Svět ticha
|
Autoři: Překlad: Vydal: |
Anotace
Svět ticha zachycuje osudy francouzského oceánografa, vynálezce a "otce" sportovního potápění J.Y.Cousteaua (1910 - 1997) a jeho kolegů a přátel. Téměř chronologicky tu Cousteau s Frédérickem Dumasem popisují prvních deset let svého průkopnického pronikání pod hladinu moří a oceánů - doslova od jejich prvního nádechu pod vodou. Děj je tak zároveň i svědectvím o vývoji výstroje a techniky pro potápění, o prvních zkušenostech člověka pod vodou i o stavu moří a oceánů před více než půlstoletím. Součástí knihy je i několik desítek unikátních Cousteauových černobílých fotografií.
Komentář
Titul Svět ticha použil Cousteau pro svůj film i knihu. Obě zpracování proslula už ve své době u čtenářů, diváků a kritiky. Cousteau tak udělal zřejmě druhý nejvýznamnější krok v životě, hned po vynálezu aqualungu. Otevřel pohled pod hladinu milionům lidí a touto popularizací suverénně zahájil éru sportovního potápění.
Svět ticha k těmto "dějinám" patří a padesát let od prvního vydání mu nijak neublížilo. Technické detaily zastaraly, zato ale získaly hodnotu svědectví - ilustrují počátky současného potápění. A působivost vyprávění (snad i díky překladu) zůstává časem nijak nedotčena. Cousteau o tom přesvědčuje hned na druhé stránce, kde nezapomenutelně popisuje svůj první ponor s právě dokončeným aqualungem v červnu 1943.
Něžně jsem klesal na písečné dno. Bez námahy jsem dýchal sladký vzduch. Slyšel jsem slaboučké pískání při nádechu a bublání unikajícího vzduchu při výdechu. … Nedaleko se otevíral malý kaňon, plný zelených travin, černých mořských ježků a drobných řas, připomínajících květiny. Kolem se pásly rybky. Slunce zářilo tak vydatně, že jsem mhouřil oči. Kopal jsem pozvolna ploutvemi a s pažemi podle těla jsem se spouštěl dolů.
Sugestivního vyprávění se Coustau a Dumas drží v každé další kapitole. Příjemná kombinace biografie, populárně přežvýkané vědy, humoru i akce rozhodně nevyčpěla. Autoři nenápadně zatahují čtenáře hlouběji pod vodu i "do problému". Odhalují taje podmořské archeologie, fotografování a filmování pod vodou, vrakového a jeskynního potápění. Popisují svou práci pro vojenské námořnictvo, pokusy s podvodními výbuchy, potápění s batyskafy, výzkumy vodní flory a fauny i zlatý a neblaze proslulý věk podvodního rybolovu.
Svět ticha dokumentuje také chyby a omyly lemující vývoj potápění. Těm se pochopitelně nevyhnul ani Cousteau a jeho potápěči. Ti považovali například za bezpečnou hranici pro potápění se vzduchem hranici 90 metrů (!) a běžně se podle toho řídili. Rovněž znalost dekompresní teorie nebyla tehdy příliš rozšířená a tak nad textem občas nezbývá než trnout a držet palce. Cousteauova lehkovážnost je někdy až úsměvná - třeba při popisu kurzu pro vojenské potápěče. Nebezpečný nácvik nouzového výstupu považuje za "velmi zábavný obřad".
Při závěrečných zkouškách se absolventi kurzu potopí do třicetimetrové hloubky, odloží celou výstroj a vrátí se na hladinu. Je to velmi zábavný obřad. V plicích mají vzduch nadechnutý pod vysokým tlakem na dně, který v snižujícím se tlaku při výstupu na hladinu bouřlivě uniká jako stálý řetěz bublin z potápěčových úst.
Skutečně šokující však bývají pasáže o podvodním rybolovu. Cousteau si s ním zprvu nedělal starosti. Teprve pohled na vydrancovaná pobřeží jej změnil. Se svou průzkumnou lodí Calypso zdokumentoval vody mnoha moří a oceánů a výsledky bádání použil právě k propagaci ochrany světa pod hladinou.
V době, kdy Cousteau s Dumasem prožívali své první ponory s aqualungem, je ale ani v nejmenším nenapadlo, že by se živé bohatství moře mohlo někdy vyčerpat. Často lovili pro jídlo, občas pro zábavu, jindy mezi sebou uzavírali sázky. Někdy se na lov vydávali s přístroji, jindy bez nich. Tyto zápisky nejlépe dokumentují tehdejší stav moře: po jedné sázce dokázal Dumas na pět nádechů ulovit 130 kilogramů ryb! Nezřídka připomínaly večeře na palubě potápěčské lodi opulentní hostiny, což dokládají i Cousteauovy fotografie.
Časem si ovšem i on všiml, že ryby na oblíbených lovištích mizí. Harpunáři je buď vylovili nebo naučili vyhýbat se člověku. Cousteau už tehdy s lítostí občas vzpomínal na někdejší romantická setkání se zvědavými kanici…
… Mezitím však větší ryby z pobřežních vod mezi Mentonem a Marseille téměř vymizely. Moře je velké, ale pro lov harpunou se hodí pouze úzký pobřežní pás, ne širší než řeka. Ryby se prostě přestěhovaly a do pobřežních mělčin se už neodvažovaly. Dalším pozoruhodným jevem bylo, že větší ryby se naučily rozeznávat jednotlivé druhy loveckých zbraní a zdržovaly se vždy mimo jejich dosah. … V roce 1936 bylo ulovení velké ryby na Riviéře dětskou hříčkou, nyní to byl skutečný výkon.
Svět ticha prostě patří do každé potápěčské knihovny, nejlépe kamsi na čestné místo. Je čtením pro všechny generace a to nejen pro potápěče.