Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Paracentrotus lividus

Detail záznamu

Foto Pavel Šimák
Chorvatsko, Pag; červenec 2003 - autor Pavel Šimák
Paracentrotus lividus  (Lamarck, 1816)
Česky:Ježovka dlouhoostná
Říše:Animalia - Živočichové
Kmen:Echinodermata - Ostnokožci
Třída:Echinoidea - Ježovky
Řád:Echinoida
Čeleď:Echinidae
Charakteristika
Běžná velikost:5 cm
Maximální velikost:7 cm
Hloubka výskytu:0 - 30 m
Barva:Černá
 Zelená
 Fialová
Tvar těla:Koule  (kulatá, mírně zploštělá schránka s delšími trny)
Výskyt:Středozemní moře - západní část  (velmi hojný výskyt v celém Středomoří)
 Středozemní moře - východní část
 Středozemní moře - Jadran
 Atlantik - východní - mírný pás  (Kanárské ostrovy až Irsko)
Poznámky
Popis: Patří mezi pravidelné ježovky, proto má ústní otvor dole, řitní otvor nahoře, a zdánlivě radiální symetrii. Zploštělá nazelenalá schránka dorůstá průměru až 7 cm. Dlouhé, velmi ostré a křehké ostny mají variabilní zbarvení: od téměř černého přes tmavě nachové až po tmavě zelené. Ambulakrální destičky na schránce, kterým proudí voda z okolí do hydraulického systému uvnitř těla ježovky, mají 5 - 6 párů pórů. 
Paracentrotus si na sobě často přidržuje kamínky, řasy a jiné drobné předměty jako maskování, což ho odlišuje od podobné středomořské ježovky Arbacia lixula. Dalšími rozdíly jsou například velikost ústního otvoru a membrány okolo úst (u Arbacia jsou ústa podstatně větší a membrána je dobře viditelná) a barva schránky (u Arbacia obvykle nafialovělá). 
 
Biotop: Nalézáme ji na mělkých skalnatých pobřežích, nečastěji na měkkčích podkladech - např. vápencích - v úkrytech. Občas může být nalezena v porostech mořské trávy (Zostera, Posidonia). 
 
Biologie: Své trny a zuby ústního ústrojí (tzv. Aristotelovy lucerny) používá k vrání do skal a vytváření úkrytu. Ten ji chrání před vlnami a vysušením při odlivu. Jak ježovka roste, své doupě si neustále zvětšuje. 
 
Její pohlavní orgány jsou jedlé a ve Středomoří jsou považovány za delikatesu - to vedlo až k úbytku tohoto druhu u britských břehů, kde je lovena a vyvážena do Francie. 
Díky výskytu na pobřežních skalách v mělké hloubce a ostrým křehkým ostnům se jedná mezi turisty o jeden z nejméně oblíbených mořských organismů, hned po žahavých medúzách (na Jadranu v opačném pořadí).

Údaje naposledy změněny dne 17.11.2003 14:58:04,0