Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Egypt na entou

jaro 2004

autor: Aleš Wallcon  (publikováno: 16.05.2004)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

MARHABA přátelé,
tu je nekrátký článeček na téma EGYPT, o kterém jste snad každý z vás slyšel a četl přehršel... Inu dnes je nadosah našich kreditek a cestovek a tak pomáálu ztrácí na exotičnu, ale i tak se tam dá zažít spoustu "příjemností", že? Prostě jsem to jen tak sepsal, abych se podělil s těmi co ještě nebyli a budou... Vyzývám všechny vás v nichž tříme střevo spisovatelské malé neslepé, "lidé pište", ať je co nejvíc co číst na stranách potapěčských!
Dobrou vodu všem!!!
Aleš
MÁSELEM

tu tu tu tu tudututu tu tu tu
"Haló... "
"Čau, jenom ti volám, že jdeme akorát kupovat nějakej last minute do Egypta, tak obvolávám ty co už tam byli, jestli je lepší Hurgada, nebo Dahab nebo ten Sharm el Sheike... "
"Čáu, no bejt váma, tak jedu do Dahabu, tam aspoň poznáš pravej Egypt, pelešárny atd. V Sharmu není skoro nic... A v Hurgádě to je samej hotel, mraky lidí atd.:
"O.K. tak díky, pak ti dám vědět, jak jsme dopadli..."

Zdá se, ze je pryč doba, kdy jsme si říkali, ze si dáme jednou Egypt za odměnu, po všech těch kalných, studených, často mrtvých lomech. Po kaprech a úhořích v písáku, po 100 jadranech, po pod ledem... Pěkně do tepla a do barev, poznat exkluzivitku Rudého moře s plnou penzí a parádou. Zvítězil přeci jenom Sharm, už ani nevím proč.. Byl pravděpodobně nejlevnější a z fotky hotelu bylo jasno, že je hned u vody, takže šnorchlování i po hotelové snídani - pro přejedený potápěče ! A mimochodem, nám bylo celkem jedno, kde budeme. Plán byl jasný - být co nejvíc na lodi, na moři a pod vodou... I kdyby měl náš hotel tolik hvězdiček, co hvězdic na Jadranu je. Letíme se PO-TÁ-PĚT! To především!

SEZNAMOVANÍ

Hned první den, po bohaté polosnídani jsme se odkouleli do "starého" Sharmu a mezi troubícími taxíky, jsme prokličkovávali k jednotlivým divecentrům s jasnou představou... Minimálně 5 dní na lodi s přespáním na moři a potápěním od rána do večera, kolik jen "vydržíme." Po asi osmé odpovědi "No Safari, but.....", jsme poděkovali, vzali si ceníky a odkráčeli na jedno místní pivo. Usadili jsme se na zahrádku "hospůdky", kde nás "číšník" ujistil, že pivo bude. Poslal posla a ten pivo po půl hodině přinesl z vyhřáté samoobsluhy, snad jediné, zatím utajené, v celém Sharmu. S vítězoslavným gestem nám ho rozdělané servíruje a my se nezmáháme na odpor...
Docela chutná, když se k nám řítí z troubící ulice Egypťan Taha co nemluví anglicky. Vřelé pozdravení a my ho zveme na pivo. Šibalsky na nás mrkne a už nás tahá na střechu, kde je pohodlnější a více inkognito zahrádka s výhledem na "hlavní třídu."

Taha jsme potkali na noční obhlídce pláže a čistoty vody, asi hodinu po příletu do Egypta. Seděl s partičkou u ohne a kouřil. Jeho blažený pohled, permanentní úsměv a neklamná vůně místního kuřiva nás brzy pohltili. Nakonec jsme se s kámošema vydatně nasytili čerstvě ulovenou rybou, no hostili nás nevídaně...
Všem nám po kouření vyhládlo...
Tak tohle je ta egyptská polopenze? Jo, to můžem...
Taha popíjel pivo pomalu a rozvážně a mezi loky se snažil dohodnou kšeft s dvěma bílými cizinci...
Marihuana? Nóóó Taha nóó.. Hašiš? Nóóó Taha nóó, tenk jů...
Kšeft pro tentokráte nedopadnul, ale Taha se smál stejně dál...
Aspoň víme, kde hledat. Rozloučili jsme se: "Máselem" a arabsky, tedy pomalu, se pohybujeme zpátky k hotelu s tím, že se stavíme ještě v jednou italském divecentru, hned vedle...

POTÁPĚNÍ DOHODNUTO, VYRÁŽÍME!

Sííí...
Vysvětlili nám, že na Safari je málo lidí a že loď stoji minimálně 600$ na den, což si my dva, při dobré vůli, nemůžeme dovolit, že? Porovnáváme s ceníky konkurenčních bází a nakonec se dohodneme na 5ti dnech, po dvou ponorech z lodi. V případě, že zaplatíte 10 ponorů a více, je cena jednoho z nich 24$. (méně než 10 ponorů = jeden ponor 32$) Oběd a pití na lodi je zahrnuto v ceně. Láhve a zátěžáky samozřejmě taky. Všechno ostatní máme vlastní a s sebou. Ráno nás v 8:40 naloží taxík (je v ceně) u hotelu a návrat kolem 18:00 večer k hotelu. Jak se dohodlo, tak se i stalo...
Dostali jsme vypsané lokality, které v těch pěti dnech navštívíme.
Si comprendo...

Druhý den se vydatně nasnídáme (co kdyby) a s lehkou nedůvěrou a těžkým báglem plným equipmentu kráčíme před hotel. Usměvavý chlapík, na několik dní "náš" řidič, už na nás čeká. Odzbrojuje nás fyzicky i mentálně a jedeme do přístavu.

V přístavu už na nás čeká náš divemaster-žena. Ostřílená mořská vlčice si nás se zájmem prohlíží, vyptává se na zkušenosti z potápění a na počty ponorů. S odpovědí se zdá být víc než spokojená a požádá nás o naše pasy. Představa, že končí ve slané vodě i s mým novinářským vízem do Ameriky, spoustou razítek a vzpomínek, se mi moc nezamlouvá. Když s nimi odchází z lodi, nemůžu se nezeptat, k čemu že jsou potřeba naše pasy. Bez vysvětlení nás uklidní a odejde vyplňovat jakési formuláře. Na něco je prostě zbytečné se ptát...
Těsně po vyplutí máme pasy zpátky. Pasový rituál se opakuje každý den...

Posádku tvoří cca 12 Evropanů (z toho dva divemasteři) + domorodý kapitán a jeho dva pomocníci, sympaťáci a geniální kuchaři. Bez divemastera se v Egyptě potápět nemůžete a stejně tak je omezena hloubka a to 30ti metry. To nás, toužící po hloubkách, nenaplňuje nadšením, ale brzy rezignujeme.

Popisovat rozmanitost lokalit, přebohatost života, čistotu vody, druhy a tvary korálů a ryb mi přijde nefér vůči všem těm, kteří ještě neochutnali rudé moře a mají rádi překvapení. Pro potápěče odkojené českými lomy a kaly jeden vzkaz: Je to krasota!!!

A navíc... Každý z nás už o Egyptě četl nejeden článeček a viděl nejednu tu fotku z pod rudé vody...

ŠNORCHL A HELMU S SEBOU

Když nám z krve vyprchá poslední "cannabis" a my se za jasného dne vydáváme na obhlídku lokalitek na šnorchlování, máme dost. Náš hotel je nejposlednější v řadě kolem klasicky tvarované, ba nevelké, zátoky, uprostřed které kotví asi 12 obřích potápěčských lodí. Pláže jsou narvaný našimi, bratru desítkami ruských spoluturistů, bratrů...
Tak tady si asi nezašnorchlujem kámo!

Za nepřetržitého klení dojdeme až na samý konec pláží, na místo, kde jsme si tak porozuměli s Tahou a jeho kumpány u ohně a nasytili se rybou v pelešárnách jistého plážového bárku. Jeden z nich, provozovatel, myslím že Ahmed, nás zavětřil a hned se k nám sune a zve nás na pivo...
Odmítáme s tím, že zajdem večer, teď že si musíme zašnorchlovat...

"Ahmed, where is a good place for snorkling?"
Ahmed ležérně předpaží a řekne: "Here!"
"No néééé Ahmede, ty nám nerozumíš, kde je to fakt dobrý, chápeš? Jako korály, spousta ryb, útesy a tak..."
"Jo jo, dyk říkám tady" a ukazováček zlomí směrem dolů, z čehož se dá chápat, že když se i v ploutvích rozeběhneme z pláže a plácnem sebou do vody, jsme tam kde chceme být...
"Tak jo, díky kámo, porozhlídnem se sami"
"Ten je snad furt zkouřenej..."

Rejnok

Ušli jsme po břehu ještě asi kilometr, opustili jsme zátoku a hned "za rohem" vylezeme na skalku a díváme se na vodu z nadhledu. Tmavý "fleky" dávají tušit útesy plný korálů(?), nedaleko od břehu. Bereme ploutve, masku, šnorchl, jednu cihličku na pásek a jdem se juknout...Asi po třetí se nadechnu a zamířím si to do asi sedmi metrů, nakouknout pod útes, kde je pod převisem malá písečná ploška na který pobleskuje rozlámaný slunce. A co nevidím. Na hladině křičím na buddyho: "Ty kráááávo, rejnóóóók!"

Ležíme asi metr od rejnoka a koukáme na tu nádheru, ani se nehne, fotím! Za minutu slyším mezi nádechy na hladině "Héééj, tady tady... perutýýýn. Po deseti minutách muréna. Malá, bílá, ale muréna... Cení zuby, mi taky! Snažíme se nepodléhat panice, víme že šnorchlování a hlavně potápění je teprve před náma a tak např. na rejnoka padnou jen asi čtyři políčka filmu... No, na poprvé spokojenost veliká. Většinu z těch potvor vidíme poprvé, takže vlastně nadšení.

Jeden útes oplývá barvami obzvlášť. Je to taková obří porostlá kulatá skála o průměru asi sedm metrů, kdy je dno asi ve dvanácti metrech. Pomalu ji obeplouvám směrem dolů. Asi tři metry nade dnem jsem se jal prozkoumat díry. Podplavu menší převis a koukám dovnitř. Zapomínám, že nemám na zádech láhev, zapomínám na všechno a celkem v klidu mi na zornicích ulpívají veškeré detaily i té nejmenší útesové dírky. Brnění v nohách věští, ze mi zbývá jen několik vteřin. Prohnu se v zádech, narovnám se jako svíčka a mocným máchnutím mých velkých, tvrdých ploutví se "odrážím" ke startu na hladinu.

PRÁÁÁÁSK!
Hlavou urážím kus převisu, který padá kolem mě na dno a já mám co dělat, abych trefil na hladinu. Díra v hlavě, dost krve, ale jinak mi to plave celkem dobře. Vzápětí zjišťujeme, že jsme uprostřed plavební dráhy a to, když kolem nás profrčí troubící velká loď. Téměř přepadávající turisti na nás s úsměvem křičí, že kousek od nás viděli obřího, ale obřího žraloka...
Nekazíme jim radost a se jako rozhlížíme... hahaha
Ostatně... Krvácím, tak co kdyby...

Pro dnešek končíme...
Cestou zpátky si vyšlápneme na menší kopec nad naší zátokou a poprvé vidíme celou tu nádheru...
Přímo před Ahmedovým bárkem je tmavých skvrn, větších a menších dost a dost. Asi nekecal!
Hodinu po půlnoci si odcházím do imitací mramoru obložené hotelové koupelny, ještě jednou a důkladně prohlédnout, co že jsme to měli, v polopenzi k večeři. Byl to otřes!!!

Čili, jste-li patřičně vybaveni a nebojíte-li se převisů, dá se v Egyptě šnorchlovat téměř kdekoliv.

JE LIBO PYRAMIDU?

Po přistání v Sharmu jsme s úlevou a hodinovým čekáním ve frontě na odbavení usedli do přistaveného autobusu naší cestovní kanceláře. První informace, kterou vstřebáváme, potom co jsme dosedli do dosedadla je, že MUSÍME každý zaplatit 20$ jako bakšišné hotelovým nosičům zavazadel a bůh ví komu čemu ještě. Když jsme si dotáhli naše potápěčský "krámy" + jedno heavy zavazadlo na pokoj bylo nám jasno, že dvacka x čtyři plný autobusy je na egyptského nosiče tolik peněz, že to prostě neunesl. A není ho...

Má nám to napovědět, že s tou cestovkou dále necestovat. Nabídkový list na recepci sice nabízí výlety na pyramidy, potápění atd. atd., ale ale ...
Po teplém pivu jsem se rozešli po Sharmu, chodíme si, s úrovní nám vlastní "odháníme" neodehnatelné Egypťánky až na jednoho...
Ten je v pohodě, nevtírá se, neskáče, nesměje se a hlavně - nemluví na nás rusky! Aladin. Projdeme kolem něj a on jen tak polohlasem anglicky, jestli už jsme byli na pyramidách.

Sedíme u Aladina v krámečku, který je víc kanceláří než prodejnou originálních papyrusů, upíjíme arabsky sladký čaj a mluvíme o všem, o ženách, o cestování a nakonec i o pyramidách. Působí velmi seriózně a je to sympaťák! Domluveno. Za dva dny nás po půlnoci vyzvedává u hotelu mikrobus s klimatizací, obsazen tak akorát a jede se směr Káhira. Návrat opět po půlnoci. Za 60$ probíháme obřím egyptským muzeem v Káhiře a fotíme části Tutanchámonova pokladu nalezeného v pyramidách, sjíždíme na loďce kousek Nilu, navštívíme synagogu, kde se ve sklepě narodil jeden z duchovně důležitých, což málokoho ze skupinky bere a nakonec?

PY-RA-MI-DY !

Placené švédské stoly před Sfingou s výhledem na pyramidy, jsou nesnězitelné a že se snažíme. Fotka sem, fotka tam. "Do pyramidy nelezte", upozorňuje nás náš egyptský průvodce, "nic tam není..."
Všechno je v muzeu a tam už jsme byli. Barevné reflektory, co obkličují pyramidy, jsou připravené na večerní laser show, Sfinga je obkopaná tak, že se nelze dotknout...
Všechno komerčně využité do posledního detailu, což neubírá nic na faktu, ze stavby jsou to velkolepé, impozantní a záhadné! Nevím kolikátý sedmý div světa jsou pyramidy, ale stojí za to je vidět...
Bolí vás za krkem a přemýšlíte jako většina krkařů, jak tam sakra ty kameny dostali...
A proč? Hmmmm

Když vystupujeme z busu na vyhlídce ("jediné" místo, kde lze vidět a fotit všechny tři kousky najednou), smějeme se ruským turistům, kteří se hrnou k velbloudům a cpou se mezi hrby a fotííí... A platííí.

To nikdy!

Sfinga

Za dvacet minut už skotačíme s hlavami omotanými "národním" hadrem, máváme do foťáku (v pozadí pyramidka) a jsme šťastní...
Jak se to tomu snědouchovi povedlo, je mi doteď záhadou. Naštěstí Honza špatně založil film, takže nemáme jediné foto!

S Aladinem se chodíme zdravit celý pobyt vcelku pravidelně, je to studnice praktických informací...
Delegát naší cestovky, nás straší hned po příletu, že v muslimském Egyptě si lze alkohol koupit jen do 24 hodin po příletu v jednom spešl krámku, 20 minut taxíkem.
Aladin vás pošle přes ulici a trošku za roh, kde koupíte i Johna Danielse, Finlandii, no co nechcete... Spousty piva a opravdu dobrý víno, 0,7 Cabernet Savignon za 30 těch jejich (cca 6$).
Aladin funguje jako směnárna v dobrém kurzu, Aladin zařídí všechno a hlavně o třetinu levněji, než naše cestovka!!!
Co si neuděláš sám...

ZPÁTKY POD VODU

Než jsme odlétali do Egypta, viděli jsme několik videí a mraky fotek tamějších podvodních i jiných krás. Měli jsme tedy představu, co chceme a musíme vidět. A jelikož provozovatelé divecenter vědí, co všichni chtějí, většina z vytoužených lokalit je na našem týdenním seznamu...
Včetně vraku Thistleghornu, dále vraku, který je obsypán záchodovými mísami, národní parky Ras Mohamed atd. atd. Bez Blue Hole odletět nemůžeme, ta ale na našem seznamu není...
Nu o tom později...

Při ponorech jsme zažili mnoho, většinou a naštěstí úsměvných historek! A až na jednoho italského divemastera, který plaval tak pomaluaž jsme měli svrbění, jsme se s divemastery dohodli na vcelku individuálních ponorech. Nechávali nám větší volnost než je obvyklé. Snad všichni divemasteři vyžadují, aby jejich klienti plavali za nimi. Když už jsme to nemohli s kolegou vydržet, prostě jsme ho předplavali a dělali, jakože jsem si nevšimli a tak jsme ho nutili plavat rychleji a před námi. On v podstatě stál a nechal se unášet proudem, který byl ale zoufale pomalý. K jeho dobru je třeba připsat snahu o lepší zorientovaní pod vodou. Tam se často potkáváme s několika skupinami, vzájemně se míjíme a proplouváme a udržet kontakt s pestrobarevným dive mastrem je občas věc zapeklitá. Ten náš to ale vyřešil. Měl jednu ploutev černou a druhou žlutou. Jo, dobrej nápad. Jenže...

Když se zanoříme ve skupině s dvěma Holanďany, jednou Angličankou v nejdražším vybavení, která je od začátku zmatená a jedním Rusem, objeví se háček. Pod námi proplouvá skupina v čele s divemasterem a co nevidím, jedna žlutá jedna černá. Kouknu na našeho, jedna černá jedna žlutá, na něj, jedna...
Potutelně se usmívám až mi teče mi do masky a čekám...
Šup, holandští kolegové si to mastí za cizincem jedna žlutá jedna černá (dokonce stejný typ) Já a můj buddy překřížíme ruce na hrudi, vyrovnáme se a v pololeže stojíme. Celkem divadlo. Náš master pomalu mizí až se najednou otočí a zjistí, že je nás o dva míň. Ukazujeme na odplouvající spolupotápěče, kteří se ani nepozastaví nad dvojnásobným počtem lidí ve skupině...
Huhůůů legrace...

Na konci ponoru se s námi připlul rozloučit obří Napoleon (Humphead wasse), je sám, je ladný, je fakt velký!!! Pěkná tečka ponoru! Otočíme se a kolem mě profrčí několik olov. Kouknu dolů a olova rozvíří písečné dno. Kouknu nahoru a naše drahá společnice mizí v záři slunce. Chudák Ital, chytá se za hlavu a jal se ji následovat, zachraňovat. My lovíme olova. Dělat divemastera je řehole... Ale jak říkám, vše je v přátelské atmosféře, kdy masteři ctí klienta, který platí dolarem a my ctíme jejich znalost terénu, snahu ukázat vše zajímavé a uspokojit žádostivé potápěče!

Vidíme obrovské gorgonie velikosti menších stromů, několik masitých murén, záchody a kolem nich želvu karetu (Loggerhead), nespočetně rejnoků (Bluespotted stingray), perutýnů (Lionfish), hejna barracud a spoustu barevného "potěru". Prostě to, co si na Jadranu neužijeme...

THISTLEGORM PŘÍŠTĚ

Ze Sharmu se vyráží brzo nad ránem, kvůli vzdálenosti. Doufáme, že na lodi bude něco na zub, když už přicházíme o hotelovou snídani. Těšíme se až si budeme moct sednou za volant džípu, obeplout lokomotivu na dně atd. Jenže vplouváme do celkem solidní bouře, několikametrové vlny a vítr a my máme "práci" s nerozlitím čaje. Snídaně, stejně jako obědy je přebohatá, ale v tomto případě bohužel přerušená hlášením rádia! Nikam se nejede kvůli počasí...

Je to náš poslední den potápění z lodi a my víme, že tenhle Egypt už se na Thistleghorn nepodíváme. Co se dá dělat, vlny přelévají kývající se loď a my chápeme, že v tomhle počasí to prostě nelze!

Celá posádka (asi 12 potápěčů, aby se to rentovalo) potom diskutuje o náhradním programu, zatímco kapitán otáčí loď. Nakonec se shodujeme na Ras Mohamedu, jen z jiné strany, kde většina z nás ještě nebyla.

Během dne se vyčasilo a my "dáváme" dva plnohodnotné ponory, šnorchlujeme před a po obědě kolem lodi blízko útesů a fotíme v malých hloubkách. Po bouři ani slechu a my se vracíme se zapadajícím sluncem a klidným mořem. Ležíme na zádi, debatujeme a najednou nás přehluší lodní houkačka. Kapitán nás a ostatní lodě upozorňuje na hejno delfínů co plave proti nám. Prudce strhne kormidlo doprava a otáčí loď kolem své osy. Delfíni kupodivu reagují a připojují se k nám. Po další půlhodinu nás doprovázejí, skáčou a téměř se otírají o příď. Příjemné rozptýlení a když si vzpomenem na ušetřený příplatek za Thistleghorn cca 65$, nakonec to byl celkem příjemný den!
Příště...

BLUE HOLE

je magická... Což jsme si už taky přečetli předem, ale je to opravdu tak.

Do Dahabu jsme ze Sharmu jeli superrychlým, důvěru nebudícím busem s dvěma pohodovými řidiči za 15 těch jejich. Chtějí se blejsknout, odemykají fabku na palubce, řidič co řídí očistí pásek videokazety o špinavé "sako" a už to běží. Akčně skákající J.C. Van Damme... Jenže skáče i kazeta a řidič čistí a čistí. Asi dvacet minut před koncem kazety (kupodivu i jízdy - maj to spočítaný) se na skákající pruhy na obrazovce už nedá dívat a tak to vypínají. Po nezbytné vojenské kontrole u závory v pustině, kdy musíme ukázat i pasy (nosit s sebou!) se blížíme do Dahabu! Psss udělá brzda a Dahab řekne řidič. Loučíme se a na moji "uštěpačnou" poznámku driver reaguje slibem, že video bude do večera good.
Oba se smějeme...

Jenže kde nic tu nic...
Město je neznámo kde. Naložíme na záda naše potápěčský bágly, kde máme opravdu všechno kromě olov a láhví a jali jsme se dojít do "centra" Dahabu. Tam že se doptáme na Planet Divers. Když už z nás kape pot a město v nedohlednu, stopujeme náklaďáček, jehož řidič nás ujišťuje, že českou základnu zná...
Nevěříme, dohadujeme se na 10ti těch jejich za svezení a nasedáme na korbu! Po dvaceti minutách jízdy psss a jsme tam, kde potápěči mluví česky!

Ivoš se nás ujme a velmi pohotově a rychle pro nás nechává poslat džípa, tak aby jsme stihli ještě jeden ponor se skupinou, která na Blue hole vyrazila asi dvě hodiny před námi. Mobilem kontaktuje svého polského divemastera s tím, že mu tam posílá dva Čechy a že už se tam najdeme...

Na Blue Hole se jede polopouštní pustinou, prašnou cestou mezi mořem a zvětralými skalkami. Cesta trvá z Dahabu asi 40 minut a dost to skáče! Je to vlastně několik pelešáren po kupě, jeden prkenej "bárek", kde připravují neskutečný lahůdky téměř na koleně (pizza atd.), sem tam domek a široko daleko nic. Jen několik líně přežvykujících velbloudů a domorodců. A pár metrů od břehu se skví modrá díra! Její velikost a tvar je dobře patrný z několika vyvýšenin kolem. Stačí se vyškrábat na horu, než vám udělají něco na zub!

Když jsme dorazili, okamžitě propadáme naprosto pohodové atmosféře a rozvalíme se vedle skupinky českých potápěčů v pelešárně. Ti už mají jednu Blue Hole za sebou, klábosíme, co a jak tam dole...

Blue hole

Všichni jsme ready a připraveni na vysněný ponor. Jeden divemaster, jeho kamarád, já a můj buddy Honza plánujeme ponor. Zanoříme se asi 200 metrů od samotné díry úzkou štěrbinou padající do 30ti metrů. Je celouzavřená, dlouhá asi 4 metry a široká sotva na jednoho plně ustrojeného potápěče. Ve 30ti metrech je otvor o průměru asi jeden a půl metru, kterým proplujeme na volné moře, zatočíme doprava a míříme k B.H. Připlaveme k jejímu vnějšímu okraji, přeplaveme její hranu ve třech metrech a uvnitř budeme kopírovat její stěny. Hloubku určíme podle spotřebovaného vzduchu. Jeden z masterů má na popruhu záložní láhev se dvěma octopusy, vidím i náhradní masku, ploutev atd. Neříkám nic, neptám se, je to ostatně jen pro naší bezpečnost...
Jen musíme ve štěrbině stát jeden nad druhým a čekat až se s tím vším vecpe za námi, což zabere asi deset minut.

Když vplujete do Blue Holu a pod vámi je jen tmavé, modré "prázdno", zmocní se vás jakási "zvláštnost". Hlavou mi běželo všechno to, co jsem kdy o Blue Hole četl, o utonulých potápěčích, co někteří z nich leží stále kdesi v hloubce. O tunelu, který je často příčinou...
Klesáte s upřeným pohledem pod vás a snažíte se "něco" zahlédnou. Táhne vás to dolů...

Nevím čím to je a možná to i není, ale máme pocit že musíme co nejhloub, dotknout se dna. Jenže spotřeba vzduchu, pud sebezáchovy a egyptské omezující nařízení volí jinak. Zahajujeme výstup a já tuším, že nejeden z nás si slibuje, že se sem ještě vrátí...Možná i s menším počtem molekul dusíku v láhvi.

Ještě se naposledy otáčíme dolů a míříme k "východu", kde už se hromadí potápěči. Čelem ke břehu vpravo je zužující se výřez ve stěně a těsně pod hladinou (jak kdy) polorozpadlý dřevěný můstek, na který se za přílivu jen těžko dostáváme.

Pizza, arabský čaj, a zatímco sušíme neoprény pohodový pokec, lok kořalky od skupinky krajanů, a pomalý odjezd zpět do Dahabu...

Džípem se díky Ivošovi vezeme i zpátky na "autobusové nádraží". Naši řidiči dorazí s předstihem, dají si "voraz" a po půl hodině vyrážíme zpátky do Sharmu. Posadí si nás dopředu a šibalsky na mě mrká a zapíná video...
Tentokrát skáče už jen hlavní akční hrdina, obraz se ani nehne...
Pašáci...

Potápění v Egyptě uspokojí středně náročného středoevropana - pana potápěče snad ve všech směrech. Veškerý servis je zajištěn na maximální možnost úroveň a za velmi solidní ceny. Díky obrovské konkurenci, mají divecentra, podle nepsané dohody, téměř shodné ceny. Rovnice čím víc se potápíš, tím mín platíš, funguje kdekoliv. A jestli je "lepší" Dahab, Hurgáda nebo Sharm?
Je to jedno, lodí se dostanete kamkoliv odkudkoliv...
Já bych si hodil kostkou....

Pár rad na závěr

... nebát se tomu přijít na chuť a SMLOUVAT!!!
v Indii, srazíte cenu většinou na třetinu té původní, v Egyptě je standardní výkon usmlouvat cenu čehokoliv o třetinu méně!
... pozor na peníze!
Na první, letmý, pohled jsou celé egyptské libry téměř k nerozeznání od jejich "haléřů" (rozdíl je v malém nápisu na bankovce). Bankovky jsou téměř totožné, takže se vám může stát to co mně... V bláhovém přesvědčení nadité peněženky si vyrazíte povyrazit a máte sotva na jedno naplnění vodní dýmky. To když vám vykutálený Egypťan, potom co se ujistí, že jste v Egyptě pár hodin, nanejvýš dní, namísto "celých", vrátí "haléře!"
Zkouší vás stále, v taxíku, na tržišti, všude... Buďte v klidu, ale nekompromisní!!!
... všechno stojí peníze, ale neplaťte víc než ostatní, chytřejší
Od domorodců se vám dostane stejných služeb jako od "vaší" cestovky, za podstatně nižší peníz, s nádechem "exotiky" navíc
... textil, přátelé
Na každém rohu jsou ke koupi potápěčská trička a mikiny s nápisy jako "Shut up and dive" (Drž hubu a ponoř se) nebo "Work later, dive now" (Pracuj později, potápěj se teď) atd. atd.
Kupujte pouze velikosti XXL! Po prvním vyprání bude XL, po druhém L, po třetím bude mít synek-malý potápěč, hezký dárek.
...naučte se několik arabských slovíček, to potěší každého, i vás.
Já jsem si vystačil se dvěma - foneticky: ČOKRAN = děkuji, MÁSELEM = nashledanou ... anebo oprášit ruštinu a huráááá za potápěním, pažálsta ...

GOOD LUCK
účastni byli: Honza Šusta a já

autor: Aleš Wallcon
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier