Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Aplysia fasciata

Zej

Taxonomické zařazení
Říše
Animalia - Živočichové
Kmen
Mollusca - Měkkýši
Podkmen
Conchifera - Schránkovci
Podtřída
Opisthobranchia - Zadožábří
Řád
Anaspidea - Krytožábří
Čeleď
Aplysiidae - Zejovití
Popsal
Poiret, 1789

Další názvy
Anglicky
Sea hare
Česky
Zej
Francouzsky
Lièvre de mer, Aplysie
Italsky
Lepre di mare
Německy
Seehase
Španělsky
Liebre de mar
Švédsky
Sjöharen
Popis
Běžná velikost
20 cm
Maximální velikost
40 cm
Žije v hloubkách
od 0 m do 35 m
Popis: Zadožábří plži s napřímeným, velmi měkkým tělem. Hřbet těla je mírně zvednutý, na bocích mají zeji široké laloky, které jsou v klidu přehrnuty na hřbet. Na hlavě mají dva páry tykadel – vypadají jako zaječí ouška, podle čehož dostali zejové jméno nejen v čestině, ale i mnoha dalších evropských jazycích. První pár tykadel (příústní) je hlavně orgán hmatu, druhý pár tykadel (rhinophory = "zaječí uši") je hlavně chemorecepční orgán (chuti a čichu, což je pod vodou totéž). Na hlavě mají zejové také pár drobných poťouchlých oček - s nimi však vnímají pouze intenzitu dvětla, nikoli obraz. 
 
Mezi laloky pláště na hřbetě se nachází tenká šupinovitá schránka, která je pláštěm téměř překryta. U některých druhů schránka zcela chybí.  
V klidu lezou zeji podobně jako slimáci po své ploché noze, velké bočními laloky pláště slouží k plavání - zeji jimi vlní podobně jako populární tropičtí nahožábří plži Hexabranchus (tzv. "španělské tanečnice"). 
 
Biotop: Zeje nacházíme na pevném dnu porostlém řasami nebo porosty "mořské trávy" Posidonia oceanica, popřípadě na písčitém dně. Přes den lze zeje nalézt v úkrytu nebo na vegetaci, v noci i volně plavou. Potkali jsme je v hojném počtu i v jeskyni, ale co tam pohledávali, těžko říci. 
 
Biologie: Živí se hlavně řasami, které ožírají ze dna.  
V případě ohrožení vylučují mléčně bílou nebo modrofialovou tekutinu, kterou matou nepřítele. Kromě toho mají i jedovatý aplysin. Ten se do jejich těla dostává z potravy (ze sinic). Aplysin představuje účinnou obranou látku - je silně jedovatý pro ryby. 
Zejové jsou podobně jako většina plžů hermafrodité (obojetníci = zároveň samci i samice), ale nedochází u nich k samooplození. Pro rozmnožování si musí najít partnera a s ním se pak oplozují navzájem. Snůšky vypadají jako změť dlouhých tenkých provazců, které obsahují několik řad drobných žlutavých vajíček - celkem jsou v každé snůčce desetitisíce vajíček. 
 
Zajímavý je nervový systém zejů - mají malé množství obrovských neuronů, které je přímo předurčují jako pokusná zvířata pro neurofyziologii. 
 
Určování středomořských druhů: Ve Středozemním moři se vyskytuje několik druhů rodu, které se od sebe zaživa jen nesnadno odlišují. Velké středomořské druhy jsou tři: Aplysia depilans, A. fasciata a A. punctata
 
Zej Aplysia fasciata se vyznačuje tím, že parapodia (do boku vybíhající laloky) jsou ve své zadní části volná, zatímco u dalších dvou druhů jsou srostlá nad zadní částí hřbetu. A. fasciata mívá obvykle dosti tmavé zbarvení. 
Zejové A. depilans a A. punctata jsou si velmi podobní a rozhodně je nelze určit podle zbarvení (jak to mnozí potápěči na základě nějakého obrázku v atlase dělávají). Jedním ze znaků, které lze pozorovat i na živých zvířatech, je velikost drobného "okénka" (foramenu), kterým je vidět schránka, z větší části na hřbetě přerostlá pláštěm. U A. depilans je foramen relativně dobře zřetelný (i když stále malý!), u A. punctata se jedná jen o velmi drobný otvůrek. 
Posledním středomořským druhem je Aplysia parvula. Ten se dá ovšem zaměnit pouze z velmi mladým jedincem druhu A. fasciata (má také nesrostlá parapodia, ale dorůstá maximální velikosti pouze 5 cm). Jedním z dobrých znaků na rozpoznání tohoto drobného druhu je často velmi nápadně zvlněný okraj parapodií a kresba - lem nohy a špičky druhého páru tykadel (rhinoforů) by měly být černé.

Vyskytuje se v těchto oblastech:

  • Středozemní moře - západní část 
  • Středozemní moře - východní část 
  • Středozemní moře - Jadran 
  • Atlantik - východní - mírný pás vzácně až k jižním břehům Britských ostrovů
  • Atlantik - východní - tropický pás západní pobřeží Afriky, Kapverdy apod.
Další charakteristiky
Charakteristika Hodnota Poznámka
Barva Hnědá světlá často se světlejšími skvrnami
Barva Hnědá tmavá někdy až skoro do černa, hřbet bývá světlejší
Vloženo 16.05.2003. Údaje naposledy změněny dne 10.12.2003