Popis
Žije v hloubkách
od 0 m do 35 m
Popis: Zadožábří plži s napřímeným, velmi měkkým tělem. Hřbet těla je mírně zvednutý, na bocích mají zeji široké laloky, které jsou v klidu přehrnuty na hřbet. Na hlavě mají dva páry tykadel – vypadají jako zaječí ouška, podle čehož dostali zejové jméno nejen v čestině, ale i mnoha dalších evropských jazycích. První pár tykadel (příústní) je hlavně orgán hmatu, druhý pár tykadel (rhinophory = "zaječí uši") je hlavně chemorecepční orgán (chuti a čichu, což je pod vodou totéž). Na hlavě mají zejové také pár drobných poťouchlých oček - s nimi však vnímají pouze intenzitu dvětla, nikoli obraz.
Mezi laloky pláště na hřbetě se nachází tenká šupinovitá schránka, která je pláštěm téměř překryta. U některých druhů schránka zcela chybí.
V klidu lezou zeji podobně jako slimáci po své ploché noze, velké bočními laloky pláště slouží k plavání - zeji jimi vlní podobně jako populární tropičtí nahožábří plži
Hexabranchus (tzv. "španělské tanečnice").
Biotop: Zeje nacházíme na pevném dnu porostlém řasami nebo porosty "mořské trávy"
Posidonia oceanica, popřípadě na písčitém dně. Přes den lze zeje nalézt v úkrytu nebo na vegetaci, v noci i volně plavou. Potkali jsme je v hojném počtu i v jeskyni, ale co tam pohledávali, těžko říci.
Biologie: Živí se hlavně řasami, které ožírají ze dna.
V případě ohrožení vylučují mléčně bílou nebo modrofialovou tekutinu, kterou matou nepřítele. Kromě toho mají i jedovatý aplysin. Ten se do jejich těla dostává z potravy (ze sinic). Aplysin představuje účinnou obranou látku - je silně jedovatý pro ryby.
Zejové jsou podobně jako většina plžů hermafrodité (obojetníci = zároveň samci i samice), ale nedochází u nich k samooplození. Pro rozmnožování si musí najít partnera a s ním se pak oplozují navzájem. Snůšky vypadají jako změť dlouhých tenkých provazců, které obsahují několik řad drobných žlutavých vajíček - celkem jsou v každé snůčce desetitisíce vajíček.
Zajímavý je nervový systém zejů - mají malé množství obrovských neuronů, které je přímo předurčují jako pokusná zvířata pro neurofyziologii.
Určování středomořských druhů: Ve Středozemním moři se vyskytuje několik druhů rodu, které se od sebe zaživa jen nesnadno odlišují. Velké středomořské druhy jsou tři:
Aplysia depilans,
A. fasciata a
A. punctata.
Zej
Aplysia fasciata se vyznačuje tím, že parapodia (do boku vybíhající laloky) jsou ve své zadní části volná, zatímco u dalších dvou druhů jsou srostlá nad zadní částí hřbetu.
A. fasciata mívá obvykle dosti tmavé zbarvení.
Zejové
A. depilans a
A. punctata jsou si velmi podobní a rozhodně je nelze určit podle zbarvení (jak to mnozí potápěči na základě nějakého obrázku v atlase dělávají). Jedním ze znaků, které lze pozorovat i na živých zvířatech, je velikost drobného "okénka" (foramenu), kterým je vidět schránka, z větší části na hřbetě přerostlá pláštěm. U
A. depilans je foramen relativně dobře zřetelný (i když stále malý!), u
A. punctata se jedná jen o velmi drobný otvůrek.
Posledním středomořským druhem je
Aplysia parvula. Ten se dá ovšem zaměnit pouze z velmi mladým jedincem druhu
A. fasciata (má také nesrostlá parapodia, ale dorůstá maximální velikosti pouze 5 cm). Jedním z dobrých znaků na rozpoznání tohoto drobného druhu je často velmi nápadně zvlněný okraj parapodií a kresba - lem nohy a špičky druhého páru tykadel (rhinoforů) by měly být černé.
Vyskytuje se v těchto oblastech:
- Středozemní moře - západní část
- Středozemní moře - východní část
- Středozemní moře - Jadran
- Atlantik - východní - mírný pás vzácně až k jižním břehům Britských ostrovů
- Atlantik - východní - tropický pás západní pobřeží Afriky, Kapverdy apod.