Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Symphodus tinca

Detail záznamu

Foto Adam Petrusek
Odpočinek ve skalní štěrbině. Chorvatsko, Makarská riviéra, Vrulja; září 2003 - autor Adam Petrusek
Na houbách. Chorvatsko, Brač, Sumartin, zátoka u kempu Manjana; září 2002
Symphodus tinca  (Linnaeus, 1758)
Anglicky:Peacock wrasse
Arabsky:Scour
Česky:pyskoun paví
Francouzsky:Crénilabre paon
Italsky:Donzella
Německy:Pfauen - Lippfisch
Španělsky:Señorita, Peto
Říše:Animalia - Živočichové
Kmen:Chordata - Strunatci
Podkmen:Vertebrata - Obratlovci
Třída:Actinopterygii - Paprskoploutví
Podtřída:Teleostei
Řád:Perciformes - Ostnoploutví
Čeleď:Labridae - Pyskounovití
Charakteristika
Běžná velikost:25 cm
Maximální velikost:44 cm
Hloubka výskytu:1 - 50 m
Barva:Hnědá světlá  (základ zbarvení bledý až nahnědlý)
 Hnědá tmavá  (podélné pruhy na bocích, často i do červena)
 Modrá  (samci ve svatebním jsou velmi pestří)
 Zelená
Tvar těla:Dlouhá ryba  (bočně mírně zploštělá ryba s výrazným rypcem)
Výskyt:Středozemní moře - západní část
 Středozemní moře - východní část  (včetně Černého moře, v Bulharsku poměrně vzácný)
 Středozemní moře - Jadran
 Atlantik - východní - mírný pás  (od Španělska po Maroko)
Poznámky
Popis: Největší a asi nejpestřejší pyskoun Středozemního moře. Má klasický rybí tvar těla s výrazným rypcem. Na těle má obvykle tři podélné hnědavé pruhy a nápadnou černou tečku uprostřed ocasního násadce. Pohlaví se od sebe liší barevně i velikostí, samci bývají větší a obvykle pestřejší. V době páření mají samci velmi výrazné zbarvení: zelenavý nádech těla a modře lemované ploutve s červenými skvrnami.  
Jako u mnoha jiných ryb je zbarvení velmi závislé na prostředí - tito pyskouni jsou schopni částečně přizpůsobovat barvu okolnímu podkladu a také při napadení nebo vyrušení mohou rychle změnit barevný vzor. 
 
Biotop: Vyskytuje se při skalnatém středomořském pobřeží, ale proniká i do brakických vod. Často ho najdeme v blízkosti mořských luk (porosty Posidonia oceanica), ale též v pořežních lagunách. 
 
Biologie: Je to dravec, živící se bezobratlými dna - např. kraby, garnáty, měkkýši, ježovkami nebo hadicemi. Na drcení pevných schránek kořisti je dobře vybaven mocnými požerákovými zuby. 
V klidu pomalu plave vlněním zadní části hřbetní ploutve a směr ovlivňuje ploutvemi prsními. Při vyrušení prchá mocnými záběry ocasní ploutve i ploutví prsních. 
 
Jako mnozí jiní pyskouni mění během života pohlaví ze samce na samici (tzv. protogynní hermafrofitismus). Pohlavní dospělosti dosáhuje jako samice ve věku asi 2 -3 roky, v té době váží okolo třičtvrtě kilogramu. Samci pak rostou výrazně rychleji. Při velikosti nad 29 cm se již zpravidla jedná o samce. Mohou se dožít značného stáří - nejstarší byl zatím nalezen čtrnáctiletý samec. 
 
Samci si chrání teritorium, kde budují hnízda z řas. V teritoriu mívají větší množství samic. Jak to u některých tvorů bývá, budování bezpečného hnízdečka a lákání samic na to nejlepší teritorium ale není jedinou strategií samců. Známe i několik jiných způsobů, jak si samci piskouna pavího mohou přijít na své.  
První typ strategie tedu zvolili samci stavící hnízda z řas, která pečlivě hlídají. Druhou kategorii tvoří mladí, a tedy menší samci, snažící se oplodnit právě snesené jikry, aniž by stavěli hnízdo. Třetím typem jsou samečkové usilující o spáření se samičkami z harému hlavního samce a naposledy jsou tzv. piráti, kteří vyhánějí původního vlastníka hnízda, sežerou mu jikry a následně se třou s jednou (nebo několika) z jeho samic. Nepřipomíná vám to něco?

Údaje naposledy změněny dne 01.12.2003 13:52:40,0