Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Amatérská a Sloupsko-šošůvské jeskyně propojeny

12.listopadu 2005, Moravský kras

autor: Jan Sirotek  (publikováno: 21.11.2005)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

12.11.2005 se podařilo překonat sifon mezi Amatérskou jeskyní a Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi v severní části Moravského krasu. Podařilo se tak uzavřít tzv. "Magický trojúhelník" a prodloužit tak délku celého systému o cca 6 km.

Vlastnímu potápěčskému průniku předcházelo sedmidenní čerpání 5. a 7. sifonu na konci Sloupské větve. Čerpací pokus byl plánován již od jara, ale díky poměrně vysokým vodním stavům v tomto roce byl několikrát odsunut a definitivní termín tak byl stanoven až na týden od 4.11. do 13.11. Vedení celé akce se ujal Bim - Tomáš Mokrý, bez jehož nekonečného entusiasmu by se akce nikdy neuskutečnila.

Mapa

V pátek 4.11. odpoledne se začíná u Šachty u Brouska shromažďovat všechen materiál. Ve večerních hodinách postupně do jeskyně transportujeme celkem tři čerpadla KDU80, kabely + veškerou elektroinstalaci, hadice a vybavení na bivak před 5. sifonem.

Vlastní akce začíná v sobotu v 8.00. K Brouskovi se postupně sjíždí téměř všichni aktivní členové Pustožlebské skupiny a příznivci z dalších skupin. Bim rozděluje úkoly. Postupně je natažen kabel od hotelu Brousek k samotné šachtě a pak až k 5. sifonu. Vodní stavy jsou relativně příznivé a meteorologická předpověď dobrá. Instalujeme telefonické spojení mezi povrchem a bivakem a kolem 11. hodiny spouštíme postupně dvě čerpadla v pátém sifonu. Hadice jsou natažené až na přepadovou hranu těsně pod Vintockým rozcestím. Vše jde až podezřele dobře, nic se nekazí a 5. sifon začíná klesat. Začíná fungovat Bimem přesně naplánovaný harmonogram rozpisu služeb v podzemí a na povrchu (dole jsou vždy dva jeskyňáři a nahoře u šachty hlídka). U šachty je postavený stan a přes den se udržuje oheň. Bim zajišťuje relativně kontinuální přísun gulášů, polévek, buchet, svařáku a slivovice.

Kolem 17. hodiny v sobotu je zprůchodněn 5. sifon. Objevuje se však aktivní přítok a tak do 7. sifonu po dlouhém váhání instalujeme pouze jedno čerpadlo. Druhé odčerpává zmíněný přítok. Ten přes noc ustává a tak je do sedmého sifonu přestěhováno i druhé čerpadlo. V 5. sifonu však i přesto postupně přibývá voda. Ještě v neděli v noci je k sifonu dotransportováno třetí náhradní čerpadlo a od pondělí dopoledne se tak střídavě zapíná pro udržení hladiny v pátém sifonu. Hladina v 7. sifonu klesá jen velmi pomalu. V mezičase jsou zpřístupněné prostory zmapovány a prolezeny všechny komíny. Každý den odpoledne chodí dvojice jeskyňářů kontrolovat vodní stavy v Palmové a Černé propasti. S velkou pečlivostí je zaznamenáván i pokles hladiny v 7. sifonu.

Čerpání pokračuje přes celý týden, ale i po výměně jednoho čerpadla za KDU100 s vyšším výkonem je jasné, že výkon nestačí. Ve čtvrtek dokonce v jednu chvíli hladina o několik centimetrů stoupne. V pátek se tedy definitivně rozhoduje o ukončení čerpáku a poslední šance je dána potápěčskému pokusu.

V sobotu 12.11. se scházíme u Šachty a balíme potápěčský materiál. Dolů transportujeme dva kompletní vercajky 2×7 l. Do sifonu jdu sám, na břehu čeká Bim jako jistící potápěč. Ve stejnou dobu vyrazí do Palmové propasti Franci se Selimem.

V 11.10 se zanořuji do 7. sifonu, jehož hladina je cca o 6 m níže než před zahájením čerpání. Viditelnost je od 5 do 20 cm. Snažím se držet levé stěny, kde předpokládáme možnost průniku. Po dvaceti metrech řeším problém s bubnem, do kterého se zamotala gumová smyčka. Nakonec to řeším nožem a umiňuji si, že se konečně začnu věnovat vývoji nějakého bubnu, který se nebude zasekávat.

Pořád se snažím držet levé stěny. Nicméně asi po pěti minutách se vynořuji na dobře známé volně hladině avšak v jiném místě než při prvním průniku. Šňůra ze šestého sifonu vede vzduchem a zdá se mi, že dva z komínů by mohly být zdolatelné. Chvíli halekám, jestli mě kluci v Šošůvských neuslyší a pak se rozhoduji pro návrat s myšlenkou možnosti průzkumu těch komínů ve dvojici.

Cestou si ale říkám, že je škoda nevyužít aspoň těch pár centimetrů viditelnosti a tak znovu ohmatávám centimetr po centimetru levou stěnu sifonu. V jednom místě se mi daří nacpat se do nízké chodbičky. Po pár metrech se strop zvedá a v komínku se mi daří dostat až do hloubky 1 m. Klesám zpět dolů a hledám další cestu. Možnost vyvázat šňůru je nulová a tak se aspoň modlím, aby se šňůra někde nezasekla. Proklínám světlo na ruce, které je při takovémhle potápění k ničemu a jen zavází. O kus dál zkouším další komínek, ale opět nevede na hladinu.

Střídám automatiky a snažím se zkontrolovat budíky. Času i vzduchu je dost a tak šátrám dál. Chodbička se zužuje a přechází do pukliny. Zdá se mi, že se viditelnost mírně zlepšila. Puklina se stále více zužuje, ale zato se mi poprvé daří vyvázat šňůru. Radši nechávám průvěs, protože předpokládám komplikace při návratu v členitém terénu. Hloubka je max. 9 m. Najednou se puklina začíná zvedat a já prudce stoupám. Puklina přechází v kratší horizont se zaklíněnou kládou, což znamená, že tudy asi voda teče. Po dalších pěti metrech se vynořuji na hladině, že které vede komín směrem vzhůru. Nemám ponětí o směru, že kterého jsem připlaval, takže netuším, kde v mapě se můžu nacházet. A tak začínám preventivně z plna hrdla hulákat. Asi po minutě se mi zdá, že slyším odpověď a tak dělám ještě větší kravál. Není pochyb, slyším kluky.

Po deseti minutách jsou u mě. Byli již na zpáteční cestě v Komenského jeskyních a tak bylo velké štěstí, že mě Selim zaslechl. Na velké ceremoniály není čas a tak Franci dělá dokumentární foto a já se vracím do sifonu. Podle hodinek je nejvyšší čas a já mám strach, že setkání s jisticím potápěčem ve zmíněných malých prostorách s nulovou viditelnosti by nemusela být žádná legrace. Cesta zpět je výrazně jednodušší, než jsem čekal. Po zhruba 40 minutách, což odpovídá smluvenému maximálnímu času, se vynořují před 7. sifonem. Kamil točí autentickou radost všech zúčastněných, když jim sdělují novinu o propojení obou jeskyní.

Čerpák tedy konci úspěchem. Na místě oslavujeme objevy slivovici, ale času není nazbyt a tak začínáme balit. Postupně vytahujeme čerpadla že 7. sifonu, balíme hadice a vynášíme žebříky, člun a další vybavení ponechané mezi sifony. Jedno z čerpadel ještě stěhujeme do Jezerní chodby a zbytek transportujeme šachtou nahoru. Kolem 17. hodiny je vše venku. V jeskyni zůstává Franci u čerpadla a my se stěhujeme do restaurace U Němců. Šampaňská bouchají, korálky lítají a my se radujeme z úspěšně završené akce. Krasové tamtamy duní a tak přicházejí první gratulace.

Neděle je pak ve znamení transportu zbytku věci z jeskyně a umývání matroše. Čerpák v Jezerní chodbě není nakonec úplně dokončen a je odložen na jindy. Poslední stateční odjíždějí z krásu hodně pozdě odpoledne.

Na závěr ještě rekapitulace historických souvislostí:

(Omluvte prosím případně drobné faktické chyby, ale nechtělo se mi chodit do knihovny ;-))

Díky všem, kteří se týdenního soustředění zúčastnili i těm, kteří nás podporovali. Z nejaktivnějších aspoň jmenujme Bima, Franciho, Kamila G., Kajmana, Kubrta, Béďu, Krásu, Selima, Novajdu, Tomáše P., Janka, Brtníka, Zdeňka M., Zdeňka F., Kubu, Radka H., Ivu, Houmla, Merkaptana, Láďu R., Kamilu.

Za zapůjčení materiálu děkujeme především skupinám Planivy (hlavně Béďovi) a Tartaros (Kubovi) a v neposlední řadě HZS Brno (Bubákovi) za suprové gumové hadice. Kamilu Groškovi pak patří dík za perfektní videodokumentaci celé akce a Martině Mokré za nepřetržitý přísun potravy, svařáku a jiných pochutin.

autor: Jan Sirotek
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek