Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Nebezpeční domorodci

1.5.2001, Senec, Slovensko

autor: Mára Melichar  (publikováno: 09.05.2001)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Konečně se oteplilo a všichni potápěči míří k vodě. Naše volba pro volné úterý 1. května padla na Slnečná jazerá v Senci.

Zanořujeme se o půl jedné odpoledne, teplota vzduchu 28 °C, voda 17 °C, viditelost 3, místy možná 4 metry, 15ti litrové lahve se 150ti bary, polosuché obleky, 1×Padi OWSI, 1×Padi AOWD (cca 100 ponorů).

Celkem pěkný ponor, vidíme několik štik, okouny, líny, úhoře. Pohybujeme se v blízkosti břehu. Maximální hloubka 8 metrů. Asi po třiceti minutách dojde k banálnímu zamotání mého partnera do vlasce, které řešíme přetžením. Od té doby jsem si několikrát všiml že v naší blízkosti se snesl ke dnu kámen o velikosti dlaně. Po 64 minutách nám každému zbývá 50 barů vzduchu, začíná být zima, rozhodujeme se ponor ukončit. Na hladině nás však čeká nemilé překvapení. Skupinka rozzuřených rybářů (většinou mladších - mezi 20ti a 30ti lety - spočítat jsem je však nestihl) po nás metá kameny a vyhrožuje fyzickým násilím.

Snažíme se diskutovat, ale odpovědí nám je pouze zvýšená aktivita v metání šutrů. Přibíhá ještě několik pubescentů a přidává se ke kamenování. Situace je dramatická, jeden kámen mi cinká o láhev, jeden štrejchnul o šnorchl, dva dopadají do vody těsně vedle mé hlavy. Okolo se opaluje spousta lidí, kterým je to všechno buřt.

Zachraňujeme se útěkem pod vodu. To je naposled, kdy vidím svého partnera. Pod vodou už se nám nepodaří se navzájem nalézt a od hladiny neustále sněží kameny. Výstup na břeh rozhodně není možný, na hladinu velmi riskantní. Rozhoduji se tedy přeplavat na druhý břeh a to pod vodou, pokud to půjde. Očekávám podobnou reakci i od buddyho, ten je ale na této lokalitě poprvé a nezná ji.

Za zmínku stojí spotřeba vzduchu pod tlakem stresu a zrychleného plavání. Zbylých 50 bar mi nestačí ani na 11 minut v hloubce mezi třemi a jedním metrem.

Vynořuji se někde za půlkou jezera, žaket už musím nafouknot ústy, odhození zátěže nepovažuji za nutné. Buddy nikde. Rybáře slyším křičet, ale nevidím už dobře, co se v hloučku děje. Několikrát mám křeče v lýtkách, chvílemi plavu pouze rukama. Celkově jsem ve vodě téměř dvě hodiny, když se dostanu na břeh. U jednoho chataře nechávám výstroj a běžím okolo jezera k autu. Tam se setkávám s buddym. Ten mezitím dodýchal láhev na místě, poté se vynořil a oznámil zuřivcům, že pokud se do 5ti minut nevynořím taky, tak mě pravděpodobně zabili. Kamenování ustalo, dokonce někdo z nich sehnal dalekohled a propátrávali hladinu, jestli se někde neobjevím. Balíme, odjíždíme. Máme proříznutou pneumatiku - naštěstí férově jen jednu.

V autě jsme nějako zaražení, slovní zásoba se omezuje toliko na nadávky. Teprve někde u Břeclavi dojde na dojmy ze samotného potápění.

Nechci vztahovat problém všeobecně na rybáře, sám jsem s nimi nikdy problém neměl, spíš naopak.

Podle vyjádření slovenské policie se jedná o "známé firmy", podle chataře, u kterého jsem měl věci v úschově, "o pekných sígrou", a podle odčitých svědků navíc posílených alkoholem.

autor: Mára Melichar
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier