Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Zpráva o plavbě na Korsiku

září 1997

autor: Vladimír Zloch  (publikováno: 05.10.1997)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

12.9.1997

Naše výprava vyráží ze Strakonic směr Punta Ala v Itálii navečer, ve složení 7 potápěčů, 2 auta, hromada zásob a jiných nepodstatných věcí. Do aut se postupně skládají:

Jedeme směrem přes Mnichov, Brener, Bolzano, Trento. Nocujeme v Itálii a druhý den pokračujeme po italských dálnicích do Punta Ala.

13.9.1997

Je první den našeho plánovaného pobytu na plachetnici CZECH LION. Štěstí nám ale nepřeje a tak po nějaké době bloudění nalézáme sice přístav Punta Ala, ale nikoliv Liona. Nějaký čas trávíme tím, že hledáme podél pobřeží loď podle fotky - zavolat kapitánovi není možné, telefon mu nefunguje. Nakonec slavíme úspěch, loď kotví asi 500m od pobřeží. Ve finále si dávají říct i telefony a tak kapitán Josef Winter ve 14.30 přiráží s člunem ke břehu a na několikrát se všichni naloďujeme.

Pacifikujeme poněkud nepořádek vzniklý stěhováním a odplouváme na Elbu - do přístavu Marciana Marina. Tam připlouváme na noc a kotvíme na volné vodě uprostřed mariny.

14.9.1997

Ranní probuzení není příliš příjemné. Při přechodu místní bouřky se v už tak nejistém počasí změnil směr větru a naše plachetnice se zamotala do kotvicích lan místních člunů. Do záchranné operace se zapojilo několik místních dobrovolníků - zřejmě ze strachu o své lodě. Takže před polednem konečně vyplouváme, lehčí naštěstí jen o nějaké pivo pro účastníky ranního show.

Plujeme podél Korsiky na jih. Fouká silný NW vítr a tak využíváme trochu příjemnější závětří ostrova a i tak dosahujeme rychlosti kolem 10 uzlů. Vítr ale zesiluje a musíme refovat. Během noční napínavé plavby se střídáme u kormidla a před ránem jsme nedaleko přístavu Bonifacio.

15.9.1997

Czech Lion

Vzhledem k silnému větru se rozhodujeme vynechat plánované potápění na Lavezzi a doplnit vodu v Bonifaciu. Vjezd do přístavu je poměrně úzký a v tomto počasí funguje jako dýza, která vítr ještě urychluje. Měli jsme problémy s pravým motorem a tak se nám se přístavu vjet vůbec nepodařilo. Nakonec jsme byli nuceni vyhledat zátoku chráněnou před větrem a tam jsme až do odpoledne motor dávali do pořádku. Naštěstí jsou všechny tři motory na lodi stejné (2 hlavní +1 na člunu) a tak jsme vadný karburátor vyměnili kompletně. S dvěma funkčními motory už nebyl problém se do mariny dostat, ale nálada mezi posádkou je pod bodem mrazu. Jsme třetí den na vodě a o potápění si zatím necháváme jen zdát.

16.9.1997

Ráno v Bonifaciu platíme marinu a doplňujeme benzín. Jsem překvapen, jak je tady draho. Jedna noc stání v marině obnáší pro náš katamaran 270 FR, 1 litr benzínu 6.90 FR. Po finančním vykrvácení se snažíme v YAMAHA servisu uspět s opravou karburátoru - bohužel, služby jako u nás. Kolik by díl stál neví, objednávka by byla vyřízená tak za 2 dny. V cca 10AM vyjíždíme na moře. Výjezd z přístavu úzkým hrdlem je opravdu uchvacující. Původně bylo v plánu jet na kanice, ale počasí nám stále nepřeje. Fouká neustále NW 4-6B a na lokalitě Lavezzi vládne tou dobou poměrně silný proud a velké vlny. Místní potápěči sice tvrdili, že se tam potápí každý den, ale včera jsme je tam neviděli a i dnes to vypadalo, že jedou s lodí spíš na rodinný výlet podél pobřeží. Počasí tedy rozhodlo za nás a po výjezdu z přístavu se stáčíme vpravo a míříme do zátoky Morteli - (41s31,249N,8s52,328E) na prohlídku vraku letounu Vickers Viking.

Vrak letadla

Jedeme nejprve na motory, pokračujeme pod plachtou. Pozici vraku má kapitán poznamenanou, takže se těšíme, že nebudeme dlouho tápat. S pomocí GPS a sonaru kotvíme v přiměřené hloubce, připravujeme výstroj a skáčeme do vody. Všichni jsou natřesení na první ponor na Korsice. Tvoříme rojnici a hledáme vrak. Během 5 minut je objeven. Leží majestátně v hloubce asi 15m a z hladiny vypadá poměrně zachovale. První sestupuje Pavel s kamerou, aby zachytil vrak dříve než ho smečka dychtivých potápěčů zahalí do oblaku kalu. Postupně prohlížíme Vickerse všichni z venku a potom se střídáme na místě pilota. Okolí není nijak moc zajímavé - písčité dno, porostlé trsy dlouhé trávy. Vrak i okolí je zabydlen druhy ryb, které vytvářejí dojem, že plavete v obrovském akváriu. Ponor ukončujeme po 60ti minutách a odplouváme ze zátoky. Nálada je už bez problémů, ponor se líbil a všichni jsou v radostném očekávání věcí příštích.

Vrak letadla

Náš další cíl je Propriano. Chtěli by jsme tam strávit noc a pak jet na lokalitu zvanou Katedrála - nedaleko Porto Polo. Cestou vaříme pozdně odpolední oběd. Při prohlížení mapy a zhodnocení naší rychlosti a vzdálenosti od Katedrály, navrhuji uskutečnit ještě jeden ponor. Posádka všeobecně souhlasí a tak se chystáme na ponor na přelomu světla a tmy.

Zakotvení na Katedrále je trochu problematické - všude kolem jsou hloubky přes 50m, ze dna vyrůstají jakési hory, které končí až 8m pod hladinou. Při kotvení je třeba najít jejich špičku, aby kotva nebyla příliš hluboko. (41s41,671N,8s47,740E)

Do vody jdeme asi v 19.30. Po kotvě sestupujeme do 15m a pokračujeme v prohlídce skalisek do hloubek 30m. Života zde v tuto hodinu příliš není. Je třeba ho hledat na dně a ve skalních průrvách. Nicméně celkový charakter terénu je nádherný. Vzhledem k postupujícímu soumraku končíme ponor a odplouváme do přístavu Propriano. K molu se vyvazujeme za úplné tmy.

17.9.1997

Gorgonie

Ráno na naše poměry brzo budíček a vyplouváme k útesům Taravo na Katedrálu. Na několikátý pokus jsme zakotvili na nejvyšší hoře. Brzo se objevuje několik dalších člunů s potápěči - lokalita musí být určitě velmi rušná. Ve vodě klesáme do hloubky přes 40m a vystupujeme postupně na kopce jako turisté. Je to nádhera. Voda teplá 20-23 stupňů, viditelnost minimálně 50m . Života je zde požehnaně - gorgonie, koráli, spousta druhů ryb a spatřen byl i cca metrový kanic. Zbytek vzduchu vydýcháváme vsedě na špičkách hor. Pocity jsou opravdu srovnatelné s tím, když sedíte na jehle třeba v Prachovských skalách.

Vystupujeme na loď a směřujeme nyní na plato Latoniccia (bez problémů identifikovatelná na jakékoli námořní mapě). Je to mělčina asi 4 km od pobřeží, v prostřed s hloubkou 23 m. Po zanoření zjišťujeme, že volba nebyla správná. Unáší nás silný proud, který směřuje proti větru. Je natolik silný, že je na hranicích možnosti proti němu plavat. Dno je kamenité, život, zřejmě díky proudu, minimální. Možná jsme také nezvolili to správné místo na mělčině, možná, že o sto metrů dál by byl ponor zajímavější. Navíc jsme "namlsaní" po ponoru na Katedrále - to může opravdu těžko něco překonat.

Spousty ryb

Nocovat jsme se rozhodli v zálivu blízko Bonifacia (tam, kde jsme opravovali motor), abychom se vyhnuli placení mariny.

18.9.1997

Ráno se koupeme v čisté vodě zálivu. Příjemně teplá voda, hejna ryb která krmíme chlebem, okolní skály a nikde živé duše. Svět jako v pohádce.


Portrét kanice

Po snídani zajíždíme znovu do Bonifacia doplnit benzín a pečivo. Podle stavu moře jsou dnes v plánu kanicové na Lavezzi (41s20.798N,9s16.5E). V lodní kuchyni se připravují vajíčka natvrdo - pochopitelně pro kanice. Díky zdržení v přístavu se na lokalitu dostáváme poměrně pozdě, okolo poledne. Kotví tady 4 lodě a asi 5 gumových člunů. Třikrát objíždíme kotvící lodě a nemůžeme najít místo, kde hodit kotvu. Nakonec jeden gumák odplouvá a my se tlačíme na jeho místo. Po kotvě sestupujeme přímo na hromadu balvanů v písčitém okolí. Jdu poslední a vidím před sebou, jak se kamarádi doslova noří do hejn ryb. Když se hejna poněkud rozestoupí, je vidět to, kvůli čemu jsme tady - obrovští kanicové čekají na žrádlo. Přímo loudí. Sledují každý pohyb potápěče a pokud to vypadá, že něco dostanou jsou přímo vtíraví. Pavlovi tři "mláďátka" vyrvala igeliťák z ruky a poprala se o něj. Bohoušovi dychtivá ryba stiskla prst v domění, že je k jídlu... Bylo to nádherné a těžko to popisovat, to se musí vidět. Ve třech metrech jsme si vystáli daň za tu nádheru a příjemně naladěni zvedáme kotvu. Náš další cíl jsou ostrovy Cerbicale.

Kanic v hejnu ryb

V soustroví Cerbicale jsme měli původně jiné úmysly, ale doporučenou lokalitu jsme podle popisu nenašli a tak improvizujeme. Kotvíme nakonec u pobřeží R. de La Vaca (41s33.651N 9s22.74E). Odměnou je nám krásné potápění v hloubce kolem 20m. Jsou zde opět velké skalní masivy, příroda obdobná jako na Taravo, navíc je vidět poměrně dost murén. Potvrzuje se, že pokud jste na Korsice lodí, není problém si najít lokalitu a většinou se ani moc neseknete.

Mrzí nás, že je už čtvrteční večer a že musíme svůj program přizpůsobovat sobotnímu konci naší cesty. Vyplouváme tedy směrem na sever a zítra chceme kotvit u Monte Christo. Čas nás tlačí a vítr totálně lehnul. Jedeme tedy na motory a přes noc se střídáme u kormidla.

19.9.1967

Ranní probuzení je příjemné - Monte Christo přímo před námi, počasí jako na objednávku.

Monte Christo je zvláštní tím, že je to rezervace. Nesmí se zde kotvit a vystupovat na pevninu. Přesto riskujeme kotvení v zátoce Cala Corfu a jdeme na ponor. Sestup přímo pod lodí - dno obdobné jako na Morteli. Po dosažení pobřeží jsme příjemně překvapeni. Obrovské množství fauny, viditelnost přes 30m. Zajímavé jsou velké murény, vyskytují se téměř v každé skalní štěrbině.

Monte Christo opravdu stojí za doporučení, ale s rizikem případného postihu.

Kapitán je po skončení potápění dost nervózní a tak rychle vytahujeme kotvu a děláme, že kolem jen tak plujeme. Míříme na sever, konečný cíl je už Punta Ala, ale cestou se ještě stavujeme na lokalitě Ripalti na Elbě. Zajímavá je snad podle průvodce tím, že je tam mina z II.války, nicméně je příliš hluboko a potápět se k ní rozhodně nehodláme. Jinak je díky proudu viditelnost podstatně menší, i života je tu míň. Po tom co jsme viděli a zažili přes týden je to nic moc - jen takové rozloučení se slaným potápěním.

Do Punta Ala vplouváme za tmy a končíme skvělý pobyt na lodi. Někdo ho zakončuje v místním baru, ti více unavení sbírají síly na zítřejší dlouhou cestu domů vleže.

20.9.1997

Už jen nutné zlo - dojet domů. I to se nám nakonec podařilo a tak zbývají už jen krásné vzpomínky.

Závěrem: Pokud chcete strávit prima dovolenou na lodi a přitom se potápět, je katamaran dobré řešení. Kombinace Czech Lion, Korsika, kapitán Winter a dobrá parta - to už je řešení přímo skvělé.

autor: Vladimír Zloch
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek