Toxicita dusíku
několik fakt a čísel o vlivu dusíku na organismus
Dusík je inertní plyn, neúčastní se aktivně dýchání. Od počátku 20. století je znám problém dekompresní choroby - dusík v dýchací směsi nasycuje tkáně potápěče. (Principem je rozpouštění plynů v kapalinách na základě rozdílných parciálních tlaků plynu nad kapalinou a v kapalině.) Při výstupu z hloubky se snižuje tlak a pokud je překročena rychlost, jíž je organismus schopen zbavovat se přebytečného dusíku, v tkáních se vytvářejí bublinky a ty způsobují souhrn problémů, kterým říkáme dekompresní choroba.
Poměrně nedávno byl objeven další vliv dusíku na organismus a to hloubkové opojení.
Jeho příčina tkví v tom, že dusík (ale i jiné inertní plyny) fyzikálně
rozpuštěné v tkáních, působí po dosažení určité koncentrace jako narkotikum. K tomuto
jevu dochází pouze v hyperbarických podmínkách.
Bližší mechanismus je zatím nejasný, ale vzhledem k tomu, že narkotický efekt je úměrný rozpustnosti plynu v tucích, předpokládá se, že dojde ke změně povrchového napětí (a tím i roztažitelnosti) tukových buněk obalujících nervy.
Srovnáme-li různé inertní plyny z hlediska narkotického efektu, získáme následující pořadí:
- 1. xenon
- 2. krypton
- 3.-4. argon
- 3.-4. dusík
- 5. vodík
- 6. neon
- 7. helium
přičemž xenon má největší narkotické účinky a helium nejmenší.
Čím je větší parciální tlak dusíku v dýchací směsi, tím je větší narkotický účinek. Ovšem někteří jedinci ho pociťují jen na začátku pobytu v hloubce.
Příznaky jsou stejné (neodlišitelné) od působení oxidu dusného (tj. rajský plyn), který se používá jako anestetikum. Připomínají působení alkoholu.
| Hlou bka [m] | Nálada | Rozumové schopnosti | Odezva na podnět | Vyvážení a koordinace | parciál. tlak N2 [kPa] | Poznámky |
| 0 | Nenastává | 78 | ||||
| 10 | 156 | |||||
| 20 | Mírná euforie | Mírně oslabené logické myšlení | Zpožděná odezva na podněty zrakové i sluchové | Mírně oslabená koordinace pohybů, pomalé pohyby | 234 | |
| 30 | 312 | Žádné subjektivní potíže, ale objektivně naměřeno na EKG | ||||
| 40 | Přehnaná sebedůvěra, smích | početní chyby, špatné rozhodování, fixní ideje | 390 | |||
| 50 | 468 | Zrakové a sluchové halucinace (ztráta zraku) | ||||
| 60 | Násilí, hysterický smích, úzkost, ohrožování partnera | Zmatek, ospalost, netečnost, několikanásobně oslabená soudnost | Vážné zpožďování odezvy na podněty | Závratě a snížená zručnost | 546 | |
| 70 | 624 | Ztráta vědomí | ||||
| 80 | Halucinace | Apatie, otupělost | Bezvědomí | Několikanásobně snížená zručnost, pakliže nedošlo ještě ke ztrátě vědomí | 702 | |
| 90 | 780 | |||||
| Smrt | ||||||
Jen v malém procentu případů si potápěč uvědomuje svůj stav a opojení se pak pro něj stává nepříjemným zážitkem spojeným s úzkostí. Účinky opojení a příznaky jsou silně individuální. Někteří jedinci mají predispozici. Velmi také záleží na momentálním fyzickém i psychickém stavu potápěče. U jednoho člověka se někdy může projevit ve 30 metrech, jindy se vnější příznaky neprojeví ani v 60 m. Nejzávažnějším důsledkem je utonutí nebo úraz.
Léčba musí začít snížením parciálního tlaku dusíku - výstup do menší hloubky (eventuelně vynoření po provedení dekompresního postupu). V menší hloubce účinky rychle odezní. Další léčba není nutná, nezanechává trvalé následky.
Nejlepší prevencí je důsledné dodržování pravidel pro potápění. Nepřekračování hloubky 40 m při dýchání vzduchu. Sledovat partnera a rychle reagovat na možné problémy. Důležité je správné dýchání. Výhodou je možnost telefonického spojení s hladinou, kde může být objektivněji posouzen stav potápěče.
Vyšší procento oxidu uhličitého přispívá k nástupu opojení. Stejný vliv mají i alkohol, některé léky nebo únava.