Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Maja 2009

květnová plavba po Jadranu

autor: Zdeněk Ratka, Michal Polách  (publikováno: 15.06.2009)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

15. května

Z Otrokovic vyjíždíme asi o půl jedné. Jedeme směrem na Břeclav, dále na Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb, Split do Jesenice, kde kotví Maja. Po Vídeň cesta nestojí za nic, velký provoz, opravy cest, stavba dálnice do Česka, bouračka, samé zdržování… Z Vídně už je to v pohodě. Do Jesenice přijíždíme večer v 11 hodin. Dáváme pár piv a jdeme spát.

Maja

16. května

První ponor od vyplutí z přístavu v Jesenici je na lokalitě Vruja. Asi před rokem už jsme na tomto místě byli. V té době jsme teprve dokončovali základní kurz, a protože se jedná o náročnější ponor, nezúčastnili jsme se. Po příjezdu na lokalitu byl proveden předponorový briefing, který vedl nestor českého potápění v Chorvatsku Láďa Hostinský. Byl popsán podvodní výtok sladkovodní řeky přibližně 25 metrů pod hladinou. Dohodli jsme se, že k ústí řeky je potřeba připlout zespodu, protože proud se prudce zvedá směrem vzhůru a pokud by zachytil potápěče, mohl by ho vytlačit prudce k hladině.

měkký korál

Po zanoření pod vodu následujeme chorvatského průvodce, který nás vede k ústí řeky. Opatrně zespodu nahlížíme do obrovské díry ve skále. Potápěčské masky nás tlačí do obličeje, jak se o ně rozráží proud. Navíc při mísení sladké a slané vody dochází ke vzniku halokliny, takže se všude kolem nás tetelí voda a vidíme rozmazaně. Kocháme se asi 5 minut a pak vyrážíme do hloubky mrknout na díru ve dně, o které nám na briefingu říkal náš "diveguide". Měla by být asi v 45 metrech a padá až do hloubky 150 metrů. Pohledem na manometr bohužel zjišťujeme, že zásoby vzduchu se tenčí, takže se ve 40 metrech otáčíme a plujeme vzhůru k hladině . Přece jenom toho bylo na první ponor až dost. Večer jsme zakotvili v přístavu Makarska, kde proběhla tradiční ochutnávka místních vín.

17. května

Probouzíme se v době, kdy Maja již dávno pluje směrem na Korčulu. Před obědem dorážíme na místo, kde by měla ležet v hloubce asi 45 metrů potopená rakousko-uherská loď Dubrovník. Podle GPS bylo předpokládané místo označeno bójkou. Vydáváme se ho prozkoumat ve třech, Láďa a my dva. Domlouváme se na plánu. Půjdeme do 45 metrů a tam uděláme pár koleček. Padáme podél lana do hlubiny. Po dvaceti metrech klesá viditelnost. Všude kolem nás plave plankton, takže není vidět dál než na 5 metrů. Po dalších dvou minutách se dostáváme do cílové hloubky. Na všechny strany kolem nás se rozprostírá jen nekonečné modro. Není se čeho chytit pohledem. Začínáme kroužit kolečka s lanem v ruce, abychom se nerozdělili. Nic. Čas, který můžeme v této hloubce strávit, se neúprosně krátí. Po pěti minutách bohužel musíme náš pokus vzdát. Vyrážíme k hladině.

hvězdice

Odpoledne to jdeme zkusit znovu. Tentokrát jen my dva. Kapitán prohledává oblast sonarem a konečně naráží na vyvýšeninu na dně. Okamžitě ji označíme bójkou se závažím, které klesá až do 53 metrů. Oblékáme rychle neopreny a jdeme na to. Loď nás vysazuje pár metrů od bójky. Bohužel se během dne změnily podmínky a narážíme na velice silný proud. Než doplaveme proti proudu k bójce, jsme oba hodně zadýchaní. Což určitě není před tak hlubokým ponorem to nejlepší. Spěcháme pod hladinu, abychom unikli proudu, který nás odnáší od vraku. Pod hladinou to vypadá stejně jako dopoledne. Nízká viditelnost, takže se držíme lana, abychom se neztratili. Během dvou minut padáme až do 48 metrů. Zase nic. Začínáme kroužit kolečka. Po chvíli si oba všimneme stínu západním směrem. Zbývají nám pouze 3 minuty do konce dekompresního limitu. Vyrážíme směrem ke stínu. Jenže je příliš daleko. Nechceme spadnout do deka a tím pádem dělat dekompresní zastávky, tak se rozhodujeme k návratu. Proud nás i s bójkou nejspíš odnesl, takže jestli to byl vrak, se již nedozvíme. V pořádku se vracíme na hladinu a to je to nejdůležitější. Najít tento vrak by byla velká náhoda, ale zkusit jsme to museli.

Pozdě odpoledne ještě absolvujeme ponor kousek před městem Korčula. Potkáváme dvě chobotnice. Jedna se nás tak lekla, že na nás vypustila svůj obranný inkoust.

Večer kotvíme v místě, kde se narodil Marco Polo, ve starobylém městě Korčula. Vyrážíme do města na již tradiční ochutnávku místních vín.

18. května

Ráno po probuzení Maja už opět pluje. Cílem je tentokrát ostrov Mljet. Část ostrova u které se máme potápět, je národní park. Dopoledne se k nám připojuje strážce parku. Dělá předponorový briefing, na kterém mimo jiné, zdůrazňuje dodržování maximální hloubky 40 metrů. První ponor se odehrává u malého ostrůvku Štit Mljet. K vidění je hodně langust, které před námi ale hned zalézají do svých úkrytů. Na oběd kotvíme v zátoce.

muréna

Na odpolední ponor je vybrána lokalita poblíž majáku. Jmenuje se Maslinovac Mljet. Strážce parku nám na briefingu hlásí, že jsou tu potopené tři antické lodě s amforami. Jdeme do vody. Dvě lodě jsme našli, ale místo amfor jsou tu dávno jen střepy. Ponor pokračoval k 60 metrové stěně, podél které jsme se vraceli směrem k lodi. Po cestě narážíme na dvě velké murény. Obě se na nás zlověstně zubí ze svých úkrytů. Fotíme je a plaveme k lodi.

Kolem šesté přirážíme k molu v mljetském přístavu Polače. Překvapuje nás nezabezpečená wi-fi, takže všichni tři zasedáme k notebookům. No a po večeři již tradičně vyrážíme na ochutnávku místních dalmatinských vín.

19. května

Maja vyplouvá chvíli po snídani. Dnes se budeme potápět na lokalitě Pličak Mljet, kde v 25 metrech leží podvodní kaňon. Místo se nachází na opačné straně ostrova, takže hned po vyplutí zatáčíme ostře doleva a obeplouváme ostrov. Cestou míjíme lokality, které známe ze včerejšího dne. Po hodince zahlédneme člun strážce parku, který nás má dovést na místo.

pyskoun

Zde však nastává malý problém. I přes to, že má v člunu GPS, hloubkoměr a kdo ví jaké další přístroje, nemůže lokalitu najít. Strážce zmateně pobíhá po člunu a snaží se dohlédnout na dno. Po půl hodinovém rozhazování rukama, nakonec vyhodí bójku se slovy: "Ovde to nekde je." (Tady to někde je.) Sice to nevypadá moc přesvědčivě, ale snad to najdeme.

Zanořujeme se všichni naráz. Kaňon nikde. Západněji, jen kousek od nás, se láme travnaté dno a přechází v krásnou stěnu. Zanořujeme hlouběji, do 45 metrům. Teplota vody postupně klesá až na 13°C. Plaveme podél stěny, která je plná života. Všude kolem nás jsou hejna malých rybiček. Po 10 minutách nás dekompresní limit a zima vyhání do menší hloubky. Vracíme se k lodi a k našemu údivu se před námi náhle otevře hledaný kaňon. Tak jsme ho nakonec našli. Dolů už bohužel nemůžeme, tak plaveme přibližně v jeho polovině. Dno je pokryto bělostným pískem a stěny se hemží životem. Nádhera. Bohužel zásoby vzduchu se tenčí a nutí nás k vynoření. Byl to pěkný ponor. Kolem oběda naše loď zamíří k ostrovu Korčula. Vplouváme do krásné zátoky, kde trávíme odpoledne opalováním na palubě.

Na odpolední ponor nás Maja vyváží kousek za hranu zátoky. Má jít o místo bohaté na langusty, což se potvrzuje. Některé kousky jsou přímo trofejní. V zátoce zůstáváme i přes noc a kolem deváté večer jdeme znovu do vody na noční ponor. Hned po zanoření plaveme pro jistotu zkontrolovat kotvu, abychom se neprobudili jinde, než jsme zakotvili. Je v pořádku zaseknutá, takže můžeme pokračovat. Ze začátku je ponor nic moc, samá tráva. Začínáme být trošku zklamaní, ale v tom to nabralo obrátky. Potkáváme úhoře, langusty, chobotnice, sépie, murénu. Spousty mořských živočichů, kteří jsou přes den většinou schovaní a v noci vyrážejí na lov. Tenhle ponor stál opravdu za to. Před spaním se ještě pouštíme do tradiční ochutnávky, tentokráte dovezených moravských vín.

20. května

Ráno vyplouváme brzo. Hned po vyplutí ze zátoky se o nás začnou rozrážet velké vlny. To nás všechny spolehlivě vzbudí, takže účast na snídani je hojná hned od začátku. Po hodinové plavbě připlouváme k malému ostrůvku. Název lokality je Kljuič Korčula. Jeho název, česky klíč, je odvozen od tvaru jeskyně, která se nachází pod ostrovem. Stěny ostrova padají hluboko až k 60 metrům. K jeskyni vede ode dna písčitá cesta, lemovaná rudými gorgoniemi.

jeskyně

Většina skupiny plánuje sestup do 40 metrů na gorgonie a cestou zpět nahlédnutí do jeskyně. My se ale rozhodujeme jinak, protože se chceme v jeskyni vynořit. Její útroby totiž skrývají podvodní lagunu s dýchatelným vzduchem. S plnou lahví se člověk v jeskyni cítí mnohem lépe, než když se mu ukazatel tlaku blíží k červeným číslům. Jdeme do vody. Hned po seskoku do vody narážíme na velice silný proud. Zatím nás žene správným směrem, ale zpět by to mohl být problém. Uvidíme. Po zanoření klesáme do 30 metrů přímo doprostřed písčité cesty. Kousek nad námi se ve stěně otevírá obrovská vstupní brána do jeskyně. Je tak velká, že by skrze ni projel kamion a ještě by mu hodně místa zbylo. Zapínáme svítilny a vplouváme do tunelu. S přibývajícími metry se okolí ponoří do tmy, kterou rozráží pouze kužely světel.

Po 25 metrech se jeskyně zužuje. Musíme po jednom, ale protáhneme se. Za průlezem se otevírá obrovský dóm. Při posvícení vzhůru je vidět hladina asi 10 metrů nad námi. Pomalu stoupáme vzhůru a před vynořením děláme bezpečnostní přestávku. Dva metry pod hladinou se slaná mořská voda mísí se sladkou dešťovou, takže není vidět dál než na půl metru. Na okamžik ztrácíme jeden druhého. Trochu se nám uleví, když se po chvilce vynoříme vedle sebe.

Nad námi se nachází kopule jeskyně vysoká 5 metrů.. Stěny jsou vyhlazeny k dokonalosti. Dóm je dlouhý hodně přes 30 metrů a široký kolem 8 metrů. S nedůvěrou vytahujeme regulátory z úst, ale s úlevou zjišťujeme, že vzduch je opravdu dýchatelný. Pohled na dóm je neuvěřitelný. Všude kolem nás je rej světel, jak se světlo svítilen odráží od hladiny a stropu laguny. Pomalu plaveme po hladině k opačné straně jeskyně ověřit, jestli ještě někam nepokračuje. Asi 3 metry pod hladinou zeje ve skále tmavý otvor. Naposledy se pokocháme pohledem na jeskyni a zanořujeme se k jeho ústí. Vplouváme do menší místnosti, s krásně vyhlazenými stěnami. Vpravo dole vede další chodba. Když do ní posvítíme, zjišťujeme, že je za ní další velká místnost. Vchod je ale příliš úzký a na sundávání výstroje, abychom se protáhli, nemáme odvahu.

Po chvíli váhání se vracíme do laguny. Plaveme podél dna zpět směrem k zúžení. Občas ještě prosvítíme hladinu nad námi a ta zahraje všemi barvami. Pomalu se blížíme modrému východu. Cestou potkáváme zbylé potápěče, vracející se z hloubky. Ti právě vplouvají do jeskyně, ale vynoření v laguně zůstává většině kvůli dekompresi zapovězeno. Při návratu k lodi se pereme s proudem, ještěže je to jen kousek. Konečně se chytáme schůdků. Máme za sebou nejhezčí denní ponor.

Na odpolední ponor přejíždíme na lokalitu Velo Danče Korčula. Jedná se o stěnu, protkanou desítkami trhlin. Některé jsou tak velké, že se skrz ně dá v pohodě proplout. Loď kotví přímo nad stěnou. Podél útesu klesá dno, takže si můžeme vybrat, jestli půjdeme doleva mělčím směrem, nebo naopak doprava směrem do hloubky. Volíme druhou variantu. Stěna padá až do 45 metrů. Sledujeme ji a hledáme průrvy, které by bylo možná proplavat. Stále nic. Později se dovídáme, že nejvíc puklin ve skále bylo opačným směrem. Konečně narážíme na vchod do tmavé jeskyně.

Maja ve vlnách

Je sice o hodně menší než Kluč, ale jelikož už máme pouze jednu funkční svítilnu, tak zážitek není o nic míň adrenalinový. Odvažujeme se pouze asi 10 metrů dovnitř, tak abychom stále viděli východ. Po chvíli se radši otáčíme a plujeme nazpátek. Stoupáme plynule podél stěny. Nějaký čas dekomprese jsme nakonec nachytali, takže když narazíme na kotevní lano, tak se na něj na pár minut zavěsíme. Během ponoru se počasí opět zhoršilo, takže vylézání po schůdkách v metrových vlnách je problematické, ale nakonec to zvládáme.

Večer kotvíme v přístavu Vela Luka. Po výborné večeři vyrážíme do města na tradiční ochutnávku místních vín.

21. května

Ráno plujeme k ostrovu Hvar. První lokalita jsou Červené stěny. Po příjezdu kotvíme u vysokých, jak už sám název napovídá, do červena zbarvených skal. Po zanoření přeplouváme malý pahorek. Dostáváme se k členité stěně, která začíná v 45 metrech. Jsme domluveni, že začneme na úpatí této stěny a dál budeme mírně stoupat. Jakmile jeden z nás bude mít v lahvi polovinu vzduchu, tak se otočíme a vydáme se zpět k lodi. Stěna je obklopena životem, nejvíc se nám líbí asi šedesáticentimetrová treska středomořská.

gorgonie

Na odpolední ponor přeplouváme k malým ostrůvkům Pakleni Otoci. Název lokality je Stampender. Kotvíme u úzkého výběžku ostrova, který pod vodou přechází v kolmou stěnu, padající až k 50 metrům. Má na ní být hodně k vidění, jak říkává Láďa: "V každý díře voči". Vklouzneme do neoprenů a skáčeme do vody. Přeplouváme reef a klesáme k úpatí stěny asi do 43 metrů. Stěny jsou porostlé gorgoniemi. Jsou černé, ale při posvícení svítilnou se rozzáří do sytě červené barvy. Děláme pár fotek a otáčíme zpět. Ve 20metrové hloubce se vracíme podél stěny k lodi. Cestou ještě narážíme na menší chobotnici. Ale ta se s námi hned rozloučí dávkou inkoustu a mizí v díře. Vynořujeme se.

Večer kotvíme ve Hvaru. U mola je obsazeno, tak se přivazujeme k jiné lodi. Jsme páté plavidlo v řadě, takže když jdeme z lodi, tak musíme přes čtyři předešlé přejít. Ve Hvaru nás již tradičně čeká ochutnávka místních vín v oblíbeném sklípku U Novaka. Večer končíme v Kiwa baru, kde si dáváme jako každý rok místní specialitu Tequillu Boom-Boom!

22. května

Ráno po snídani vyplouváme opět na Pakleni Otoci, tentokrát na lokalitu Vodnjak. Na této lokalitě jsme už byli minulý rok. Ode dna v 55 metrech se zvedá skalnatý výběžek a vrcholek má ve 13 metrech. V hloubce asi 30 metrů pod hladinou je v této skále průchozí 5 metrů široká průrva, kterou se dá proplavat. Zanořujeme se.

tunel

Od 20 metrů až na dno je obvod skály hustě porostlý rudými gorogoniemi, které vytváří rozsáhlé keřové háje. Klesáme téměř až na dno. Od severní strany je ke skále připojen masivní skalnatý hřeben. Při bližším prozkoumání je ale vidět metr široký kaňon mezi skálou a hřebenem, který přímo svádí k proplutí. Opatrně se skrz něj vydáváme, tak abychom nepoškodili gorgonie na jeho stěnách. Po proplutí začínáme kroužit kolem skály a pomalu stoupáme, abychom našli vchod do tunelu. Stěny se hemží životem. Konečně nacházíme vchod do tunelu, který je provrtán skrz skálu. Je tak široký, že můžeme plavat vedle sebe. Proplouváme a pomalu se blížíme ke kotevnímu lanu. Pár minut se na něj zavěsíme a vykonáváme dekompresi.

Na odpolední ponor se plavíme na lokalitu Šolta Stračinska. Břeh je zde tvořen asi 20 metrů vysokou rozeklanou skálou, která pod hladinou skrývá dvě jeskyně. Kousek od břehu je navíc vztyčený ode dna kamenný sloup, který ční ještě 5 metrů nad hladinou. K němu uvazujeme loď. Na briefingu se domlouváme na obeplutí sloupu a následném hledání jeskyní ve skále.

Po zanoření se vydáváme do 40 metrů prohlédnout úpatí sloupu. Sloup je pokrytý množstvím puklin, ve kterých se schovávají noční mořští tvorové. Ti denní krouží všude kolem nás. Na sloupu visí utržená past na kraby, která je ale bohužel prázdná. Odplouváme od sloupu a míříme ke skalnatému břehu. Prohledáváme skálu a hledáme vchod do první jeskyně. Ten se nachází 3 metry pod hladinou. Je malinká, tak pro jednoho potápěče. Ale prázdná není, schovává se v ní jedna treska středomořská a u stropu je navíc v puklině zalezlá chobotnice. Vystřídáme se v jeskyni a plujeme dál podél břehu. Druhá jeskyně je ještě menší, takže do ní jen svítíme baterkou.

V tom zahlédneme kousek dál ve stěně velkou puklinu, která je dole a nahoře hodně rozšířená. Ta by se dala proplout. Klesáme opět až na písčité dno a svítíme do vchodu komínu. Vypadá to, že se protáhneme. Po jednom vplouváme a začínáme stoupat skrz skálu. Komín je vysoký asi 15 metrů a v nejužších místech má průměr jen něco přes 60 cm. Do ticha kolem nás je slyšet nárazy potápěčských lahví do skály. Občas už to vypadá, že uvízneme, ale zatím stále postupujeme vzhůru. Ke konci se skála otevírá a jsme venku. Nahoře u východu na nás čekají dvě ropušnice, které díky maskování téměř splývají se skálou. Naposled se kocháme pohledem do komína, ze kterého se teď valí mračna bublin od ostatních potápěčů. Z našeho posledního ponoru se nám sice vůbec nechce, ale musíme zahájit výstup.

Hned, jak jsme všichni na lodi, vyrážíme do přístavu Jesenice, kde naše putování po ostrovech končí. Na lodi si dáváme ještě večeři a před osmou hodinou nasedáme do auta. Cesta domů je bez problémů a po páté hodině ranní přijíždíme do Otrokovic.

skupinové foto

Sepsali Zdeněk Ratka a Michal Polách

autor: Zdeněk Ratka, Michal Polách
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier