Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Dekompresní příhoda s nitroxem

Dehydratace při dlouhé expozici

autor: Václav Kašpar  (publikováno: 27.01.2001)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Je to velice jednoduché a vzhledem k tomu, že se to stalo již poměrně dávno, tak si detaily nepamatuji.

Byl to ponor v Chorvatsku na vrak. V řadě snad již 5. nebo 6. Každej den jeden podobně dlouhej v hloubkách 30-45 m. Se stejným dekometrem. Měl jsem nějaký nitrox, asi EAN 32, protože jsme plánovali dlouhý potop a hloubka byla mezi 30-35 m. Pokud si po letech vzpomínám, tak doba na dně byla tak 2,5 hod. Pak jsme vystupovali po laně. Již tehdy jsem měl stanovenou maximální výstupovou rychlost 10 m/min, takže jsem ji určitě dodržel. Bohužel náš plán neobsahoval dekompresní postup dle tabulek, ale vzhledem k velmi dobré viditelnosti a protože jsme byli dva, tak jsme se rozhodli postupovat podle dekometru. Na laně byly záložní láhve s EAN 50 a hloubka byla malá, tak jsme klidně dost protáhli ponor (i hloubka byla malá) a plánu jsme více času nevěnovali.

Vystoupili jsme na dekompresi (nevím dnes již, jaké tam byly časy). Vím jen, že jsme ve 3 m byli o cca 3 min déle, než určoval počítač. Nejdříve jsem vylezl do lodi já, shodil výstroj a pomáhal na loď kolegovi. Téměř v zápětí propukla dost intenzivní bolest v levém lokti. Tak jsem to ihned řekl chlápkovi na lodi. Ten mi dal flašku s čistým kyslíkem, lehl jsem si do podpalubí a asi tři čtvrtě hodiny dýchal kyslík. Ke konci této doby již bolest pominula úplně. Při tom jsem vypil bohužel jen cca 1/2 litru vody. Nikdo na lodi neměl. Takže se dostavila dost hnusná dehydratace.

Proč k tomu došlo? Co se vlastně stalo?

Má domněnka je ta, že jsem málo pil před ponorem, ponor byl dlouhý a měl jsem mít pití na dekompresi. Po ponoru jsem neměl tahat kamaráda z vody na loď. Navíc jsem měl naplánovat ponor včetně dekompresních zastávek do tabulky a ne se spolehnout na dekometr. Jsem přesvědčen o tom, že takovéto ponory prostě neumí dobře spočítat.

Z této příhody jsem si vzal to ponaučení, že se nepotápím podle dekometrů, ale jen podle pečlivě naplánovaných profilů, kde se snažím zohlednit všechny předvídatelné okolnosti.

Poznámka Tomáše Sládka

Dekompresní nehoda může být důsledkem nedostatků v dekompresní teorii, dekompresní praxi a nebo zvláštních osobních dispozic.

Vašek v první části soudí, že zde šlo o nedostatky dekompresní praxe. S tím nelze, než souhlasit. Dehydratace a námaha při vysycování jsou nejčastější příčiny vzniku dekompresní choroby za podmínek, kdy jinak bylo "vše dodrženo".

V druhé části ovšem soudí, že došlo i k nedostatkům v dekompresní teorii. Předběžné plánování jistě nikdy není na škodu, ale je třeba si uvědomit, že počítač na ruce realizuje v principu ten samý algoritmus, jako je v tabulkách, či plánovacím softwaru pro osobní počítač. Nemůže tedy principielně "dekometr neumět" a tabulky či stolní počítač "umět". Aby mohl být odpovědně učiněn závěr, že zde selhala dekompresní teorie, musel by být porovnán profil ponoru určený potápěčským počítačem s profilem, plánovaným podle tabulek či nějakým plánovacím softwarem.

Každopádně velmi dlouhé expozice v relativně malé hloubce (nutno si uvědomit snížení ekvivalentní hloubky díky použití nitroxu) jsou velmi rizikové, protože se stačí nasytit i "pomalé" tkáně.

autor: Václav Kašpar
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek