglem, jen tak mezi domorodci. Potápění mělo za cíl korálové reefy mezi Papuou a Austrálií - tzv. Eastern fields.

Papua - Nová Guinea leží na jižní polokouli mezi rovníkem a 10 rovnoběžkou. Celoročně zde panuje velmi teplé rovníkové počasí. Roční období jsou zde pouze dvě - suché a vlhké. Vlhké je obdobím monzunů, silných větrů a dešťů. V době mého pobytu se každodenní dešťové přeháňky střídaly s prudkým žhnoucím sluncem. Teploty se pohybovaly kolem 30 °C, vlhkost je 100%. V tomto počasí zde vegetace přímo bují, září barvami květů a omamuje vůní.

Centrální částí se táhnou vysoká pohoří s hlubokými údolími a ohromnými řekami. Nejvyšší hora - Mount Wilhelm - měří 4.509 m.n.m. Řeka Sepik je jednou z velkých světových řek, znamená pro Papuu totéž co Kongo pro Afriku nebo Amazonka pro Jižní Ameriku. Protéká naprosto neprostupným pralesem, bez komunikací, bez jakéhokoliv zázemí, které bílý turista očekává.

K Papue však patří rovněž velké množství velkých a větších ostrůvků, které jsou omývány smaragdově modrým mořem, ostrůvků s bělostnými plážemi, kde potkáte pouze domorodé rybáře, původní neporušenou vegetací, ostrůvků, kde se zastavil čas a kde nikdo nikam nespěchá.

Zde všude je domov původních obyvatel Papuy. Odhadem zde žije cca 5,5 mil. obyvatel. Téměř 1000 kmenů původních obyvatel hovoří více než 740 jazyky. Původní obyvatelstvo je tvořeno směsicí převážně Polynésanů, Melanésanů a Mikronésanů. Kdo je koho potomek nikdo neví. Je to však úplně jedno. I zde platí, že pokud člověk přichází s pokorou, úsměvem na rtech a respektem k místním tradicím dostane se mu od všech domorodců oplátkou maximální pocit přátelství a sounáležitosti. Jakmile vás jednou přijmou domorodci mezi sebe, jste jejich host a požíváte tím u všech maximální možné úcty a ochrany.

To platí jak o ostrově Trobriand, tak i o Centrální vysočině, kde žije kmen Huli. Zde všude jsem vždy strávil po jednom týdnu. Všude jsem spal s místními obyvateli v jejich domech, jedl s nimi jejich pokrmy, seděl s nimi na jedné rohoži. Bylo mi dovoleno nahlédnout do jejich životů a já jsem za to všem velmi vděčen. Ještě teď však vzpomínám na slova mého přítele z rybářské osady na Trobriandu, který mi jen tak mimochodem sdělil, že jeho pradědečkovi bych obzvláště chutnal, a tak nějak se olízl. Nebo se mi to zdálo?

Ohledně potápění Papua nedopadla úplně podle mých představ. Důvodem byla skutečnost, že se naší lodi rozbil jeden ze dvou motorů. Tento defekt způsobil, že jsme nemohli vyplout na otevřené Korálové moře, ale museli jsme vždy počítat s ochranou pobřeží kvůli větru a vlnám. Kapitán se neodvážil z důvodu bezpečnosti dál od pobřeží. Eastern fields se tak staly pro nás zapovězenou destinací. Nicméně, vše špatné k něčemu dobré.

Jel jsem na potápění se žraloky a skončil jsem u pišišvorů, kterých bych si nikdy ani nevšimnul. Papua je oblastí, kde se vyskytují zcela jedinečné endemické živočišné druhy. A to platí i pro život pod vodou. Mnoho potápěčů, kteří se specializují na makro, má Papuu vysněnou jako naprosto ojedinělou oblast na světě. Jižní pobřeží Papuy směrem do Korálového moře je standardní potápěčskou destinací se skvělými lokalitami a skvělými potápěčskými zážitky. Jen si to musí člověk v hlavě srovnat. Místo žraloků vyhledáváte ty nejneuvěřitelnější tvary a barvy živočichů, které patrně už nikdy nikde neuvidím. České názvy téměř neexistují, takže občas pouze latinsky : antennarius maculatus, flabelína, rhinopias aphaneus, hippocampus bargibanti, saron goblénový, hranobřich papuánský, štětičkovec dlouhohlavý, kanic lyrovitý. Nespočet druhů plžů všech možných i nemožných barev. Mnoho druhů mořských hadů a další desítky a desítky tvorů malých, malinkých a ještě menších. A pokud někdo trvá na žralocích, tak račte: šedí útesoví, bělocípí, ale hlavně žraloci Wobegong. To je opravdová rarita. Kde jste Wobegonga viděli vy?

Lokality podél jižního pobřeží jsou dostupné s potápěčskou základnou Loloata. Špičkově zařízenou základnu s luxusním zázemím využívají potápěči z celého světa. Převažují návštěvníci z USA a Austrálie, ale Evropané jsou zastoupeni rovněž. Zázemí Loloaty jsme několikrát využili, právě z důvodu poruchy naší lodi. Nakonec jsme však vyjeli s jedním motorem a podél pobřeží jsme cca 5 dní putovali s naší lodí. Každý den jsme absolvovali cca 3 ponory. Lokality podél pobřeží se nevyznačují obzvlášť velkou náročností. Proudy nejsou nijak silné. Viditelnost byla obvykle kolem 15 metrů. Občas víc, občas méně. Teplota vody je příjemných 28 °C. Jediné, co vám může kazit náladu, je skutečnost, že korálové reefy bývají někde zcela zničené. Po 2. světové válce se na Papue lovilo pomocí dynamitu. Nicméně to neplatí pro všechny reefy a lokality jako the Finger, the Beacon, Pacifik Gas, Patch reefs, Sunken Barrier a další v této oblasti stojí za to. Jedním slovem pohodička. Když jsme se po ponoru rozvalili na palubě a sdělovali si dojmy, tak nikdo nakonec nepovažoval naši expedici za ztracenou. Všichni jsme se shodli na tom, že Papua je něco tak jedinečného, že se to vymyká jakémukoliv srovnání.

Papua by stála za zopakování, a to i z důvodu, že nám byly zapovězeny Eastern fields. Navíc za nimi čekají reefy v australských vodách. Na chráněnou lokalitu Ashmore reef je zakázán vstup cizích rybářských plavidel, a tak se to tu žraloky jenom hemží. Rozhodování nám usnadnil i kapitán lodi, který jako kompenzaci za rozbitý motor nabídnul celý příští trip na Eastern fields zdarma. Můj buddy souhlasí, příště ahoj na Papue.

Další snímky ve fotogalerii na tethys.cz.

autor: Honza Beneš, Tomáš Kotouč
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek