Potápění s přístrojem

Autor: Vrbovský Jan Jahns Jiří Štětina Růžička Milan Nachtigal Zbyněk Hrdina Vydal: Svaz potápěčů České republiky 1997

Anotace

Malá soukromá subjektivní recenze

První dojem: Pěkně udělaná obálka (i zadní) s málo zdůrazněným názvem, obsah o řád lepší než Maťák, její koupi bych doporučoval všem, i těm, co mají P* dávno za sebou a jako doplněk pro ty, kterým se podařilo sehnat Piškulu.

Druhý dojem: Ta léta, co se kniha připravovala, byla potápěčská veřejnost udržována v dojmu, že bude učebnice na výcvikový stupeň P*. Kniha samotná se učebnicí nenazývá a přímo charakter učebnice nemá. Struktura obsahu odpovídá struktuře výcviku na P*, takže je tady pro začátečníky nepodstatná kapitola Historie potápění, kniha se nezabývá dekompresními tabulkami a dekompresními počítači s odkazem na to, že jsou určeny pro pokročilejší potápěče. Realita je ovšem taková, že si dekopočítadla opatřuje kterýkoli solventní potápěč bez ohledu na kvalifikační stupeň. Škoda, že to bude až v dalším volném pokračování této knihy.

Kapitola Fyzika má velmi pěkné příklady aplikace fyzikálních zákonů v potápěčově praxi. Vzhledem k obsahu P* jsou zde navíc části o parciálním tlaku, osmóze a přepouštění, dost speciální pro začátečníky. Snaha o řešení příkladů bez použití rovnic mi připadá komplikovaná. Kapitola Anatomie a fyziologie je metodicky solidně podaná, rovněž s užitečnými poznámkami pro praxi.

Kapitola Potápěčská výstroj je poměrně obsáhlá, obsahuje i mnoho dobrých rad, mohlo by jich být více. Začátečníkům dělá mnoho potíží pocení masky, nechávají kopyta v ploutvích, levné a nevhodné kapilární hloubkoměry svádějí ke koupi atd. Vzhledem k cestování by mělo být, třeba i konkrétně, uvedeno více o platnosti tlakové zkoušky v zahraničí. Mělo být také podrobně referováno o záludnostech a poruchách mechanické rezervy i kontrolního tlakoměru na hadici. Není tady zdůrazněno, v jaké poloze musí být ventil kompenzátoru, kterým se vypouští vzduch nebo vylévá voda, to dělá začátečníkům často potíže.

Kapitola Potápěčské nehody a nemoci je pěkně zpracovaná, ale jistě by se hodilo podobné shrnutí látky do tabulky, jak to bylo u Piškulů. Uvítal byl přesnější a podrobnější popsání momentu, kdy má jít prochlazený potápěč z vody. Chybí upozornění, že riziko barotraumatu plic je nejen při nouzovém výstupu bez automatiky, ale rovněž při výstupu dvojice na jednu automatiku. Otázka znalosti dekompresních tabulek je zde podána přibližně v duchu výcvikových směrnic na P*, ale domnívám se, že když někdo půjde pod 10 m, tak by měl o tom něco vědět, rovněž uváděná rychlost výstupu 18 m / min. je již delší dobu považována za příliš velkou pro hloubky, kde se P* bude většinou pohybovat. V kapitolách Resuscitace a První pomoc je uváděn limit pro oživovaní 40 min., původně bylo v textu asi 20 min., pro laika se vždy tradovalo pokračovat do příchodu lékaře.

Kapitola Potápěčský výcvik: škoda, že tady není podrobný návod, jak lidi odnaučit tzv. bicyklování (též šlapání zelí), kombinované případně se zpětným chodem. Mělo být více zdůrazněno, že některé úkony jsou jen pro procvičování dovednosti potápěčů, aby je nechtěli používat v praxi (odkládání přístroje, společné dýchaní z jedné automatiky při horizontálním pohybu). Naopak zde není pospán ani nakreslen tolik diskutovaný případ výstupu dvou potápěčů na jednu automatiku! Kapitola Bezpečné potápění: považuji za nesmyslné odkládat kontrolu výstroje až ve hloubce (i když max. 3 metrů). O nejvhodnějším průběhu ponoru se toho mělo napsat více. Při špatné viditelnosti bych doporučoval omezit hledání partnera na mnohem kratší dobu, než přibližně 30 sekund. Pro P* nepovažuji za vhodné ani malou zmínku o dýchání z kompenzátoru. Vynesení partnera má více variant a je to také velice diskutovaná situace! Kapitoly Signály a Uzly (nemuselo jich být tolik) uzavírají knihu.

A teď ten největší problém, největší nedostatek jinak pěkné knihy: jsou to obrázky. Něco tak hrozného, nenázorného jsem už dlouho neviděl. Pouze dva obrázky mají nedokonalý popis jednotlivých částí, jinak jsou obrázky, často pracně popisovány v textu pod nimi. To je šílenost! Obrázky by měly vše vysvětlit především svojí názorností, čtenář by měl objektu snadno porozumět a lehce si ho zapamatovat. Dobré učebnice mají navíc i barevné obrázky i fotografie. Tady tato forma je hrozná. Obsah některých obrázků je nesmyslně schematický, u některých nepřesný. Doplatila na to nejvíce anatomie a technika. A pokud se tyká sazby: příliš časté zdůrazňování části textu tučnými písmeny způsobuje jednak nepřehlednost textu a současně přestává zdůrazněný text upoutávat pozornost čtenáře. Méně by bylo více, ještě lepší by bylo mít důležitý text jiným druhem písma a v rámečku.

A naděje do budoucna? Na zasedání VK se rozhodovalo o formě zajištění knihy/učebnice na úrovni P** a P***, byla možnost překladu učebnice britské federace BSAC nebo sepsání vlastní knihy, byla přijata druhá varianta. Také jsem se dověděl, že po celou dobu těch mnoha let, co byla výborná kompletní kniha Piškulů rozebraná a potápěči si jí kopírovali, tak SPČR měl na ni vydavatelská práva. Zdá se mi škoda, že místo toho vycházela Maťákova letitá kniha, často se závažnými chybami tisku.

Komentář

Připomínky

• Úvod: Kdyby autoři v úvodu uvedli, že pro názornost uvádějí pouze přibližné výpočty s přesností dostatečnou v potápěčské praxi a že řada věcí je pro snazší pochopení zjednodušena na hranici únosnosti, ušetřili by řadě fyzikálně přemýšlejících čtenářů zbytečné rozčilování.
• Strana 23: Definovat kapalinu jako nestlačitelnou a pevné látky jako nedeformovatelné je fyzikální nesmysl, zjednodušující věci za hranicí únosnosti. To by se vodou (je-li to kapalina) šířil zvuk nekonečnou rychlostí a domy by se mohly stavět z papíru.
• Strana 33: Přirovnání síly 1N k "působení 10 dkg salámu na naši dlaň" je snad vhodné pro první stupeň základní školy, ale podle mne nemá co dělat v odborné literatuře určené dospělému čtenáři. Ke všemu uvedené vysvětlení přímo vnucuje čtenáři zavádějící zaměnitelnost hmotnosti a tíhy, pouze s posunutím desetinné čárky při numerickém přepočtu v jednotkách SI.
• Strana 39: Alespoň u přepouštění bych považoval za vhodné k "fyzice bez matematiky" uvést pro někoho názornější fakt, že se jedná o vážený průměr tlaků, kde váhou je objem lahve.
• Strana 45: Ponoříme-li se pod hladinu bez potápěčské masky, nevidíme rozmazaně (jak autor uvádí), ale neostře. Neostrost je vlastnost zobrazení optické soustavy, rozmazanost jev fyziologický (sítnice oka má jistou setrvačnost) či technický (rozmazané fotografie rychle se pohybujících předmětů).
• Strana 46: U prostorového slyšení je (alespoň jak tvrdí profesionální zvukaři) rozdíl fáze zvuku mezi ušima významnější, než rozdíl intenzity zvuku.
• Strana 48: Uvedení osmózy je pro P* navíc. Když už ale je tento jev popsán, přimlouval bych se za poněkud srozumitelnější formu. Dal jsem uvedený text přečíst několika lidem a ti, kteří před tím o osmóze nic nevěděli, absolutně nepochopili, o co jde (podotýkám, že se jednalo o techniky a vysokoškoláky). Na vedlejší téměř prázdnou stránku by šlo snadno uvést konkrétní příklad.
• Strana 71: Uvedené tvrzení, že stlačováním neoprénu s hloubkou klesají významně jeho izolažní vlastnosti, se celkem úspěšně podařilo vyvrátit teoreticky i experimentálně. Stlačování neoprénu je především důsledek stlačení v něm obsažených plynových bublinek z kulovitého tvaru na "placatější", čímž se ale cesta pro vedení tepla okolo bublinek nezkrátí. Zvyšuje se tedy pouze průstup tepla samotnou bublinou, který však nemá na izolační schopnost obleku zásadní vliv.
• Strana 74: Důvody pro potažení olov plastem vnímám spíše jako estetické (zabrání se znečištění obleku), než hygienické.
• Strana 82: Antikorozní úprava šopováním není známa ani sedmidílnému technickému naučnému slovníku. Jen náhodou se mi podařilo zjistit, že se jedná o nepoužívaný výraz pro metalizaci, tedy ochranu základního materiálu nanesením vrsvy korozně odolnějšího kovu, který obvykle působí i elektrochemicky (podotýkám, že jsem vzděláním strojař).
• Strana 91: Mezi jinými praktickými věcmi kniha vynechává i návod, jak provléci popruh pro uchycení láhve plastovou přezkou žaketu. Tento úkon dělá často potíže nejen P*.
• Strana 94: Tři druhy hloubkoměrů s Bourdonovou trubicí zajisté existují, ale pro potápěče to není příliš podstatné. Mnohem užitečnější by bylo tento prostor (spolu s téměř prázdnou stranou na konci kapitoly) věnovat potápěčským počítačům.
• Strana 98: Měl jsem za to, že potápěčský úvazek vypadá úplně jinak, než je popisováno. Úvazek pro spojení dvou potápěčů při nízké viditelnosti či "utíkavosti" partnera (buddy-line) se zpravidla navléká na zápěstí, kde je zajištěn posuvnou svorkou (tankou) a měl by být tvořen asi 2 m plovoucího lana, nebo mít uprostřed plováček. Pod led (co by tam ale P* dělal) se navazuje potápěč přímo na lano pomocí potápěčského úvazu, popsaného na straně 195. Navíc obrázek na straně 100 zobrazuje neexistující a naprosto nesmyslný tvar karabiny.
• Strana 167: Možná by měla být doplněna informace, že při předávání automatiky partnerovi signalizujícímu nedostatek vzduchu při vybavení octopusem podává potápěč rozdýchanou (zpravidla i lepší a do pracovní polohy nastavenou) automatiku z úst a sám začíná dýchat z automatiky záložní. V některých oblastech je zvykem z tohoto důvodu používat primární automatiku s dlouhou hadicí, při běžném použití naskládanou do textilního "rukávu".

• Opět chybí některé údaje v tiráži. Například rok vydání, náklad, tiskárna.
• Chybí rejstřík. Naprostá většina vydavatelů odborné literatury již dávno pochopila, že informace, které nejdou rychle nalézt, jako kdyby v knize ani nebyly. V době na počítači zpracovávané sazby je tento nedostatek absurdní a neodůvodnitelný.