Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Cozumel

únor 1999

autor: Vladimír Hoffman  (publikováno: 31.03.1999)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Ve dnech 16. až 26. února jsme společně se dvěma přáteli uskutečnili 15 ponorů v Mexiku na ostrově Cozumel. Zdejší korálový útes je údajně druhý největší na světě za Velkým bariérovým útesem v Austrálii.

Kanic

V této roční době je na Cozumelu pro Evropana optimální počasí, teploty ve dne se pohybovaly v rozmezí 25 až 30 °C a teplota vody byla 26 °C. Veškeré hotely a tím pádem i potápěčské základny jsou umístěné na západní straně ostrova směrem k Yukatánskému poloostrovu. Důvodem je to, že na východní části ostrova směrem do karibského moře jsou velké vlny a údajně nebezpečné proudy. My jsme se potápěli s potápěčskou základnou Dive Palancar z důvodu jejího umístění přímo v areálu našeho ubytovacího zařízení. Cena za ponor při zakoupení balíku 12 ponorů, které jsme postupně čerpali všichni tři se pohybovala kolem 26 USD při použití vlastní výstroje, samozřejmě s výjimkou lahví a zátěže. Noční ponor stál 30 USD a půjčení baterky 6 USD. Asi se dají najít i levnější základny, kvalitu nemůžu srovnávat. Příjemné bylo, že úvodní "vyvažovací" ponor, který jsme absolvovali ze břehu v malé hloubce byl zdarma.

Všechny ponory byly z lodě a téměř u všech byl relativně silný proud. Relativně silným proudem myslím to, že pokud se člověk chtěl na něco blíž podívat a nepodařilo se mu schovat do závětří útesu, udržel se na místě jen pár sekund. Loď nás následovala a po vynoření nás posbírala někde úplně jinde než kde jsme se zanořili. Voda byla velmi čistá, viditelnost snad 30 m.

Želva

Podmořský život velmi bohatý, samozřejmě všechny druhy korálů, sasanky a jejich klauni, nepřeberné množství ryb, langusty, krabi. Absolvovali jsme krmení asi metrového kanice párkem, který mu pravděpodobně velmi chutnal, protože se od nás ani nehnul až do konce ponoru. Při nočním ponoru jsem měl možnost si sáhnout na malou (asi 30 cm) chobotničku. Jednou jsme spatřili manty, bohužel jenom na hranici viditelnosti. Menší rejnoci nebyly žádnou vzácností, spatřili je i naše manželky při šnorchlování u břehu. Rovněž tak platýzi a murény. Jednou jsme asi 50 m od břehu mohli pozorovat asi 1.5 metru dlouhou barakudu. Později jsme barakud viděli celá hejna.

U Cozumelu se vyskytují i žraloci a tak jsme jednou vyrazili na Maracaibo Reef úplně na jihu ostrova, kde jsou údajně žraloci spatřeni nejčastěji. Bohužel jsme neměli to štěstí, pouze jsme si udělali hloubkový rekord - kolega 44 m, já 42 m. Nicméně zdálo se mi, že korály v této méně navštěvované lokalitě jsou větší a hezčí a z bezprostřední blízkosti jsme si mohli vychutnat asi půlmetrovou, pomalu kolem nás plující želvu. Žraloky jsme nakonec viděli a když jsem spatřil prvního, největšího z nich, který měl asi čtyři metry a ležel pod útesem na písku, pěkně jsem se lek. Byl to ovšem jenom žralok živící se planktonem.

Hejno

Pro mě největším zážitkem ale asi bylo nikoliv setkání s velkými podmořskými živočichy, ale s těmi nejmenšími - se sardinkami. Obrovské hejno sardinek, které se vyskytovalo jenom na jednom místě mezi Palancar Gardens a Hors Shoe, zakomponované v překrásné podmořské krajině se spoustou jeskyněk a průplavů.

Výsledkem našeho potápění je samozřejmě naprostá spokojenost. Pod "malými skupinkami" si v tomto případě naše základna představovala skupinu maximálně 8 potápěčů, což se dá přežít. Někdy jsme měli to štěstí, že nás bylo jenom 5 nebo 6. Ponory tady dělili na hluboké (max 80 stop) a mělké (max 60 stop). Jedinou výjimkou bylo Maracaibo, kde jsme měli povoleno 130 stop. Nebyl problém uskutečnit tři ponory za den, což jsme náležitě využili. Potápění na Cozumelu můžu každému doporučit.

Je ale asi dobré vyhnout se letnímu období, kdy se teploty šplhají i přes 40 °C a období podzimu, kdy je hlavní sezona hurikánů. Kromě potápění je možné navštívit velké množství mayských památek, které se vyskytují na Yukatánském polostrově.

autor: Vladimír Hoffman
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier