Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Kalifornie

leden 1998

autor: Ivan Hradecký  (publikováno: 20.02.1998)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Poté co náš mladší syn usoudil, že k ověření teorie, že na jižní polokouli se voda po vytažení špuntu ve vaně vrhá do odpadu proti směru hodinových ručiček je zapotřebí experimentu na místě samém a my doma osiřeli, rozhodli jsme se oblažit svou přítomností našeho prvorozeného, který se zase pro změnu před časem vydal do kalifornské Pasadeny vyučit hvězdářem. Protože bez potápění nevydržíme o nic déle než bez našich dětí, využili jsme pochopitelně této příležitosti k ochutnání pacifických vod.

Protože v Americe je všechno jiné než všude jinde na světě, platí to pochopitelně i o potápění. Diveshopy rozmístěné podél pobřeží se starají zkasírování turistů, kteří se na dlouhých písčitých plážích rozhodli podívat ze břehu kousek pod vodu nebo prodávají kapacitu charterových lodí, jež vyrážejí k ostrovům. Aby jim tyto lodě přenechaly podíl na kšeftu, nejsou vybaveny flaškami a zátěží, jak je obvyklé, a vy si je musíte ve spřáteleném diveshopu vypůjčit. Typický diveshop (jak toto zařízení nazývat česky, když jeho činností není jen na prodej výstroje?) je menší potápěčská samoobsluha, kde měli i věci, o kterých nemohu s jistotou tvrdit, že vím, k čemu by mohly sloužit. Mají zde i 4 m hluboký bazének, kde dolují peníze z nováčků.

Podle internetového kalifornského potápěčského serveru jsme na californiadiveboats.com vybrali první loď v pořadí, "Great Escape". Posléze se ukázalo, že je stejně jediná, která v tuto zimní dobu operuje v kalifornských vodách. Služby lodi spočívají v odvozu potápěčů na inzerované místo, naplnění flašek, kdy si řeknete - mají někde v podpalubí bytelný kompresor včetně menšího zásobníku, nafoukáno je našup - dohledu divemastera - v našem případě to byla dáma v nejlepších letech 150 cm, 100 kg - který má za úkol udělat si čárku, když se úspěšně vrátíte na palubu. Ze všeho nejdůležitější je však na lodi obrovský sporák, protože v ceně jsou tzv. "všechna jídla". V praxi to vypadá tak, že se jí celý den. Při prvním ponoru jsme neznalí věci zůstali pod vodou skoro hodinu a při vynoření už na nás koukaly kromě znervoznělé paní divemastrové jen prázdné hrnce. I systém potápění je zde jiný. Místní potápěči se oblékají do neoprénů a sucháčů dlouho před příjezdem k lokalitě a zůstávají v nich až do večera. První jsou připraveni "vrazi", kteří s harpunami a síťkami na havěť skáčí z lodě sotva spustí kotvu, aby vybili všechno, na co by se ostatní mohli při svém ponoru podívat. Z ryb si uříznou na prst tenké filé a zbytek hodí do moře, kde se třeba ještě jiní potápějí. Ideální vnadidlo pro žraloky. Tomuto způsobu potápění se zde říká "hunting" a je zde naprosto legální a běžný. Pokud jde o výstroj, je vidět cokoliv od klasiky po kompletně digitalizované potápeče. Žakety jsou doplněny spoustou karabinek, na kterých se bimbá všechno to, co mají na regálech v onom diveshopu. Pravda je, že polovina lidí na lodi měla na tričku nebo čepici nápis "PADI divemaster". Asi všechny překvapím, ale když jsme předvedli naše CMAS karty, tak byli všichni jak u vytržení a říkali, že CMAS je nejlepší výcvikový program na světě.

Voda u kalifornského pobřeží by měla být v zimě mezi 15 - 16 st. C (složitě jsem přepočítal z Fahrenheitů) a v létě asi 20. Vlivem El Niňa však letos byla o dva stupně teplejší. Viditelnost celoročně inzerovaná mezi 20 až 30 m (méně složitě jsem přepočítal ze stop), letos ze stejných důvodů výrazně nižší. Život ve vodě lze přirovnat nejvíce snad ke Středozemnímu moři, i když samozřejmě má svou oceánskou specifiku. Ve zdejších vodách se pohybují živočišné druhy, se kterými se na Jadranu nesetkáme. Populární je "Garibaldi" (Hypsypops rubicundus), výrazně červená ryba jak z bazénku s lekníny, jejíž nedospělci jsou ještě navíc vybaveni světélkujícími modrými tečkami. Tyto ryby jsou význačné tím, že se samečci každoročně vracejí ke stejnému trsu řas, který 'kultivují', aby do něj mohly jejich partnerky uložit svou snůšku jiker. Po oplodnění samečci chrání hnízdo několik týdnů před dravci. K tomu využívají zvláštní schopnosti vydávat varovný zvuk, který potápěči mohou snadno zaslechnout při vyrušení statečného Garibaldiho. Ve zdejších vodách se hojně vyskytují žraloci včetně obávaného bílého žraloka. Některé potápěčské lodě jsou vybaveny ocelovými klecemi pro ponory mezi žraloky. Jsou zde místa, kde lze pravidelně pozorovat z úkrytu ocelových prutů tyto největší mořské dravce. My jsme při jednom z ponorů nalezli při dně ležícího snad dvoumetrového žraloka, který se zrovnal cpal chobotnicí. Při pokusu o pár vteřin videozáběrů mě žena držela za ploutev, takže jsem se příliš blízko nedostal a obrázky dílem značné vzdálenosti, horší viditelnosti a moji nezkušenosti za moc nestojí. Zato zajímavého malého žraloka zvaného "Horn Shark" (Heterodontus francisci) jsme měli možnost pozorovat z bezprostřední vzdálenosti. Jeho jméno je odvozeno od výrazných tvrdých hrotů nacházejících se na přední straně dvou hřbetních ploutví. Přes den tento žralok netečně odpočívá při dně a na lov se vydává až v noci.

Největší atrakcí pro nás bylo setkání s tuleni. Jsou nesmírně přátelští a hraví a vysloveně se těší na každou příležitost k setkání s potápěči, které považují za sice neohrabaný, nicméně příbuzný druh vodní havěti. Dostanete-li se do blízkosti stáda tuleňů, během chvilky jste jimi obklopeni a oni vás vyzývají ke hře. V neustálých nájezdech se k vám přibližují na dosah, aby v poslední chvíli změnili směr. Údajně se často stává, že si 'půjčí' váš šnorchl a jdou jej vyzkoušet. S oblibou chňapou po bublinách stoupajících od potápěčů k hladině. Doprovodí vás až k lodi, a když jsou již všichni bez vzduchu na palubě, vykukují z vody a lákají zpět. Oni však nemají problémy s plněním flašek, nosí si svoji zásobu kyslíku s sebou. Mají mnohem větší podíl krve k celkové hmotnosti než člověk. Navíc kromě nesrovnatelně většího množství hemoglobinu disponují ještě myoglobinem ve svalech, který je rovněž schopen vázat kyslík. Během ponoru jsou také schopni jej mnohem ekonomičtěji využívat. Dokáží snížit metabolizmus, omezí srdeční rytmus a zásobování periferií krví tak, aby mozek a srdeční sval mohl pracovat po delší dobu bez závislosti na nádechu. Během ponoru se jim rovněž automaticky tlakem vody uzavírají nosní dírky. Jejich oční čočky jsou přizpůsobeny ostrému vidění pod vodou. Veliké oči obsahují mnohem více fotoreceptorů a navíc jsou vybaveny zvláštní membránou (tapetum lucidum) odrážející světelné paprsky zpět k receptorům. Tuleni nepotřebují ani vyrovnávat tlak v uších, přestože se bleskurychle ponoří a potom raketově vyletí k hladině. Při ponoru se totiž vzduch v uchu těsně uzavře pevnými tkáněmi. Kéž bychom tohle všechno uměli.

Při jednom přejezdu lodi podél ostrova Santa Barbara se ve vzdálenosti asi 20 m od lodi vynořila velryba. V tuto zimní dobuu táhnou velryby tisíce kilometrů od severu do vod mexické části kalifornského poloostrova, kde přivedou na svět mláďata, se kterými se později v létě vrací zpět.

K zvláštnostem kalifornských vod patří i chaluhové lesy. Silné stvoly vyrůstají ze dna a z hloubky okolo 20 m se táhnou až k hladině. Při ponoru je třeba neustále dávat pozor, aby se vám výzbroj nezamotala do těchto vodních lián.

K nejbližšímu ostrovu Santa Catalina loď jede asi hodinu a půl, vyráží se brzo ráno okolo sedmé. V našem případě to bylo o chvíli později. Kapitán musel nejdřív vyprovodit z paluby jednoho potápěče, který se dostavil úplně zdrogovaný - tak, že nebyl schopen říct, jak se jmenuje. Vynesli mu bágly na břeh, on sednul do auta a odjel. Když jsme poprvé přišli na loď, tak se všichni ptali, zda-li jsme přijeli z Evropy na "DEMO". Odpověděli jsme záporně, nevědouce na co se táží, a vysvětlili naše pohnutky. Když později Jiřina oblékla Maxův neopren zvaný 'velikonoční' - kdo jezdí o Velikonocích s Korálem do Vinodolského, ví proč - tak se ptali znovu. Až posléze jsme zjistili, že den po našem odjezdu začíná v Los Angeles něco jako veletrh potápěčských novinek. Mysleli si, že v Evropě už konečně zavrhli fádnost i v potápěčských oblecích a oni se budou muset porozhlédnout po novém neoprenu. To, že v Kanisubu ušili tuto kreaci už před pár lety kdovíproč takhle, i když jsme objednali něco jiného, jsme se jim nesnažili vysvětlovat. Třeba už je v Plzni hromada objednávek z Ameriky.

K tuleňům na ostrov Santa Barbara je to dál, loď vyjíždí již hodinu po půlnoci a na místě jsme byli okolo půl deváte. Noc se dá přečkat v podpalubí, kde jsou palandy, na nichž někteří tráví i čas mezi ponory. Samozřejmě v neoprenu a samozřejmě pokud zrovna nejí. Zpátky se loď do losangeleského přístavu vrací večer okolo šesté. Zde se přetahá bagáž, vyloží úlovky a víkendový potápěčský výlet pro Američany končí.

Pozn.: Snímky jsou zpracovány z videozáběrů.

autor: Ivan Hradecký
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek