Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Závit láhve a ventilu

Závit láhve je většinou evropský standard M25x2 nebo v Severní Americe používaný G3/4“NPSM. V tomto případě není vyžadováno dodržování standardizace v týmu. Co však možné není, je do láhve s imperiálním závitem šroubovat ventil evropský a naopak. I když se může na pohled zdát, že závity jsou stejné, není tomu tak a může dojít ke katastrofě.

 

Ventily s DIN, či INT připojením?

Z praktických důvodů se INT ventilům/připojením prvních stupňů vyhýbáme. Menší rozměry DIN (5/8“ BSP) snižují pravděpodobnost zachycení se, poškození, či dokonce stržení v uzavřeném prostoru. Potápěč, který si na dovolené půjčuje láhve, používá mezi ventilema 1. stupněm vlastní o-kroužek na DIN přípojce.

U INT jsou to dva o-kroužky umístěné v oříšku půjčené láhve, pokud není ventil vyroben výhradně pro INT připojení (jeden o-kroužek). Navíc je INT vyráběno pro nižší tlak než DIN.

Otvor ventilu směřuje přímo dopředu. Nepoužívají se starší typy ventilu, které směřovaly nahoru pod úhlem přibližně 45° a které vystavují 1. stupeň nárazům.

Burst disk ventilu

Burst disk je přetlaková pojistka, kterou musejí být povinně vybaveny ventily tlakových láhví v některých zemích (např. USA). Jedná se o plíšek držený po obvodu dutým šroubem a podložkou. Při dosažení určitého přetlaku plíšek praská, přes šroub plyn kontrolovaně uniká a zamezuje explozi láhve (např. při nevhodném plnění nebo při požáru). Aby nedošlo k prasknutí při ponoru, tak se legislativa šikovně obchází. Jednou z možností je dvojitý burst disk měněný třeba i 2x do roka. Nebo lze použít záslepku ve formě pevného měděného plíšku či navíc plného šroubu.

Každý, kdo se burst disku může vyhnout, by to měl učinit. Bezpečnost na souši by nikdy neměla být nadřazena bezpečnosti pod vodou. Potápěči, kteří v obytných domech skladují vyšší počet láhví a obávají se požáru a jejich následné exploze, by zajisté oponovali.

 

Obr. Ventil s burst diskem.

 

Obr. Burst disk na dutém šroubu.

 

Točítka ventilu

Zejména v overhead prostředí či při transportu může dojít k poškození točítek láhve (angl. knobs). Proto se používají výhradně kohoutky gumové. Jsou odolnější, protože lépe tlumí nárazy. Na rozdíl od plastových točítek se tak při nahodilém nárazu jednoduše nerozlomí. To by mohlo mít za následek neschopnost ovládat ventil. Oproti kovovým, která jsou dnes k vidění jen výjimečně, se nemohou ohnout a zaseknout. Gumová točítka se lépe ovládají v silných i suchých rukavicích, protože tolik nekloužou.

 

Obr. Gumové točítko s dobře krytým šroubem.

 

Lepší volbou gumových točítek jsou ta, která díky hlubšímu zapuštění šroubu zamezí jeho ohnutí nárazy. Avšak méně zdatnému či nepozornému potápěči v overhead prostředí, a navíc se skútrem, neodolá žádné točítko. Záložní točítko si do vody nikdo nebere. Na rozdíl od multifunkčního nerezového nástroje, který se vejde třeba do podvodního zápisníku a umožňuje ventil ovládat, i když je točítko zcela ztrženo. Pomocí nástroje lze i točítka pod vodou zaměnit (např. sundat z prázdné stage láhve a použít na poškozený post dvojčete). Schopnost ovládat vztlak, udržovat vodorovnou polohu, mít neustálý přehled o okolí a pohybovat se s rozvahou jsou klíčem k zamezení nárazům v jeskyni, ve vraku i na volné vodě.

 

Obr. Prasklé plastové točítko.

 

Vhodný otočný mechanismus plně zavře/otevře ventil několika málo otáčkami (3 až 5). Například ventil Thermovalve k tomu potřebuje jen tři otáčky. Existují i ventily uzavíratelné na 1,5 otáčky (zn. XS Scuba). To může být však spíše nevhodné. Mohlo by totiž mnohem rychleji dojít k nechtěnému zavření jemným kontaktem s okolím, např. se stropem jeskyně nebo sestupovým lanem (angl. roll-off).

Aby časem nedošlo k opotřebování, je v těle točítka umístěna kovová vložka. Pokud jde otáčení složitě, je nutno celek servisovat, lubrikovat, popř. vyměnit pružinu.