Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Selhání automatiky

celkem běžná situace

autor: Jiří Maté  (publikováno: 16.04.1999)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Lom v Blansku 14.8.99
maximální hloubka 12 m
maximální viditelnost
     9 m - 1,5 m
    12 m - 30 cm
minimální teplota 12°C
mimořádně s buddym (Jardou) a v davu dalších potápěčů

V průběhu 10. minuty ponoru se mi stala taková "zajímavá" věc - asi v 9 m, okamžik po tom, co jsem vycouval z jedné chodby tamnějšího skalního města se mi z hlavní automatiky začal prudce valit nepřerušovaný proud vzduchu. Po několika pokusech o jeho zastavení (od zamávání přes stlačení sprchy až po lehké poklepání) jsem si sáhnul pro záložní II. stupeň a požádal jsem posunkem Jardu, aby mi zavřel ventil, na kterém byl připojen problém.

Pro upřesnění, používám láhev s dvěma ventily, dva I. stupně a dva II. stupně, na hlavní automatice je HP manometr a připojení na jacket.

Otočil jsem se k němu zády, aby se dostal na ventily a spokojeně si dejchal ze záložní automatiky, zatím co Jarda mi začal manipulovat s ventilem. Jenže, co čert nechtěl, povedlo se mu na první pokus zavřít právě ventil této záložní automatiky, takže já jsem se z ní nadechl tak maximálně třikrát. Ten bublající hlavní II. stupeň jsem už neměl na dosah (odhodil jsem ho za sebe, aby se buddy nemohl splést :-) ), tak jsem se otočil na buddyho a poprvé ve své potápěčské kariéře na ostro ukázal signál "nemám vzduch".

Reakce byla perfektní, než jsem si stačil ruku uklidit od krku, měl jsem na ústech automatiku a sál ten výtečnej (v tu dobu) pražskej vzduch. Jen co jsem (s mírným odporem) vrátil automatiku, samoobsloužil jsem se a vzal jsem si Jardův octopus zavěšený na jacketu. Po dalším pokusu o uzavření bublajícího a neúspěšném otevření záložní automatiky (to už tam nebylo skoro vidět) jsme zahájili nouzový výstup na Jardův jacket a lahev. Já měl svůj jacket vypuštěnej, po tom co jsem se soukal a vysoukal z kamenné štěrbiny.

Nouzový výstup (ze kterého jsem měl největší strach) proběhl učebnicově. Drželi jsme se navzájem pravou rukou a já mohl za Jardovým ramenem sledovat Guardiana. Snažil jsem se dýchat protitaktně - jeli jsme z jediného I. stupně. Po celou dobu výstupu jsme drželi rychlost na 60% !!! Prostě lepší buddy mne snad nemohl potkat.

Vyhodnocení:

K zaseknutí automatiky došlo z technické příčiny - druhý den ráno jsem z automatiky vytáhl stéblo slámy asi 3 cm dlouhé.

K záměně ventilu došlo v důsledku velmi špatné viditelnosti způsobené kombinací kalu na dně a závěsu bublin z mé automatiky. Chybu jsme udělali i my (já), když jsem o svém vybavení nic neřekl a stačil mi jen fakt, že jsem si všiml, že Jarda si prohlížel moji flašku. Již pracuji alespoň na vylepšení: hadice záložní automatiky bude omotaná barevnou spirálou a i kolečko příslušného ventilu bude ve stejné barvě. Muže být zajímavé i použití bovdenu, tak jak ho nabízí firma LOLA.

Pokud bych byl sám, sundal bych si jacket (tak, jak to mám vyzkoušené a trénované) a zavřel správný ventil. A zpáteční cestu bych si přinejhorším flašku nesl v ruce.

autor: Jiří Maté
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier