Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Ztratili jsme kamaráda

23.7.2002 Pomonte, Elba (Itálie)

autor: Zdeněk Šraier, Tomáš Sládek  (publikováno: 28.07.2002)

Nedlouho po ponoru zemřel Ing. Pavel Bohdan, ve věku nedožitých 53 let.

V osm hodin ráno odjela skupina potápěčů na lokalitu vraku lodi Elviscott. Mělo se jednat o nenáročný, oddychový ponor. Vrak leží na dně v hloubce 13 m, s přídí roztříštěnou o útes vzdálený asi 150 m od břehu. Podmínky byly příznivé - teplota vody 25°C, viditelnost okolo třiceti metrů. Vanul slabý vítr, proud byl mírný a vlny neztěžovaly plavání.

Pavel byl při plavání k útesu snesen proudem. Korigoval směr proti proudu, střídal polohu plavání na zádech a na břiše (s automatikou v ústech). Když doplaval ke své partnerce, která na něj čekala, stěžoval si na problémy s dýcháním. Asi pět minut odpočíval. Pak řekl, že je připraven se zanořit a po standardní výměně signálů v 10.14 h zahájili s partnerkou ve dvojici ponor.

Ve vodě byl podle partnerky v pohodě, aktivní, ukazoval na zajímavosti. Většinu ponoru se dvojice pohybovala v těsné blízkosti vraku. V 33. minutě ponoru signalizoval dosažení hranice 50 bar tlaku v láhvi a výstup. Bylo 10.47 h. Spotřeba odpovídala předchozím ponorům. Digitální hloubkoměr Uwatec zaznamenal rychlejší výstup než doporučených 10 m/min, ale podle partnerky nebyla rychlost vyšší, než rychlost bublin. Maximální hloubka ponoru byla 12.4 m, výstup započal z hloubky menší než deset metrů.

"Blbě se mi dýchá," řekl Pavel hned po vynoření. Chvíli (desítky sekund) plaval sám, pak mu partnerka pomáhala tažením po hladině na zádech. Normálně komunikoval. Měl stále problémy s dýcháním, ve vodě se občas stavěl, což napovídá podvědomé snaze ulehčit dýchání zapojením pomocných dýchacích svalů. V 10.51 h se vedle vynořila další dvojice potápěčů, kterým partnerka signalizovala, že "něco není v pořádku". Tito potápěči převzali tažení a partnerka plavala napřed pro pomoc, přičemž signalizovala nouzovým signálem na hladině. Na tento signál reagovala ponoru se neúčastnící zachránkyně, která okamžitě skočila ze břehu do vody.

Pavel přestal komunikovat a dýchal přerývavě. Když zachránkyně doplavala vzdálenost asi 60 m, Pavel již nedýchal. Odhodila zátěžový opasek, rozepnula neoprenový oblek a zahájila dýchání z úst do úst přímo na hladině. Potápěči přitom pokračovali v tažení. Asi po jedné minutě připlula veslice místní vodní záchranné služby. Záchranáři vyzvedli Pavla z vody a převzali resuscitaci - jeden masáž srdce a druhý dýchání ambuvakem. Dorazili další vodní záchranáři na motorovém člunu. Resuscitace pokračovala na břehu intubací a asi v 10. až 15. minutě od vynoření byl podán kyslík. To už byla na místě také sanitka. Ve 25. minutě dorazila "rychlá zdravotnická pomoc" s EKG. V 11.25 h, tedy ve 38. minutě od vynoření, konstatoval lékař smrt. Po dobu resuscitace měl Pavel nerozšířené zornice, což je příznakem správně prováděné resuscitace. Na oživování ale nijak nereagoval.


Ing. Pavel Bohdan se narodil roku 1949. Před ponory v rámci výcviku absolvoval standardní zdravotní prohlídku. Při výcviku se vyskytly problémy s dýcháním, pro které byl výcvik na volné vodě přerušen. Následovala další specializovaná vyšetření, Pavel zmiňoval plicní vyšetření a zátěžový EKG. Lékaři neshledali nic, co by Pavlovi bránilo v potápění, proto v kursu pokračoval. Kvalifikaci CMAS P* získal v roce 2001. Zdravotní problémy se už nevyskytly. Po kursu měl devět ponorů, snad všechny náročnější než ponor poslední. Při jednom ponoru úspěšně řešil krizovou situaci ve střední hloubce.

Od začátku zájezdu se Pavel potápěl s ostatními, absolvoval čtyři ponory bez problému. Den před smrtí se ale nepotápěl, stěžoval si na svědění uší, nasvědčující počínajícímu zánětu vnějšího zvukovodu. Uši vyplachoval "kyselou vodičkou". Je nepravděpodobné, že by skrýval vážnější zdravotní obtíže.

V příruční lékárně, ze které pravidelně bral léky, měl Sectral (lék na vysoký krevní tlak), Glucobene (lék na diabetes), Acylpyrin, Ibalgin.


Informace pocházejí od účastníků záchranné akce a dalších svědků, byly zjištěny v den úmrtí. Časové údaje pocházejí z počítačů zúčastněných potápěčů.

Zúčastnění řešili problém s chladnou hlavou, vysokým nasazením a nikdo se nedopustil žádné zásadní chyby. Členové místní vodní záchranné služby reagovali rychle a účinně. Všechny složky policie jednaly profesionálně, ale citlivě. Při vyšetřování na pláži v Pomonte poskytla tlumočení náhodně přítomná Češka, žijící v Itálii. Zástupci cestovní kanceláře, s níž jsme na Elbě byli, aktivně převzali vyřizování úředních záležitostí. Všem je třeba poděkovat.


V tento okamžik (neděle 28.7.2002) ještě není k dispozici závěrečná informace o příčině smrti. Všichni lékaři přítomní na místě označili jako nejpravděpodobnější variantu srdeční selhání s tím, že mohlo přijít po jakékoli namáhavé činnosti a pravděpodobně nesouviselo přímo s potápěním. Až (a jestli) bude příčina smrti známa, bude tento text doplněn.

autor: Zdeněk Šraier, Tomáš Sládek