Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Černá hora

Jak to chodí - potápění v létě 2004

autor: Luboš Čuka  (publikováno: 01.08.2004)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Letos jsme v Černé hoře byli po druhé a díky letošním komplikacím už potápění v Černé hoře můžu více popsat.

Potápění v Černé hoře do 30. 6. 2004 bylo ve stejné pozici, jako kdysi v Chorvatsku, tzn. za 15 euro ronilačku koupenou ve větších potápěčských klubech a mohli jste se potápět bez omezení. Letos hned když jsme přijeli nás při koupi ronilačky upozorňovali v klubech, že od 1. 7. 2004 platí i zde nový zákon nebo předpis (neviděli jsme ho) a že se nesmíme potápět sami. Zdůvodňovali to mimo jiné tím, že hordy českých potápěčů (banditů) rabovaly amfory, jakýsi "podnikatel" z Čech prchal se zapůjčenou výstrojí někde u Budvy apod. Různě telefonovali mezi sebou a nakonec, že nám přidělí potápěče (dozorce) na člun. "To si dělají legraci," říkali jsme si, bylo to docela velké překvapení. Druhý den však skutečně přijel k našim apartmánům majitel potápěčské báze z Tivatu s doprovodem, který nás bude doprovázet. Řekli jsme na to, že za těchto podmínek balíme a jedeme domů. Majitel báze s dozorcem zase odjeli a tomu všemu přihlížel náš domácí, který k našemu překvapení během 10 minut zařídil vše tak, jak jsme chtěli. Stali jsme se členy potápěčského klubu v Kotoru (za dalších 15 euro). S ronilačkou a papírkem o členství v místním klubu jsme se potápěli již sami a absolvovali dvě policejní kontroly na moři bez problémů.

Ubytování a potápění v Černé hoře je možné jen na několika málo místech. Pobřeží je krátké a navíc jižní polovina je hodně albánská a na prostředí je to hodně vidět. Města s paneláky na jihu připomínají jedno sídliště u Mostu, tam jsme to radši rychle otočili na sever. Severní část pod Budvu je ale bez problémů, i když je to kraj znatelně chudší, než Chorvatsko. V naší vesnici v uličkách chodily ráno a večer krávy (ty na čtyřech nohou) a přes silnici lezly běžně želvy. Zásobování a ceny jsou stejné jako u nás, ubytování asi o třetinu levnější než v Chorvatsku (10 euro za osobu a den).

V potápění máme zmapovanou oblast Boky Kotorské. Zátoky Boky se pro potápění moc nehodí. Takřka celé pobřeží zátoky je obydlené a zřejmě bez čističek, viditelnost v zátoce se pohybuje od deseti do dvou metrů. Je tam ale hodně válečného šrotu. V samotném vjezdu do Boky za ostrovní pevností Mamula leží od roku 1919 křižník Franc Josef, který se tam potopil s válečnou kořistí, když s ním odplouvali Francouzi. Ke smůle dvě třetiny křižníku leží v chorvatských vodách a ještě k tomu je místo střeženo vojáky OSN - takže nic. Dole na jihu u přístavu Bar leží po boji křižník Zenta. Je ale v 60 m hloubce, údajně první ponor na něj dělali Němci loni v listopadu. Ve vjezdu do Boky a v blízkých zátokách jsou všude volně přístupné staré rakouské pevnosti. Asi nejvhodnější místo na potápění je od vjezdu do Boky až po Budvu. Je to docela pusté pobřeží, místy s jeskyněmi a stěnami. Pod vodou se dají vidět menší murény a langusty. Jinak jsme se při vstupu do klubu v Kotoru museli dušovat, že pod vodou nic nevezmeme a nepoškodíme místní faunu. Místní realita je však úplně jiná. Domorodci loví ryby bez skrupulí dynamitem. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem nevěřil. Rychle jsem uvěřil, když při jednom ponoru na dně ležely desítky malých ryb. Od té doby jsme vzorně označovali místa ponorů.

V tomhle je celý Balkán stejný - údajnou ochranou podmořského světa zdůvodňují svoje zákony, ženoucí potápěče do jejich potápěčských center. Jak to bude vypadat v příštích letech s potápěním v Černé hoře závisí na tom, jestli zvítězí pomyslně domácí, u kterého jsme bydleli a pro kterého jsou potápěči důležití (kdo by v takovém zapadákově kromě potápěčů bydlel). Anebo majitelé místních center, kteří vidí všude turisty potápěče a přitom jejich kompresor je studený. Z Chorvatska přišla v tomhle směru dobrá zpráva. V MfD 15. 7. 04 psali, že v červnu tam bylo o 30 % turistů míň a jak mají majitelé apartmánů oči pro pláč. Na to se dá říci jen: "Máte, co jste chtěli." Stejně jako loni jsem, cestou do Černé hory, na parkovišti u Dubrovníku vysvětloval pánovi s tabulkou "SOBE" , že u něho bydlet nebudu a nechci protože tam mají špatný zákon o potápění. Rozdíl proti loňsku byl ale v tom, že na tom parkovišti bylo s podobnou tabulkou několikanásobně víc lidí. Možná si dělám iluze, že se v Chorvatsku něco změní. Ale co, moře je i jinde.

autor: Luboš Čuka
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek